Josef Henke
| Josef Henke | |
|---|---|
| Narození | 12. ledna 1933 Mladá Boleslav,  Československo |
| Úmrtí | 19. března 2006 (ve věku 73 let) Praha, Česko |
| Vzdělání | Akademie múzických umění v Praze |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} II. stupeň v oblasti kultury 2004 |
| Choť | Anna |
| Rodiče | Josef, Anna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Henke (12. ledna 1933, Mladá Boleslav – 19. března 2006, Praha) byl český režisér, scenárista, autor rozhlasových her. Narodil se v rodině ředitele zdravotního ústavu (Josef Henke, 1904–1980), matka Anna zemřela, když mu byly tři roky.
Studium[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě na Raisově reálném gymnáziu v Jičíně v roce 1951 začal studovat režii na DAMU, absolvoval v roce 1955.
Zaměstnání[editovat | editovat zdroj]
Již za dob studií spolupracoval s rozhlasem, televizí i divadlem. V roce 1955 se stává režisérem v divadle D 34, v letech 1958–1960 v Československém rozhlasu. Krátce se vrátil do divadla E. F. Buriana. Od roku 1962 režie v Brně a do roku 1971 Československý rozhlas Praha. V roce 1971 byl z politických důvodů propuštěn a měl zákaz činnost v rozhlasu i televizi. Pracoval ve Východočeském divadle, v mosteckém divadle a divadle S + H. V roce 1990 se vrací zpět do rozhlasu a stal se šéfrežisérem Československého rozhlasu Praha, krátce šéfredaktorem Českého rozhlasu 3, stanice Vltava (1994–1995).
TV inscenace (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1969 – Stenotypisté
- 1969 – Karel a Anna
- 1970 – Manon Lescaut
- 1972 – Jak Anče s komtesou k modrému z nebe přišly
- 1982 – Lidský hlas
- 1992 – Vítr na konci srpna
- 1992 – Vida, jak ten den hezky začíná
- 1992 – Růžový květ
- 1994 – Narcisový dům
- 1999 – Žena v kleci
Rozhlasová režie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1960 – Ruslan a Ludmila
- 1961 – Železná opona
- 1961 – John Millington Synge: Hrdina zapadákova[p 1]. Překlad a úprava Vladislav Čejchan. Hudba Marek Kopelent, orchestr řídí Miloš Zelenka. Asistentka režie Eliška Ciklová. Inspicie Bohumil Semerák. Technická spolupráce Vladimír Kalmický a Jiřina Nováková. Režie Josef Henke. Osoby a obsazení: Krista Mahon (Vladimír Hrubý), starý Mahon, jeho otec, starousedlík (Josef Beyvl), Michael James Flaherty, hostinský (Josef Hlinomaz), Margaret Flahertyová, zvaná Peggan Miko, jeho dcera (Věra Kubánková), Shawn Koogh, její bratranec (Jiří Pick), vdova Quinová (Libuše Havelková), Philly Cullen, drobný farmář (J. V. Švec), Jimmy Farrel, drobný farmář (František Hanus), Sára Tenseyová (Luba Skořepová), Zuzana Brendyová (Anuše Pejskarová), Honorie Blakeová (Marta Kučírková), veřejný vyvolavač (Jiří Kadlec). Premiéra 26. 3. 1961[1]
- 1963 – Robinson číslo 24073
- 1964 – Zabil jsem Petra
- 1964 – Michel Cournot: Děti soudního dvora (Les Enfants de la justice)
- 1965 - Božena Benešová: Věra Lukášová
- 1970 – Černí husaři
- 1971 – Márinka
- 1977 – Povedený tatínek a já
- 1991 – Magorie
- 1994 – Fritz Joachim Raddatz: Proces Ezry Pounda, titulní role: Otomar Krejča[2]
- 1994 Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta, Český rozhlas, hráli: Královna norská (Marta Vančurová), Klaudius (Josef Vinklář), Horatio (Lukáš Hlavica), Kapitán (Jiří Klem) a hlášení a odhlášení (Hana Brothánková), dramaturgie: Oldřich Knitl, režie: Josef Henke[3]
