Marek Kopelent

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marek Kopelent
Základní informace
Narození28. dubna 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. března 2023 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Žánrydodekafonie a avantgardní hudba
Povoláníhudební skladatel, akademický hudebník, klavírista a hudební pedagog
Nástrojeklavír
OceněníStříbrná pamětní medaile Senátu (2012)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2012)
Herderova cena
Řád umění a literatury řul rytíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
V Praze 2012 © Juliane Kopelent

Marek Kopelent (28. dubna 1932 Praha12. března 2023 Praha[1]) byl český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Již jako student gymnázia se zajímal o komponování a chodil na soukromé hodiny k varhaníkovi dr. Josefu Kubáňovi. V první polovině 50. let 20. století vystudoval skladbu na HAMU u prof. Jaroslava Řídkého. V roce 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby. V 60. letech uváděl své skladby na zahraničních festivalech (Varšava, Witten, Donaueschingen).[2] V letech 1965–1973 vedl spolu se Zbyňkem Vostřákem soubor Musica viva Pragensis. V roce 1969 obdržel německé stipendium na roční tvůrčí pobyt v Západním Berlíně. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Přesto byl Kopelent jedním z českých skladatelů, kteří podepsali tzv. Antichartu.[3] Od roku 1990 vyučoval na katedře skladby HAMU. V letech 1991–1992 zastával funkci hudebního experta Kanceláře prezidenta republiky.[4] V roce 2012 převzal od prezidenta republiky Václava Klause medaili Za zásluhy v oblasti umění I. třídy.[5] Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90.[6]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Mým velkým hudebním vzorem v dětství a dospívání byl Rafael Kubelík, jehož jsem obdivoval, když jsem s tatínkem navštěvoval jeho abonentní koncerty.
— Marek Kopelent[7]

Skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 Canto intimo (pro flétnu a vibrafon)
  • 1967 Hallelujah (pro varhany)
  • 1967 Snehah
  • 1967 Modlitba kamene
  • 1968 Sváry (skladba pro 12 sólových nástrojů a orchestr)
  • 1969 Žaloby (pro smíšený sbor, trubku a tympány) – vytvořeno během ročního pobytu v Západním Berlíně
  • 1969 Bludný hlas (multimediální hudba) – vytvořeno během ročního pobytu v Západním Berlíně
  • 1979 Furiant (pro klavírní trio)
  • 1979 Musica (singspiel)
  • 1980 Nářek ženy (melodram)
  • 1981 Legenda de passione St. Adalberti Martyris
  • 1982 Symfonie
  • 1983 Zjitřený hlas
  • 1984 Concertino (skladba pro anglický roh a komorní soubor)
  • 1985 Regina lucis pro 36hlasý smíšený sbor
  • 1994–1995 Requiem der Versöhnung (mezinárodní kolektivní dílo 14 komponistů, napsal IV. Judex ergo)
  • 5 smyčcových kvartetů
  • Laudatio pacis (oratorium, společně s Sofii Gubajdulinovou a P. H. Dittrichem)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZVĚŘINA, Martin. Zemřel hudební skladatel Marek Kopelent, průkopník Nové hudby. Bylo mu 90 let. Lidovky.cz [online]. 2023-03-12 [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  2. HORVÁTH, Jakub. Soudobá vážná hudba je téměř undergroud. Magazín Autor in, Magazín OSA. Praha: OSA, 2017, čís. 04, s. 36–37. 
  3. PÁLENÍČEK, Jean-Gaspard. Do králičí nory Supraphonlinu (I.). Bubínek revolveru [online]. 27. 8. 2020 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  4. Jakub Horváth: Soudobá vážná hudba je téměř undergroud, In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 04/2017, vyd. OSA, Praha, 2017, str. 38
  5. https://www.operaplus.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  6. JŮZLOVÁ, Jana; KOČÍ, Antonín. Česko. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1525-X. Kapitola Kopelent Marek, s. 204. 
  7. Jakub Horváth: Soudobá vážná hudba je téměř undergroud, In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 04/2017, vyd. OSA, Praha, 2017, str. 36

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]