Dlouhověkost

Dlouhověkost znamená dožití se většího biologického věku. Zatímco v roce 2000 bylo v České republice podle úmrtnostních tabulek procento dožití se 100 let od narození 0,1% u mužů a 0,15% u žen, tak v roce 1920 pouze 0,05% pro obě pohlaví. A dokonce pravděpodobnost dožití se dalších narozenin ve věku 100 let byla v roce 1920 rovna přibližně 44% a v roce 2000 byla jen nepatrně změněna u mužů na 52% a u žen dokonce zhoršena - jen 43%. Podle středních odhadů OSN zde nedosáhne střední délka života v roce 2050 ani 85 let (podle OSN dle extrapolací úmrtnostních tabulek Lee-Carterovou metodou muži ve vyspělých zemích dosáhnou 100 let u střední délky života až v roce 2300). Nárůst dožitého věku je dlouhodobě jen postupný. Převažuje totiž jen pokles dětské úmrtnosti, kdežto ve stáří nedochází téměř ke zlepšení. Nelze tedy očekávat prudké zvýšení dlouhověkosti, ale pouze vyšší procento pravděpodobnosti dožití se důchodového věku.

S rostoucím věkem roste také vliv ročních období na úmrtnost. I v oblastech bez extrémních výkyvů teplot je tento vliv pro věk nad 100 let více než třetinový. Úmrtnost také plavně kolísá s periodou slunečního cyklu (přibližně 11 respektive 22 let), o čemž se lze přesvědčit i z dat ČSÚ, kde také pravděpodobnost úmrtí $\,q_x\!$ takto kolísá (například po roce 1945 pro 100-leté muže mezi 39% až 67% bez výraznějšího trendu poklesu střední celkové pravděpodobnosti).

Podle průzkumů k dlouhověkosti nenapomáhá pozitivní myšlení, ale naopak rozvážné chování. Dlouhověkosti se lidé více dožívají v bohatších zemích a městech. Důležitá je i možnost dostatečného stravování pro potlačení infekčních onemocnění.

Odkazy

Související články

• Demografie
• Nejstarší člověk
• Seznam nejstarších Čechů
• Smrt