Levhart skvrnitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Levhart skvrnitý

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
Rod: Panthera
Binomické jméno
Panthera pardus
(Linné, 1758)

Levhart skvrnitý (Panthera pardus) žije v Africe a Asii, jeho původní oblast výskytu byla podstatně větší, ale kvůli lidem se stejně jako u většiny ostatních zvířat neustále zmenšuje. Jako jedna z mála velkých kočkovitých šelem se zdržuje často v korunách stromů, kam si vynáší kořist a ukrývá si ji zde před dalšími predátory, např. lvy a hyenami. Má velkou sílu a podle některých údajů je schopný vytáhnout na strom kořist i 2× těžší, než je jeho hmotnost. Jeho kořistí jsou různá zvířata od hlodavců po různé antilopy a gazely. Na kořist útočí ze země a ze zálohy, někdy i velkým skokem z koruny stromu. Nikdy kořist nepronásleduje na větší vzdálenost, jako např. lev nebo gepard.

Levhart je nejrozšířenější kočkovitou šelmou. Za tento úspěch vděčí své velké přizpůsobivosti jak prostředí, ve kterém žije, tak potravě, kterou se živí. Je to velice elegantní tvor s pružným a hbitým tělem a jemným, lehce skvrnitým kožichem. Tím, čím je pro člověka otisk prstů, tím je pro levharta tvar skvrn na jeho kožichu, kterým se liší od ostatních jedinců svého druhu. Každého levharta lze podle jeho kožichu přesně poznat. Někteří levharti jsou černí a jsou označování jako černí levharti. I tito levharti mají na svém kožichu skvrny, ty však nejsou zřetelně vidět. Černí levharti se nejčastěji vyskytují v jihovýchodní Asii, kde jejich černá srst dokonale maskuje v hustém podrostu. Tento druh levhartů je agresivnější než jejich ostatní příbuzní. Levharti jsou nejtajemnějšími velkými kočkovitými šelmami a lze je vystopovat pouze velmi obtížně. Za potravu jim slouží mnohem širší škála živočichů než jakémukoli jinému druhu velkých kočkovitých šelem. Jejich kořistí se stávají gazely, šakali, pštrosi, prasata bradavičnatá a dokonce i želvy. Značnou část času tráví levhart rozvalováním se na větvích vysokých stromů nebo v odlehlé části lesa, kde spí nebo kde se upravuje.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Levhart, dříve také nazývaný panter, leopard nebo pardál patří v rámci rodu Pantera spíše k menším druhům. Dosahuje hmotnosti 30–90 kilogramů, délky těla 110–190 centimetrů, ocas měří 60–100 cm a výška v kohoutku bývá v rozmezí 45–75 cm. Samci jsou obvykle mohutnější než samice. Základní zbarvení je žlutavé, okrové, žlutošedé až žlutooranžové, břicho a spodina těla je světlá až téměř bílá. Černá kresba má podobu od drobných okrouhlých a oválných skvrn až po tmavé rozety bez vnitřní skvrny. Skvrny se nachází na hlavě, spodních částech nohou a ocase. Na hřbetě, bocích těla a stehnech se vyskytují prázdné rozety. Odstín i hustota a velikost skvrn se liší podle jednotlivých geografických poddruhů. U některých subspecií může být zbarvení uvnitř rozet tmavší. U levharta se velmi často vyskytuje tzv. melanismus, to je černé zbarvení. V některých oblastech je velmi běžné (Etiopie, Jáva), jinde však černé jedince nenajdeme (severní Čína, Dálný východ). Černě zbarvení jedinci se běžně kříží s ostatními příslušníky rodu a nejsou zvláštním druhem ani podruhem, ale jen barevnou odchylkou. Ve vrzích se mohou vyskytovat černá i skvrnitá koťata.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Na obrovském areálu rozšíření je popsáno až 22 subspecií, mnohé z nich stojí na pokraji vyhubení nebo jsou již zcela vyhubené. Jsou to zejména:

Ze zajímavějších poddruhů lze jmenovat:

  • Levhart senegalský (Panthera pardus leopardus) je znám z pralesních oblastí západní Afriky od Senegalu až po Gabun. Středně velká, nejčastěji poměrně tmavě zbarvená forma s malými skvrnami a rozetami. [1].
  • Levhart somálský (Panthera pardus nanopardus) obývá Somálsko a část Etiopie. Malá krátkosrstá forma; základní zbarvení světlé s převažujícími šedavými tóny, rozety malé a hustě umístěné.
  • Levhart etiopský (Panthera pardus adusta) obývá pohoří v jižní Etiopii, je poměrně velký, tmavě zbarvený. Černě zbarvení jedinci se vyskytují poměrně často.
  • Levhart konžský (Panthera pardus iturensis) obývá tropické pralesy, je menšího vzrůstu, zbarvení je šedookrové až nahnědlé.
  • Levhart zanzibarský (Panthera pardus adersi) se vyskytuje na ostrově Zanzibar. Je světleji zbarvený s malými rozetami a skvrnami.
  • Levhart jihoafrický (Panthera pardus shortridgei) je poměrně velký poddruh s žlutooranžovým zbarvením.
  • Levhart arabský (Panthera pardus nimr) žije na jihu Arabského poloostrova, je velmi malého vzrůstu a světlého zbarvení.
  • Levhart perský (Panthera pardus saxicolor) vyskytuje se od severovýchodního Íránu až do Pákistánu. Je větší s šedookrovým zbarvením a většími rozetami. Má dlouhou a hustou srst. Je vzácný, v zoologických zahradách se s ním občas setkáme, neboť ty se pokouší o jeho záchranu.
  • Levhart indický (Panthera pardus fusca) žije v Přední Indii od Himaláje až po mys Komorin a na východ až po Barmu. Je to velká forma, většinou okrově žlutě zbarvená s pravidelně utvářenými velkými a poměrně řídce rozmístněnými rozetami. Dvůrek rozet není téměř nikdy tmavší než okolní základní zbarvení.
  • Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya) středně velký, štíhlý s tmavším zbarvením a malými rozetami. Je také vzácný a i v jeho případě se vede chovná kniha.
  • Levhart tibetský (Panthera pardus pernigra) je středně velká forma, která žije v Nepálu a Sikkimu. Srst je delší a hustší než u levharta indického. Zbarvení matně okrově žluté, rozety poměrně velké a nepříliš husté.
  • Levhart kašmírský (Panthera pardus millardi) je domovem v pohořích Kašmíru. Je poměrně velký a světle šedoplavě zbarvený. Rozety jsou husté a velmi drobné, s malým dvůrkem.
  • Levhart indočínský (Panthera pardus delacouri) žije v Zadní Indii, jižní číně a na Malajském poloostrově. Zbarvení je živě okrově oranžové se středně velkými rozetami.
  • Levhart jávský (Panthera pardus melas) je poddruhem z Jávy a Kangeárských ostrovů. Má krátkou narudlou srst, velmi často se u něj vyskytuje melanismus. O tomto poddruhu se někdy mluví jako o možném zvláštním druhu P. melas[2].
  • Levhart čínský (Panthera pardus japonensis) je rovněž chován v zoologických zahradách. Žije ve východní a střední Číně. Má delší srst, okrovožluté zbarvení a je středního vzrůstu.
  • Levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis) je větší forma s hustou a velmi dlouhou srstí. Zbarvení je světlejší s velkými rozetami. Počet zvířat v přírodě nepřevyšuje několik desítek jedinců a jde tedy o jednu z nejvzácnějších šelem. Zoologické zahrady se intenzivně pokouší o jeho záchranu a množství zvířat v zajetí již pravděpodobně převyšuje jejich počet v přírodě. U nás mají velmi dobré zkušenosti s jejich chovem ZOO Praha a ZOO Olomouc.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní rozšíření levharta skvrnitého - zeleně současný výskyt

Levhart měl obrovský původní areál rozšíření, který je největší u velkých koček. Vyskytoval se od jihovýchodního cípu Evropy v okolí Kavkazu, přes téměř celou Afriku kromě velkých pouští. V Asii se nacházel od východních oblastí přes celou jižní a jihovýchodní Asii až po Aralské jezero ve střední Asii, Kašmír, Tibet, Nepál, Malajsii dále přes Čínu až po Koreu a oblasti východního Ruska. Kromě toho obýval i řadu ostrovů, z nichž lze jmenovat Zanzibar, Jávu, Srí Lanku a další. Na mnoha místech ustoupil civilizačnímu tlaku člověka nebo byl vyhuben. Stalo se tak v jižní i severní Africe, v Malé a Přední Asii, v okolí Kavkazu, Střední Asii, Číně i na Dálném východě. Mnohé subspecie, především v Asii jsou ohrožené vyhubením a jsou velmi vzácné, jiné se dodnes vyskytují v poměrně uspokojivých počtech. V Africe se jejich počty odhadují až na 700 000 jedinců.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Levhart v přírodě