- 1999 – Vítězslav Nezval (na námět Abbé Prévosta): Manon Lescaut. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Jana Weberová. Osoby a obsazení: Manon Lescaut (Iveta Dušková), Pierre, její opatrovník (Jaroslav Kepka), Marcela, její služka (Martina Delišová), rytíř des Grieux (Ivan Jiřík), Tiberge (Jan Šťastný), Duval (Vladimír Brabec), Duvalův sluha (Miroslav Středa), Duvalův syn (Ivan Trojan), Modesta (Hana Ševčíková), hostinský z Amiensu (Soběslav Sejk), velitel výpravy (Jiří Klem) a další. Natočeno v roce (95 min) [4]
- 2002 Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže (Minetti. Ein Portrait des Künstlers als alter Mann). 1977, Český rozhlas, úprava a režie Josef Henke, překlad: Josef Balvín, osoby a obsazení: Minetti (Otomar Krejča), Dáma (Antonie Hegerlíková), dívka (Anna Suchánková), Hotelový vrátný (Soběslav Sejk), Hotelový sluha (Miroslav Masopust), Muž se psí maskou (Jiří Klem), lilipután + maškara + harmonika (Petr Šplíchal), Opilec + maškara (Josef Plechatý), starý kulhající muž (Josef Henke), Maškara + dívčin přítel (Viktor Dvořák), Maškary (Dana Verzichová, David Švehlík, Aleš Pospíšil, Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková)[5]
- 2003 – Oldřich Daněk: Rudolfinská noc [6]
Další umělecká činnost[editovat | editovat zdroj]
V roce 1968 založil družstvo Ariston, které bylo zrušeno v roce 1971 po natočení desky Kde končí svět na památku Jana Palacha. Patřil k zakladatelům pražské Violy a Lyry Pragensis, spolupracoval se souborem Chorea Bohemica – pořady Pražské vigilie (1980) a Loď bláznů (1983). Je autorem pořadu "Setkání na schodech" v Národním muzeu. V roce 1963 vydal knihu Síla slova. Zahrál si ve filmech Stříbrný vítr (1954) a Král Šumavy (1959). V roce 1980 režíroval film Zrození času.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1968 – hlavní cena za režii v celostátní soutěži k výročí republiky
- 1994 – výroční cena Nadace literárního fondu
- 1996 – hlavní cena Prix Bohemia
- 1999 – hlavní cena Prix Bohemia za režii
- 2004 – medaile Za zásluhy
II. stupeň (2004) - cena Litfondu
- cena Českého rozhlasu za celoživotní vynikající přínos rozhlasové tvorbě
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hra je uváděna také pod názvem Hrdina západu
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hrdina zapadákova (1961) na stránkách Panáček v říši mluveného slova
- ↑ Proces Ezry Pounda k nedožitým 90. narozeninám Otomara Krejči na stránkách Českého rozhlasu
- ↑ Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. S Martou Vančurovou a Josefem Vinklářem. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-10-26 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Vítězslav Nezval: Manon Lescaut Archivováno 25. 8. 2015 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
- ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže [online]. Český rozhlas, 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-11.
- ↑ Oldřich Daněk: Rudolfinská noc Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOJDA, Tomáš. Rozhlasový režisér Josef Henke. In Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře. 2021, roč. 24, č. 1, s. 216-239. https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/143822/1_Theatralia_24-2021-2_15.pdf?sequence=1
- BOJDA, Tomáš. Josef Henke - Život a dílo, rozhlas a divadlo. In Svět rozhlasu, 2020. Dostupné z: https://svet.rozhlas.cz/tomas-bojda-josef-henke-zivot-a-dilo-rozhlas-a-divadlo-8321427
- ZAJÍČKOVÁ, Markéta. Rozhlasové inscenace Josefa Henkeho v 60. letech : magisterská diplomová práce. Olomouc: Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 107 s. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Henke
- Josef Henke v Česko-Slovenské filmové databázi
- Josef Henke ve Filmové databázi
- Josef Henke v Internet Movie Database (anglicky)
- Josef Henke na Kinoboxu
