Divadlo Spejbla a Hurvínka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nynější sídlo Divadla Spejbla a Hurvínka v Dejvické ulici v Praze-Bubenči

Divadlo Spejbla a Hurvínka je loutkové divadlo zaměřené především na představení pro děti, v nichž hrají hlavní roli Spejbl, Hurvínek, Mánička, paní Kateřina a pes Žeryk. Bylo založeno v Plzni v roce 1930 Josefem Skupou. Začátkem roku 1944 bylo nacistickými úřady uzavřeno až do konce 2. světové války. Na podzim 1945 divadlo přesídlilo do Prahy, kde působí až dosud.

Historie divadla[editovat | editovat zdroj]

Profesor Josef Skupa působil v Plzni v amatérském Loutkovém divadle Feriálních osad (založeno 1913),přivedl jej tam jeho kamarád Antonín Doležal v době, kdy tam působila loutkoherecká rodina Nováků, kde po čase došlo k rozchodu původně spřátelených ochotníků, neboť nešelo o profesionální scénu. Působila zde jako vodička loutek i Marie Rosůlková, pak členka činohry Městského divadla v Plzni, kde prof. Skupa působil jako šéf scény, což vyměnil za pedagogickou činnost. Vývoj vedl k tomu, že si v roce 1929 prof. Josef Skupa zaregistroval na Obchodní komoře v Plzni vlastní a původní ochrannou známku na své loutky Spejbla a Hurvínka a následně od r. 1930 začal působit ve vlastním zájezdovém Plzeňském divadélku Spejbla a Hurvínka (kde členem souboru byl i Augustýn Nosek, který Skupovi jako překvapení a opožděný dar k jeho narozeninám vyřezal zmenšeninu loutky Spejbla...). Feriální osady ale působily dál až do r.1936 a postavy S+H vystřídal jiný druh humoru a např. postavy James a Plecko, nikdy ale nedošly úspěchu svých předchůdců. Už od počátku se zde hrály hry pro děti i pro dospělé a tuto tradici Divadlo S+H dodržuje dodnes. Pro děti jsou určeny jak příběhy ze současnosti, tak i zcela pohádkové příhody; hry pro dospělé jsou převážně satirické komedie. Původních her uvedlo divadlo do dnešních dnů kolem 250. Kromě jednotlivých her si popularitu získala také jeho pásma krátkých scének a grotesek, prokládaných písněmi.

Divadlo sídlilo v Plzni, ale Skupa s loutkami často vyjížděl hostovat, takže se divadlo stalo v Československu velmi populární; několikrát Skupa hrál i v zahraničí, i když téměř výhradně česky. V roce 1944 byl Josef Skupa zatčen gestapem a divadlo bylo nuceně uzavřeno. Po skončení 2. světové války se Skupa rozhodl divadlo znovuotevřít, jako podmínka mu a jeho manželce bylo uloženo vstoupit do tehdejší KSČ, kde za "odměnu" byly přiděleny prostory v Hasičském domě na Římské 45 /původní Divadlo Malé operety/ a od října 1945 tak scéna působí až dodnes.

Po Skupově smrti se ředitelem divadla a hlavním loutkohercem stal Miloš Kirschner (1927-1996), který už za Skupova života alternoval. Rozšířil také Skupovu tradici zájezdů do zahraničí, přičemž se dokázal vždy naučit představení v jazyce hostitelské země, čímž se spejblovské hry staly přístupné pro všechny a divadlo je i dnes v zahraničí nejproslulejší českou loutkovou scénou. Dosud divadlo hrálo v 31 zemích v 18 jazycích.

Po Kirschnerově smrti se ředitelkou divadlo stala Kirschnerova žena a interpretka Máničky a paní Kateřiny, Helena Štáchová. Spejbla a Hurvínka převzal Martin Klásek, který už dříve za Kirschnera alternoval.

Spor o autorská práva[editovat | editovat zdroj]

Josef Skupa zemřel bezdětný (se zanecháním závěti z 5.2.1933), a tak jeho autorská práva přešla na jeho manželku Jiřinu. Jejich současným držitelem se stal za podivných okolností (z pohledu příbuzných) Městský ústav sociálních služeb v Plzni, který vyvolal nechutný soudní spor, v němž se pokusil získat svůj podíl na příjmech divadla kvůli používání Skupových loutek. Ve vleklém soudním sporu (který probíhal v letech 1998 - 2007) se nakonec ředitelce divadla Heleně Štáchové podařilo prokázat, že Skupa není ani autorem loutek (Spejbla vytvořil řezbář Karel Nosek, Hurvínka jeho synovec Gustav Nosek), ani jejich jmen (ta vymyslel jiný člen divadla, Karel Koval). Takto aspoň vyzněl soudní rozsudek, skutečnost je však jiná, prof. Josef Skupa je autorem loutky Spejbla, kterému onen pověstný frak a látkové ruce ušila právě jeho teta Vilemína Kubešová. Nikoliv historické, tedy původní ochranné známky na využití Spejbla a Hurvínka, tak dnes patří divadlu a jeho ředitelce Štáchové. Jinak je to ovšem se Skupovými původními hrami (mnohé sepsal společně s přítelem Frankem Wenigem), které divadlo využívat nesmí bez udělení souhlasu dědiců, s ohledem na tantiémy plynoucí z autorských práv. Na spor tedy doplatil jedině prof. Josef Skupa.[1]

Osobnosti divadla[editovat | editovat zdroj]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Během existence divadla byla řada představení i zvlášť pro tento účel psaných her zaznamenána na zvukové nosiče [2].

  • Spejbl na rybách (SP, Supraphon 1967)
  • Sněhulák jako živý, Zcela nezvyklé Vánoce (SP, Supraphon 1972)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://domaci.ihned.cz/c1-21755160-stachove-zustanou-prava-na-hurvinka-a-spejbla%20-%2036k%20-
  2. http://hurvinkuv.pinknet.cz/030601.htm Diskografie Spejbla a Hurvínka

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]