Levharti žijí v nejrůznějším prostředí a dokáží se přizpůsobit velmi rozdílným podmínkám. V Africe obývají buše i pralesní oblasti, v Asii se vyskytují na polopouštích i v tropických pralesích a na severu svého areálu dokáží čelit velmi tvrdým zimám. Vystupují i vysoko do hor, dobře plavou i když vodu příliš nevyhledávají. Jsou to typické stromové šelmy a pokud k tomu mají příležitost, tak se na stromech ukrývají, odnáší si tam kořist a na stromech i loví. Kromě člověka, který je hubil pro krásný kožich nebo jako škůdce stád domácích zvířat mají řadu dalších nepřátel. V Africe jsou to lvi a v Asii tygři. Ti jej považují za vážného potravního konkurenta a nevynechají příležitost, kdy jej mohou zabít nebo vyhnat ze svého teritoria. Kromě nich se nedokáže ubránit ani větší smečce dhoulů nebo hyenovitých psů a v severní části areálu jej mohou ohrozit i vlci nebo medvěd. V dospělosti jsou levharti samotářští a jim obývané území nebývá obvykle větší než 50 km², ale jsou známé případy, kdy teritorium mělo až několik set km². Aktivní jsou především v nočních hodinách, ve dne se ukrývají především na stromech, v hustých křoviscích nebo ve skalních rozsedlinách. Své území si označují močí a drásáním kůry stromů. Také levhart vydává mnoho různých zvuků od mručení, chraplavé předení až po řvaní známé u tygrů nebo lvů, které je však mnohem méně hlasité. Ani v divočině, kde se levharti vyskytují je není běžné slyšet.

Levhartí kotě

Obě pohlaví se setkávají pouze v období říje, kdy dochází k páření. Říje u samic se projevuje stejně jako u ostatních koček, třou se o různé předměty, válí se po zemi a vydávají mručivé zvuky. V tropických a subtropických oblastech se rozmnožují po celý rok, kdežto v severovýchodní Číně a na Dálném východě spadají porody především do jarních měsíců. Samice je březí okolo 90-95 dnů, rodí až 6 mláďat, obvykle však ve vrhu bývají 2-3. Samice se o ně pečlivě stará, mléko pijí do 3-4 měsíců, v půl roce věku je začíná učit lovit. S matkou se pohybují až do 1,5-2,5 roku, kdy pohlavně dospívají a osamostatňují se. Samice zametává stopy po sobě a po svých mláďatech (z důvodu aby je nemohl najít cizí predátor). Když se mládě ztratí a je pronásledované, zachová klid a ukryje se. Nevydá ani hlásku (jiné mládě by začalo kňučet a prozradilo by se). V zajetí se dožívají přes 20 let, v přírodě žijí obvykle kratší dobu.

Za potravu slouží levhartům celá řada živočichů. Nejčastěji se jeho kořistí stávají menší a střední druhy antilop a gazel, mláďata větších kopytníků, různé druhy jelenů, divoká prasata a tam, kde společně s ním žijí opice jsou i ty s oblibou zařazovány do jídelníčku. V Africe se někteří levharti specializují na lov paviánů i když jsou známé případy, kdy sám levhart přišel při jejich lovu o život. Nezřídka napadají i domácí kozy, ovce, mladý dobytek a v oblibě má i psy. V době nouze nepohrdne ani hlodavci, malými plazy nebo zdechlinou. V Africe si svou kořist často ukrývají na stromech a po několik dní se k ní vrací. V takovém úkrytu je v bezpečí před lvy, hyenami, šakaly a supy. Jsou známé případy, kdy si na strom levhart vytáhl kořist, která vážila víc než on sám. V Asii si zase potravu spíše zahrabávají listím a ukrývají větvemi. Jsou známí i levharti lidožrouti, kteří byli v některých oblastech postrachem širokého okolí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAZÁK, Vratislav. Velké kočky a gepardi. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1980.
  2. Robovský, J., Zrzavý, J., 2007: Senzační objev druhého levharta obláčkového? Vesmír 86: 568-571.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu