François Duvalier
| François "Papa Doc" Duvalier | |
|---|---|
|
40. prezident Haiti
|
|
| Ve funkci: 22. října 1957 – 21. dubna 1971 |
|
| Předchůdce | Antonio Thrasybule Kébreau |
| Nástupce | Jean-Claude Duvalier |
|
|
|
| Narození | 14. dubna 1907 |
| Úmrtí | 24. dubna 1971 (ve věku 64 let) Port-au-Prince |
| Politický subjekt | Strana národní jednoty (Parti de l'Unité nationale PUN) |
| Choť | Simone Duvalierová |
| Děti | Marie Denise Duvalierová Nicole Duvalierová Simone Duvalierová Jean-Claude Duvalier |
François Duvalier (14. dubna 1907–21. dubna 1971), známý také jako „Papa Doc“ byl prezidentem na Haiti.
Původně pracoval jako lékař, účastnil se očkovacího projektu vedeného americkým ministerstvem zdravotnictví, poté byl ministr práce a zdravotnictví. Tehdy dostal od svých pacientů přezdívku Papa Doc. Dva roky prožil v úkrytu před tehdejší vládou převlečený za ženu.
Chodil v černých oblecích s viditelnými vypouklinami od pouzdra s pistolí. Návštěvy zahraničních novinářů držel na nohou, když si v prstech pohrával se svým těžítkem (revolverem ráže 0,45) a pod polštářem měl ráži 0,357.
V roce 1957 proběhly za pomocí USA zmanipulované volby, kde dostal v některých okrscích přes 100 % hlasů. V roce 1958 v červnu ustál pokus o armádní převrat a za pomoci amerických poradců reorganizuje armádu. Výsledkem je uzavření vojenské akademie a nahrazení vyšších důstojníků mladým mužstvem, ze kterého vzejde soukromá milice Tontons Macoutes (strýčkové lidožrouti) o počtu 9–15 tisíc mužů. S jejich pomocí ustavil na Haiti diktátorský režim a prohlásil se prezidentem Haiti, kterým byl v letech 1957–1971. Plný titul zněl „Nejvyšší pán této země Haiti“. Milice měla za úkol jej chránit před výstřelky armády, ale nakonec zneužívala své pozice ke znásilňování, vraždění a rutinním popravám jeho politických oponentů. Rekruti milice nabraní přímo ze slumů Port-au-Prince nedostávali žádný plat a živili se vymáháním výpalného a další kriminalitou. Jejich velení sídlilo v prezidentském paláci.
V roce 1959 dostal Duvalier infarkt a po dobu léčení v nemocnici v USA ustanovil svým zástupcem Clémenta Barbota, který byl jeho hlavním poradcem a velitelem Tontons Macoutes. Po návratu Duvaliera byl uvězněn.
Dne 12. srpna 1959 se odehrál další pokus o svržení Duvaliera tentokrát za účasti kubánských partyzánů a haitských exulantů. Byli však poraženi haitskou armádou s pomocí amerického námořnictva.
V roce 1961 se odehrály na Haiti další zmanipulované volby, kdy diktátor dostal všech 1 320 748 hlasů, opozice žádný. O Haiti začal psát i americký tisk a vláda USA se začala obávat o zneužívaní peněz posílaných na ostrov, které končily výhradně u kliky diktátora.
V roce 1963 byl Bardot propuštěn z vězení, pokusil se zorganizovat převrat, ale po prozrazení plánů byl zabit. Pokusy o odstranění Duvaliera pokračovaly, tentokrát za pomocí CIA.
Duvalierova vláda začala být více násilná. Papa Doc podporoval svůj kult osobnosti, prohlašoval se za čaroděje a ztělesnění haitského národa. Věřil ve Voodoo, prohlašoval, že když potřebuje radu ve státních záležitostech, sedne si do vany s černým cylindrem na hlavě a čte ve vnitřnostech mrtvé kozy.
S postupujícím věkem se začal stávat paranoikem a megalomanem, oblékal se ve stylu lwa Bawona Samedi, prezentoval se jako Kristus a školáci modlitbou k němu začínali den. Rozmohla se také korupce a klientelismus. Po smrti Duvaliera přešla prezidentská funkce na jeho devatenáctiletého syna Jean-Claude Duvaliera, který provedl jisté reformy, ale nezabránil dalšímu růstu korupce. V roce 1986 byl donucen utéci do exilu a s sebou odnesl i velkou část z haitského státního pokladu.
| Prezidenti Haiti |
||
|---|---|---|
| Předchůdce: Antonio Thrasybule Kebreau |
1957–1971 François Duvalier |
Nástupce: Jean-Claude Duvalier |