Ezechiel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prorok Ezechiel v Sixtinské kapli

Ezechiel (hebr. יחזקאל Jechezkel – silný je Bůh, Bůh posiluje) byl jeden z velkých proroků hebrejské bible (Starého zákona), autor Knihy Ezechiel.

Život[editovat | editovat zdroj]

O Ezechielově životě víme velmi málo a jen z Bible. Narodil se v kněžské rodině z rodu Sádokova (Ez 1,3). Jako prorok snad vystoupil roku 592 př. n. l. Po dobytí Jeruzaléma Nabukadnezarem II. roku 597 př. n. l. byl spolu s králem Joachinem a ostatními izraelskými vzdělanci odveden do babylonského exilu. Usadil se u průplavu Kébar nedaleko Babylónu, kde snad měl vlastní dům (Ez 3,24) a když mu žena náhle zemřela, žil v něm osaměle. Zde se mu v samotě dostalo vidění a pověření, aby se stal „strážcem Izraele“ (Ez 3,17). Ezechiel v knize skutečně vystupuje především jako „pastýř“, který se snaží povzbuzovat vyhnance a posilovat je jako společenství.

Vidění[editovat | editovat zdroj]

Svá většinou chmurná, hrozivá vidění líčí Ezechiel velmi barvitě, v překvapivých a často obtížně srozumitelných obrazech. Tak vidí čtyři ohnivé bytosti s křídly a na kolech (Ez 1), má sníst svitek, popsaný žalozpěvy (Ez 2,8-3,3), musí se prokopat zdí (8,8) a mnoho podobných obrazných jednání. Jedním z nejznámějších Ezechielových vidění je to, jak ho Bůh zavedl do údolí plného suchých kostí a řekl mu: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“. Pak je Hospodin obalí masem a oživí jako lidi. Kosti patrně představují vyhnané zbytky Izraele, který je podle lidských odhadů už beznadějně mrtev, jenže Hospodin, který je stvořil, je může zase oživit.

Poselství[editovat | editovat zdroj]

Babylonské vyhnanství představuje v dějinách Izraele zlomovou událost. Vzdělanější část národa – kněží, řemeslníci, obyvatelé města – byla násilím oddělena od „lidu“, od své země a svého chrámu. Město bylo zpustošeno a opuštěno, zanikl jeruzalémský chrám a celá bohoslužba – všechno to, co tvořilo jeho totožnost. Vyhnanci se s tím ale nesmířili a pokusili se udržet, co jim zbylo – především různé texty, v té době už možná i zčásti zapsané. Ale nejen to. Proroci, kteří se o vyhnance starali, se snažili prosadit nesmírně těžkou myšlenku, že si za své neštěstí může Izrael sám. Velice významnou roli v tom zřejmě sehrál právě Ezechiel.

Kniha Ezechiel nese zřetelné stopy několika etap svého vzniku a není snadné stanovit, co můžeme přisuzovat Ezechielovi samému. Velkou část jeho proroctví tvoří výčitky a hrozby na adresu „Jeruzaléma“. Hospodin se ho ujal jako pohozeného dítěte, pečoval o něj a zahrnul ho dobrodiním, ale Izrael se mu zpronevěřil jako prostitutka, takže musí být potrestán. Vyhnaný Izrael si stěžuje na svůj krutý osud, jenže nevidí, že si jej způsobil sám svou „svévolí“ a neposlušností. Trest, který se tak barvitě líčí, není ale posledním Hospodinovým slovem:

„Když se svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě.“ (Ez 18,27)

Na několika místech se zdůrazňuje, že člověk bude souzen jen podle svých vlastních činů, ne podle toho, co spáchali jeho rodiče a předkové. Hospodin zde vystupuje jako svrchovaný Bůh, pán a vládce světa, kterému přesto na Izraeli záleží. Vytýká mu zatvrzelost, „kamenné srdce“ a slibuje, že i toto nakonec změní:

„Vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními.“ (Ez 11,19-20)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Novotný, Biblický slovník. Praha: Kalich 1956, heslo Ezechiel, str. 165