Homo erectus

Člověk vzpřímený Stratigrafický výskyt: Před 1,9 až 0,1 miliony let
Rekonstrukce podoby člověka vzpřímeného
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý (fosílie)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: savci (Mammalia) Řád: primáti (Primates) Čeleď: hominidi (Hominidae) Rod: člověk (Homo)
Binomické jméno
Homo erectus Dubois, 1894

Člověk vzpřímený (Homo erectus) žil před 1,8 miliony až asi 60 tisíci lety v Africe, Asii a Evropě. Příslušníci tohoto dávného hominida již systematicky vyráběli kamenné nástroje podle kulturních stereotypů – acheulská kultura reprezentovaná pěstním klínem. Mezi další kulturní inovace, které Homo erectus využíval k adaptaci na vnější prostředí, patřilo užívání ohně a rozvíjení stále širšího spektra loveckých technologií. Homo erectus je nejdéle žijícím hominidem vůbec. Jeho jednotlivé poddruhy a formy přežívaly více než 1,7 milionu let.

Model lebky pozdní formy homo erectus - pekinensis

Evoluční trend

Ve srovnání s ranými zástupci rodu Mimon pokračovalo zvětšování tělesné výšky a váhy, přestavba a růst mozku (neokortex), gracializace chrupu (redukce velikosti stoliček), zmenšení objemu žvýkacích svalů a snižování sexuálního dimorfismu.

Morfologické znaky

• 145 až 185 cm vysoká, štíhlá postava umožňující efektivní chůzi a běh; samci byli zřejmě vyšší než samice
• hmotnost 40 až 70 kg
• prodloužená, úzká, nízká, mohutně stavěná mozkovna (750–1225 cm³), v týlu protažená a zalomená v týlní val;
• výrazné postorbitální zúžení lebky;
• masivní, dozadu ubíhající nízké a zploštělé čelo s výraznými nadočnicovými valy;
• velké lícní kosti, dopředu vystupující obličej, široký nos, čelisti a patro;
• mohutné čelisti;
• redukce ochlupení těla, zmnožení potních žláz a vznik nového termoregulačního systému.

Nejnovější výzkumy některých paleoantropologů však odhalily, že Australopithecus, Homo habilis a Homo erectus žili v různých částech světa současně. Kromě toho část lidí označovaných jako Homo erectus přežila až do opravdu nedávné doby. Průměrné stáří fosilií Homo erectus bylo určeno na 27 000 až 53 000 let. Homo erectus tedy žil v jihovýchodní Asii současně s anatomicky moderním člověkem.

Potravinová orientace

Loví zvířata doplňovaná systematickým sběrem rostlinné potravy.

Materiální technologie

• acheulská kultura (pěstní klíny, oboustranně opracované příčné sekáče, škrabadla, rydla aj.);
• prosazení principu reciprocity a spolupráce;
• rozvoj naučených vzorců chování.

Komunikační schopnosti

• neúplná jazyková kompetence, primárně založená na mimické a gestické komunikaci (mimetická kultura)

Přírodní prostředí

• ovlivněno střídáním glaciálů (step a tundra) a interglaciálů (les a lesostep)

Evoluční vztahy

• Homo erectus se před 1,9 až 1,8 milionu let derivoval z pokročilých afrických zástupců druhu Homo habilis nebo Homo ergaster;
• dříve se předpokládalo, že před 700 až 400 tisíci lety se regionální populace Homo erectus transformovaly v archaického Homo sapiens, nyní převládá názor, že Homo erectus byl spíše slepou vývojovou větví. Pravděpodobnějším předchůdcem Homo sapiens se jeví Homo heidelbergensis
• podle některých teorií se asi před 100 tisíci lety z populace Homo erectus na indonéském ostrově Flores vyvinul nový druh Homo floresiensis

Další významné lokality

• Asie: Modjokerto, Sangiran, Sambungmachan, Trinil (Indonésie), Čou-kchou-tien, Lan-tchien, (Čína).
• Afrika: Bouri (Etiopie), West Turkana (Keňa), Olduvajská rokle (Tanzanie), Buia (Eritrea) aj.

Lokality v ČR

• Přezletice (Zlatý kopec) – jedno z nejstarších ohnišť ve střední Evropě.
• Brno (Stránská skála) – jedno z nejstarších ohnišť ve střední Evropě.

Rok popisu holotypu

• (Trinil 2): 1894 (jako Pithecanthropus erectus).

Reference

• Václav Soukup: Dějiny antropologie. Nakladatelství Karolinum, Praha 2004, ISBN 80-246-0337-3 (vázané)