Homo habilis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Člověk zručný
Stratigrafický výskyt: Starší pleistocén, před 2,3 - 1,4 miliony let
rekonstrukce podoby člověka zručného
rekonstrukce podoby člověka zručného
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: hominidi (Hominidae)
Rod: člověk (Homo)
Binomické jméno
Homo habilis
L. Leakey, Tobias & Napier, 1964

Člověk zručný (Homo habilis) je jedna z linií rodu Homo a hypotetický předchůdce dnešního člověka, který žil v době nejstaršího paleolitu před 2,3 - 1,4 miliony let na území východní Afriky. Jeho pojmenování vychází z dokladů, dle kterých na rozdíl od australopithéků dokázal nejen používat, ale i vyrábět primitivní nástroje. Homo habilis je spojován s kamennou industrií kultury oldovan.

Původ a navazující linie[editovat | editovat zdroj]

O původu existují různé hypotézy. Uvažuje se o vývoji z některé z větví.][1], nověji i o původu z člověka východoafrického (Homo rudolfensis). Člověk zručný je považován za předka člověka dělného (Homo ergaster), jehož linie dále pokračovala v člověka vzpřímeného (Homo erectus), nicméně nálezy z roku 2000 tuto teorii zpochybňují[2].[3]

Typické znaky[editovat | editovat zdroj]

Co se týče fyzického vzhledu, byl člověk zručný ze všech známých druhů člověka nejméně podobný dnešnímu člověku (snad s výjimkou člověka východoafrického). Pohyboval se již vzpřímeně po dvou končetinách. Jeho výška se pohybovala mezi 120 a 140 cm, hmotnost mezi 30 a 40 kg. Pravděpodobně měl v poměru k tělu příliš dlouhé paže, ale zásadním rysem byla již existující opozice palce vůči ostatním prstům, což umožňovalo práci s nástroji. Pro jeho lebku bylo typické ploché čelo, výrazné nadočnicové oblouky a masivní dolní čelist bez brady. Kapacita lebky byla 590 - 690 cm³. Vzhledem k tomu, že nebylo přesně definováno, čím se člověk liší od ostatních tvorů, existují spory, zda Homo habilis vůbec patří do rodu člověk.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Člověk zručný byl původně považován za lovce a aktivního predátora. Oproti této do značné míry idealizované podobě vystoupily hypotézy, že člověk zručný se spíše živil likvidací zbytků úlovků velkých šelem té doby. V tom případě nástroje používal hlavně k porcování zdechlin. Určitě však je prokázáno, že patřil do jídelníčku velkých šelem jako např. Dinofelis barlowi - kočkovité šelmy podobné leopardovi. Bylo nalezeno několik lebek s typickými dvěma otvory v týlu, které vznikly, když šelma táhla svou kořist do bezpečí. Tato šelma měla ve zvyku se se svou kořistí před obtížnými mrchožrouty uchylovat do korun stromů a odtud někdy ohlodané kosti propadly skrze kořenový systém do podzemních jeskyň, kde byly po milionech let objeveny.

Nadále pokračuje diskuse, jestli a do jaké míry dokázal ovládat oheň, jestli pohřbíval své mrtvé, jestli a jak fungovala spolupráce během lovu a v neposlední řadě, jestli užíval jazyk či dorozumívací gesta.

Nálezy[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší nálezy člověka zručného jsou spojovány se jménem Louise Leakeyho a jeho objevy ve východní Africe v Tanzanii v roce 1964. Spolu s P. Tobiasem a J. Napierem objevili a zdokumentovali části celkem sedmi jedinců. Zatím nejstarší známé pozůstatky byly objeveny v Kada Gona v Etiopii v 70. letech 20. století. Vědci podle nalezených kostí zjistili, že tento člověk žil asi před 2,3 - 1,4 miliony lety.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Homo habilis ve Wikimedia Commons

  1. obrázek: vývojový strom člověka, science
  2. Nález u jezera otřásl teorií o Homo sapiens - česky
  3. Implications of new early Homo fossils from Ileret, east of Lake Turkana, Kenya - článek v Nature
  • Beneš, J. 1993: Člověk. Praha.
  • Leakey, R. 1996: Původ lidstva. Bratislava.
  • Tattersall, I. 1992: The many faces of Homo habilis. Evolutionary Anthropology, vol. 1, no. 1, pp. 33-37.
  • Wood, B.A. 1992: Origin and evolution of the genus Homo. Nature, vol. 355, pp. 783-790.