Homo erectus
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Rekonstrukce podoby člověka vzpřímeného
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Homo erectus Dubois, 1894 |
Člověk vzpřímený (Homo erectus) žil před 1,8 miliony až asi 60 tisíci lety[1] v Africe, Asii a Evropě. Příslušníci tohoto dávného hominida již systematicky vyráběli kamenné nástroje podle kulturních stereotypů – acheulská kultura reprezentovaná pěstním klínem. Mezi další kulturní inovace, které Homo erectus využíval k adaptaci na vnější prostředí, patřilo užívání ohně a rozvíjení stále širšího spektra loveckých technologií.
Obsah |
[editovat] Evoluční trend
Ve srovnání s ranými zástupci rodu Mimon pokračovalo zvětšování tělesné výšky a váhy, přestavba a růst mozku (neokortex), gracializace chrupu (redukce velikosti stoliček), zmenšení objemu žvýkacích svalů a snižování sexuálního dimorfismu.
[editovat] Morfologické znaky
- robustní, 110 až 130 cm vysoká, štíhlá postava umožňující efektivní chůzi a běh;
- hmotnost 30 až 50 kg
- prodloužená, úzká, nízká, mohutně stavěná mozkovna (750–1225 cm³), v týlu protažená a zalomená v týlní val;
- výrazné postorbitální zúžení lebky;
- masivní, dozadu ubíhající nízké a zploštělé čelo s výraznými nadočnicovými valy;
- velké lícní kosti, dopředu vystupující obličej, široký nos, čelisti a patro;
- mohutné čelisti;
- redukce ochlupení těla, zmnožení potních žláz a vznik nového termoregulačního systému.
Nejnovější výzkumy některých paleoantropologů však odhalily, že Australopithecus, Homo habilis a Homo erectus žili v různých částech světa současně. Kromě toho část lidí označovaných jako Homo erectus přežila až do opravdu nedávné doby. Průměrné stáří fosilií Homo erectus bylo určeno na 27 000 až 53 000 let. Homo erectus tedy žil v jihovýchodní Asii současně s anatomicky moderním člověkem.[2]
[editovat] Potravinová orientace
Loví zvířata doplňovaná systematickým sběrem rostlinné potravy.
[editovat] Materiální technologie
- acheulská kultura (pěstní klíny, oboustranně opracované příčné sekáče, škrabadla, rydla aj.);
- prosazení principu reciprocity a spolupráce;
- rozvoj naučených vzorců chování.
[editovat] Komunikační schopnosti
- neúplná jazyková kompetence, primárně založená na mimické a gestické komunikaci (mimetická kultura)
[editovat] Přírodní prostředí
[editovat] Evoluční vztahy
- Homo erectus se před 1,9 až 1,8 milionu let derivoval z pokročilých afrických zástupců druhu Homo habilis nebo Homo ergaster;
- před 700 až 400 tisíci lety se regionální populace Homo erectus transformovaly v archaického Homo sapiens;
- podle některých teorií se asi před 100 tisíci lety z populace Homo erectus na indonéském ostrově Flores vyvinul nový druh Homo floresiensis
[editovat] Další významné lokality
- Asie: Modjokerto, Sangiran, Sambungmachan, Trinil (Indonésie), Čou-kchou-tien, Lan-tchien, (Čína).
- Afrika: Bouri (Etiopie), West Turkana (Keňa), Olduvajská rokle (Tanzanie), Buia (Eritrea) aj.
[editovat] Lokality v ČR
- Přezletice (Zlatý kopec) – jedno z nejstarších ohnišť ve střední Evropě.
- Brno (Stránská skála) – jedno z nejstarších ohnišť ve střední Evropě.[3]
[editovat] Rok popisu holotypu
- (Trinil 2): 1894 (jako Pithecanthropus erectus).
[editovat] Reference
- ↑ DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4. S. 44-45.
- ↑ Science, 13. 12. 1993; sv. 274, s. 1870-1874
- ↑ [Rudolf Musil]. Nacházelo se ve Woldřichově jeskynni na Stránské skále skutečně ohniště? [online]. Geologický výzkum Moravskoslezský, 2005, [cit. 2008-09-23]. Dostupné online. (Čeština)
- Václav Soukup: Dějiny antropologie. Nakladatelství Karolinum, Praha 2004, ISBN 80-246-0337-3 (vázané)
