Harold Pinter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harold Pinter

Harold Pinter [pintr], známý též pod pseudonymy Horold Pinta a David Baron, (10. října 193024. prosince 2008) byl anglický dramatik a básník, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Londýně, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron.

Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre.

Roku 1977 se rozešel se svou ženou – herečkou Vivien Merchantovou, roku 1980 se oženil se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou.

Byl velkým fanouškem kriketu a předsedou Gaieties Cricket Clubu.

V novinách odsoudil invazi do Iráku, bombardování Jugoslávie i invazi do Afghánistánu.

Švédská akademie ve Stockholmu mu v roce 2005 udělila Nobelovu cenu za literaturu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dramata[editovat | editovat zdroj]

Jeho dramatická tvorba je ovlivněna absurdním divadlem a Artaudovým divadlem krutosti. Literárními vzory mu byli Franz Kafka a Samuel Beckett. Pro jeho hry z počátečního období se používal termín groteska hrůzy.[1] V pozdější době se začal politicky angažovat, nejprve ve svých hrách proti diktatuře a tyranii, pravděpodobně z důvodu nevelkého zájmu o tyto hry se posunul velmi doleva, a v různých (často bulvárních) novinách bojuje proti různým formám útlaku ať již skutečným, nebo domnělým.

  • Pokoj (The Room, 1957)
    • světová premiéra: květen 1957, University of Bristol, Velká Británie
  • Narozeniny (The Birthday Party, 1957)
    • první tzv. komedie hrozby (anglicky comedy of menace) – pracuje se strachem z násilí a terorismu v moderním světě. V této hře hlavní postava Stanley prchá z „velkého“ světa do skrýše k panoptikální rodině, která mu pronajme pokoj. Stanley ze své skrýše nevychází, neustále žije v tísni z nám neznámého, avšak ani toto jeho doupě není bezpečné.[1]
    • jako první Pinterovu hru v Čechách ji v roce 1967 nastudovalo pražské divadlo Činoherní klub v režii Jaroslava Vostrého s Josefem Somrem v hlavní roli.[2]
  • Mechanický číšník (The Dumb Waiter, 1957)
    • světová premiéra: 21. ledna 1960, Hampstead Theatre Club
  • Mírná bolest (A Slight Ache, 1958)
  • Pařeniště (The Hothouse, 1958)
  • Správce (The Caretaker, 1959)
  • Večerní škola (Night School, 1960)
  • Trpaslíci (The Dwarfs, 1960)
  • Celou noc venku (A Night Out, 1959)
  • Přehlídka (The Collection, 1961)
  • Milenec (The Lover, 1962)
  • Čajový dýchánek (Tea Party, 1964)
  • Návrat domů (The Homecoming, 1964)
    • popisuje konflikt v londýnské rodině, kterou přijede z Ameriky navštívit nejstarší syn Teddy s manželkou Ruth. Deformované rodinné vztahy, kdy je Ruth nabízeno, aby zbylé členy rodiny živila prostitucí, jsou alegorií absurdity světa.
  • Suterén (The Basement, 1966)
  • Krajina (Landscape, 1967)
  • Ticho (Silence, 1968)
  • Noc (Night, 1969)
  • Staré časy (Old Times, 1970)
  • Země nikoho (No Man's Land, 1974)
  • Zrada (Betrayal, 1978)
  • Horáčtina (Mountain Language, 1988)

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • Mírná bolest (1959)
  • Trpaslíci (1960)

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Sluha
  • Posel
  • Francouzova milenka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vrba, František, Anglické absurdní divadlo, Orbis, Praha 1967, s. 333
  2. Bednářová, Veronika, Malá, ale naše, in: Sladká šedesátá, Speciál Lidových novin, Praha 2012, s. 86.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]