Paní ze Shalott

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

The Lady of Shalott je báseň lorda Alfreda Tennysona z roku 1842. Dílo půvabným způsobem navazuje na artušovské legendy, z nich autor převzal místo děje - okolí hradu Camelot i jméno jednoho z dvojice hlavních hrdinů - Lancelota z Jezera.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Báseň popisuje příběh Elaine z Astolat, ženy, na niž byla kdysi uvržena kletba, která ji věznila pod hrozbou smrtí ve věži hradu na říčním ostrově jménem Shalot. Lady celé dny pracuje na tkalcovském stavu a nesmí ani pozorovat svět venku jinak, než přes odraz v zrcadle. Když pak v něm jednou uhlídá rytíře Lancelota na koni a v lesklé zbroji, na první pohled se do něj zamiluje. Odvrací se od zrcadla, přes jehož odraz oknem pozorovala svět, a jata představou šťastné lásky na břehu řeky, rozhodne se nedbat na kletbu, opustit hrad a vydat se do Camelotu, aby svou lásku poznala. Když vychází z hradu, zrcadlo v její komnatě puká, což má být zlým znamením jejího dalšího osudu. Lady najde u břehu loďku a napíše na její bok své jméno, pak se pustí po proudu řeky. Čím však je blíže Camelotu, tím více ji opouštějí síly, až nakonec, když loď míjí první domy města, paní umírá. U přístaviště uprostřed skupiny seběhlých lidí sir Lancelot žasne nad krásou urozené mrtvé.

Dílo je triumfem lásky nad všemi hrozbami. Sděluje čtenáři, že lepší je třeba jen chvíle splněných tužeb, nežli prožít celý život v nudě a nenaplnění. Nastoluje myšlenku, že některé ideály jsou důležitější než život. Poslední scéna dodává básni tragiky, když ukazuje, že naděje paní nebyly neopodstatněné, a sir Lancelot by mohl opětovat její city, kdyby vše nezhatila zlá kletba, která způsobila smrt paní ze Shalot.

Forma[editovat | editovat zdroj]

Báseň má netypickou formu řazení veršů: A, A, A, A, B, C, C, C, B, při tom rýmy veršů B jsou jednoduché, tvoříce stále stejný refrén - Camelot / Shalott. Báseň líčí romantický příběh prostými slovy, tím však působivěji.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Báseň se postupem času stala ikonou britského romantismu a byla opakovaně různě zpracovávána - z výtvarných umělců to byli např. John Atkinson Grimshaw, John William Waterhouse, Henry Meynell Rheam, William Holman Hunt a řada dalších.

Odkaz na báseň se objevuje i detektivním příběhu Agathy Christie z roku 1962 Prasklé zrcadlo (The Mirror Crack'd from Side to Side).

Zpívaná verze básně od Kanaďanky Loreeny McKennitt se ocitla v albu The Visit z roku 1991.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Lady of Shalott na polské Wikipedii.