Harold Pinter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harold Pinter

Harold Pinter [pintr], známý též pod pseudonymy Horold Pinta a David Baron, (10. října 193024. prosince 2008) byl anglický dramatik a básník, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Londýně, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron.

Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre.

Roku 1977 se rozešel se svou ženou – herečkou Vivien Merchantovou, roku 1980 se oženil se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou.

Byl velkým fanouškem kriketu a předsedou Gaieties Cricket Clubu.

V novinách odsoudil invazi do Iráku, bombardování Jugoslávie i invazi do Afghánistánu.

Švédská akademie ve Stockholmu mu v roce 2005 udělila Nobelovu cenu za literaturu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dramata[editovat | editovat zdroj]

Jeho dramatická tvorba je ovlivněna absurdním divadlem a Artaudovým divadlem krutosti. Literárními vzory mu byli Franz Kafka a Samuel Beckett. Pro jeho hry z počátečního období se používal termín groteska hrůzy.[1] V pozdější době se začal politicky angažovat, nejprve ve svých hrách proti diktatuře a tyranii, pravděpodobně z důvodu nevelkého zájmu o tyto hry se posunul velmi doleva, a v různých (často bulvárních) novinách bojuje proti různým formám útlaku ať již skutečným, nebo domnělým.

  • Pokoj (The Room) (1957)
  • Narozeniny (The Birthday Party) (1957) – první tzv. komedie hrozby – pracuje se strachem z násilí a terorismu v moderním světě. V této hře hlavní postava Stanley prchá z „velkého“ světa do skrýše k panoptikální rodině, která mu pronajme pokoj. Stanley ze své skrýše nevychází, neustále žije v tísni z nám neznámého, avšak ani toto jeho doupě není bezpečné.[1] Jako první Pinterovu hru v Čechách ji v roce 1967 nastudovalo pražské divadlo Činoherní klub v režii Jaroslava Vostrého s Josefem Somrem v hlavní roli.[2]
  • Správce (1960)
  • Návrat domů (The Homecoming) (1964) – popisuje konflikt v londýnské rodině, kterou přijede z Ameriky navštívit nejstarší syn Teddy s manželkou Ruth. Deformované rodinné vztahy, kdy je Ruth nabízeno, aby zbylé členy rodiny živila prostitucí, jsou alegorií absurdity světa.
  • Krajina (1968)
  • Ticho (Silence) (1969)
  • Staré časy (1971)
  • Země nikoho (No Man's Land) (1975)
  • Zrada (Betrayal) (1978)
  • Pařeniště (1980)
  • Mountain Language (1988)

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • Mírná bolest (1959)
  • Trpaslíci (1960)

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Sluha
  • Posel
  • Francouzova milenka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vrba, František, Anglické absurdní divadlo, Orbis, Praha 1967, s. 333
  2. Bednářová, Veronika, Malá, ale naše, in: Sladká šedesátá, Speciál Lidových novin, Praha 2012, s. 86.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]