Hlístice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hlístice

Hlístice Meloidogyne incognita
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Podříše: trojlistí (Bilateria)
Nadoddělení: ekdysozoa (Ecdysozoa)
Oddělení: Nematoida
Kmen: hlístice (Nematoda)
Rudolphi, 1808
Sesterská skupina
strunovci (Nematomorpha)

Hlístice (Nematoda) jsou kmenem mnohobuněčných protostomních organismů, kteří tvoří jednu z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů parazitujících v obratlovcích, mnoho dalších druhů hlístic představuje parazity bezobratlých a rostlin nebo žijí volným způsobem života. Hlístice se vyznačují stavbou těla přizpůsobenou parazitování, zejména kutikulárními zuby, jež jsou schopny narušovat tkáně napadeného jedince - hostitele. Tělo hlístic je válcovité, ke koncům ztenčené, velmi pružné, přesto pevné. Příčinou je povrchová kutikula vylučovaná jednovrstevnou pokožkou (syncytium - soubuní), která je vypnuta mízními tekutinami pseudocoelu.

Pohybující se háďátko obecné

Trávení[editovat | editovat zdroj]

Trávení zajišťuje trávicí trubice procházející pseudocoelem, která má na jedné straně ústní otvor s pístovitým hltanem, určený pro nasávání potravy z hostitele. K vylučování dochází prostřednictvím jednobuněčných vylučovacích trubic v postranních tělních dutinách.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožovací systém hlístic je přizpůsoben k nadprodukci vajíček, což je typické pro většinu parazitů. Vajíčka jsou lehká a díky silnému kutikulárnímu obalu navíc dobře odolávají nepříznivým podmínkám jako výkyvy teplot, chemikálie či vlhkost/sucho. Dále je nutno zmínit výrazný pohlavní dimorfizmus - sameček je daleko menší než samička.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Důležitými zástupci této třídy[zdroj?] jsou:

  • Roup dětský (Enterobius vermicularis) – parazituje v tenkém střevě dětí nebo dospělých (obzvlášť pokud je hlavní složkou potravy mléko) způsobuje onemocnění oxyuriáza (či enterobióza). Samec dosahuje délky 6 mm, samice 12 mm.Projevuje se podrážděností, vyčerpáním, úporným svěděním a kopřivkou. Samičky kladou oplozená vajíčka (až 12 000) zpravidla v noci, v okolí řitního otvoru. Častým jevem je autoinfekce nakaženého jedince. Důležité je přísné dodržování hygieny.
  • Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) – parazituje v tenkém střevě člověka - převážně dětí, způsobuje nemoc ascaridózu. Je dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení).
    Nákaza ascaridiózou je způsobena, jak je již řečeno, od škrkavky dětské. Napadení začíná u živočicha, který má škrkavku, škrkavka s výkaly putuje na zeleninu, kde ji později pozře člověk. Hned po pozření se larva vylíhne, putuje do žaludku, potom do jater a z jater cévním řečištěm do plic. Postupně se dostává průdušnicí vzhůru. Buďto ji člověk vyplivne nebo spolkne. Pokud ji spolkne, putuje až do střev, kde produkuje vajíčka až do smrti.
  • Svalovec stočený (Trichinella spiralis) – již z jeho názvu je zřejmé, že napadá svalovou tkáň hostitele. Larvy dospívají v tenkém střevě, samečkové uhynou a samičky pronikají do střevní sliznice, kde kladou vajíčka. Vylíhnuté larvy jsou krevním oběhem zanášeny do svalů, kde se opouzdří v obalu z vápenatých solí. Svalovec způsobuje onemocnění zvané trichinelóza, které má dvě fáze - střevní a svalovou. Střevní způsobuje bolesti břicha či kloubů a horečky, svalová pak silnou, řezavou bolest svalstva. Ve svalové fázi je až čtvrtina případů smrtelná.
  • Vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti) – napadá mízní cévy, jež ucpává a ty se následně zvětšují, způsobuje nepříjemné bolesti a horečky střídané zimnicemi. Vyskytuje se v tropech a subtropech, kde tuto nemoc (elefantiázu) přenáší krev sající hmyz.
  • Vlasovec oční (Loa loa) – parazituje ve spojivkovém vaku, je příčinou svědění oka a zánětu kůže. Stejně jako vlasovec mízní se přenáší zejména bodavým hmyzem v tropických oblastech.
  • Háďátko řepné a pšeničné – narušuje kořenový systém rostliny, napadený organismus většinou umírá.
    Žije v půdě, je součástí edafonu, parazituje na rostlinách. Nepříznivé podmínky přečkává ve stavu anabiózy (stav strnulosti), kdy nepřijímá potravu.
Živočišné kmeny

Dvojlistí (parafyletická skupina): houbovci (parafyletická skupina) • žebernatkyvločkovcižahavci (včetně výtrusenek)
Trojlistí: prvoústí:
Lophotrochozoa: ploutvenkymorulovci (sépiovky + plazmodiovky) • mechovcililijicovciploštěncibřichobrvkyKamptozoa (mechovnatci + vířníkovci) • čelistovci (čelistovky + oknozubky + vířníci + žábrovci + vrtejši) • pásnicekroužkovci (včetně vláknonošců, rypohlavců a sumýšovců) • měkkýširamenonožci (parafyletická skupina) • chapadlovky
Ecdysozoa: chobotovci (hlavatci + rypečky + korzetky) • Nematoida (strunovci + hlístice) • Panarthropoda (želvušky + drápkovci + členovci)
druhoústí: Xenacoelomorpha (praploštěncimlžojedi) • strunatciAmbulacraria (ostnokožci + polostrunatci)