Božena Weleková

Božena Weleková s Máničkou

Božena Weleková (8. února 1910, Radotín, Rakousko-Uhersko – 10. prosince 1979, Praha, Československo) byla česká loutkoherečka a herečka. Od roku 1945 byla druhou interpretkou Máničky, po Anně Kreuzmannové. V divadle Spejbla a Hurvínka zůstala až do svého odchodu do důchodu, v roce 1968.

Životopis

Narodila se jako Božena Vokounová v Radotíně u Prahy. Vyučila se zlatnicí. Od hereckých začátků v ochotnickém kroužku Vojan v Radotíně, vedla její cesta přes různé divadelní společnosti až do Městského divadla v Jablonci nad Nisou. Měla velký hlasový rozsah, 4 oktávy a díky tomu se uplatnila velmi dobře i v operetě. Při slavnostním zahájení v osvobozeném Jablonci, hraje v Našich furiantech Ladislava Stroupežnického paní Dubskou, jako host. Na začátku sezóny roku 1945 přichází do divadla Spejbla a Hurvínka k prof. Josefu Skupovi a stává se na více, než dvacet let, interpretkou Máničky. Po rozvodu s Janem Vavříkem-Rýzem nechala všechna svá tři jména, začínající písmenem V, sjednotit do uměleckého jména Weleková. Těžko se smiřovala se stářím. Vystupovala ještě nějaký čas se souborem Staropražská pětka. Zemřela po dlouhé nemoci v domově důchodců v Praze-Kobylisích. Z prvního manželství měla dvě děti, Janu a Ivana. Z druhého manželství, s Janem Vavříkem-Rýzem, dceru Helenu.

Diskografie

• Supraphon 1955 – Mánička zlobí a Máničce nejde čtení (jako Drbálková Jan Vavřík-Rýz)

Literatura

• MALÍK, Jan. Úsměvy dřevěné Thálie. Praha : Orbis, 1965.  
• MALÍK, Jan. Národní umělec Josef Skupa. Praha : SNKLU, 1962.  
• GRYM, Pavel. Klauni v dřevácích. Praha : Panorama, 1988.