Divadlo Josefa Kajetána Tyla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Divadlo Josefa Kajetána Tyla
Opera Plzen 176.JPG
Velké divadlo
Základní informace
Místo Plzeň
Počet scén 3
Scény Velké divadlo, Nové divadlo a Malá scéna
Zkratka DJKT
Osobnosti
Ředitel MgA. Martin Otava
Další informace
Adresa ředitelství: Palackého náměstí 30, 30100 Plzeň
Velké divadlo: Smetanovy sady 16, 30100 Plzeň
Nové divadlo: Palackého náměstí 30, 30100 Plzeň
Multimédia: Wikimedia Commons

Divadlo J. K. Tyla je hlavní divadlo v Plzeňském kraji a důležité kulturní centrum města Plzně. Má tři scény, Velké divadlo, Nové divadlo a Malou scénu (v budově Nového divadla).

Historie divadla v Plzni[editovat | editovat zdroj]

Divadelní představení v Plzni se objevila již koncem 18. století. České divadlo se hrálo od roku 1818 ve velké síni radnice, v hostinci U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda a U bílé růže. Protože tyto místnosti nestačily, chtěl purkmistr Kopecký upravit pro divadelní účely obecní dům. Začalo se s adaptací, ale brzy radní došli k závěru, že tyto prostory pro divadlo nestačí (1829 bylo divadlo zbouráno). Poté tedy vznikla myšlenka postavení nového divadla.

Zvláštní divadelní budovu má Plzeň od roku 1832. Byla postavena podle návrhů Lorenza Sachettiho na rohu nynější Riegrovy ulice a sadů Pětatřicátníků. Poprvé se zde hrálo 12. listopadu 1832, první české představení až 18. ledna 1835. Budova byla předána bezplatně k provozování právovárečnému měšťanstvu, od roku 1857 se stalo divadlo opět majetkem obce. V roce 1863 došlo k menším úpravám. Hned po vystavění nového divadla byly pronajaty ve vedlejším domě dvě místnosti na šatny, 1867 koupila obec celý dům pro divadelní potřeby.

V roce 1890, kdy měla Plzeň 50 221 obyvatel, už divadlo jejím potřebám nestačilo. 18941895 byla pojata do plánu stavba nového divadla. Budovu projektoval architekt Antonín Balšánek. Jeho konzervativní projekt získal v soutěži až čtvrtou cenu, ale vítězné projekty se zdály zástupcům města příliš „vídeňské“.[1] Povolení ke stavbě bylo vydáno v lednu 1899, Velké divadlo bylo otevřeno v září 1902.

Historie plzeňského divadla v datech[editovat | editovat zdroj]

Jiří Žalud jako princ a Marta Synáčková jako titulní postava baletu Popelka v představení baletu plzeňského divadla 5. června 1960 ve východoněmeckém Karl-Marx-Stadtu
  • 1798, 1805, 1806, 1814 – zprávy o divadelních představeních v Plzni
  • 1818 – první české divadelní představení

Hrálo se na různých místech: v rytířské síni tzv. Německého domu na náměstí, ve velké síni radnice nebo v některém hostinci (U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda, U bílé růže).

  • 1832 – postavena první divadelní budova – městské resp. měšťanské divadlo (v nynější Riegrově ulici)
  • 1863 – rozsáhlé úpravy městského divadla, 1867 zakoupen vedlejší dům a trvale přivtělen k divadlu; v následujících letech průběžné udržování a zdokonalování divadelní budovy, které však nemohlo odstranit hlavní nedostatky
  • 1869 – postaveno německé divadlo (Malé divadlo) v Goethově ulici
  • 1902 – postaveno nové městské divadlo (Velké divadlo)
  • 1965 – otevřeno Komorní divadlo, vzniklé adaptací kina Universita
    • 4. prosince divadlo slavnostně otevřeno představením k 100. výročí stálého českého divadla v Plzni (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena)
  • 1966 – ukončen provoz Malého divadla
  • 1977 – zbouráno Malé divadlo
  • 1980 – otevřena provizorní přístavba Komorního divadla, zahájen provoz Divadla v klubu
  • 19811985 – rekonstrukce a přístavba Velkého divadla
  • 20122014 – výstavba nové divadelní budovy (Nové divadlo s Malou scénou)
  • 20142015 – rekonstrukce přístaveb, přilehlých teras a okolí Velkého divadla

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Divadlo J. K. Tyla uvedlo v posledních sezonách mnoho celorepublikově významných uměleckých počinů. Operu Salome Richarda Strausse, světovou premiéru baletu Maryša na hudbu Petra Wajsara, činohru Odcházení Václava Havla a mnoho dalších. Plzeňský balet patří k nejlepším v České republice, např. 10 let zde působila jako sólistka Ivona Jeličová (držitelka Ceny Thálie 2009) a půl století je zde sólistou Jiří Žalud (držitel Ceny Thálie 2003). Významné pro operu bylo období v letech 1996 až 2004, kdy byl šéfem opery a šéfdirigentem operního orchestru Petr Kofroň. Ten zde uvedl např. Symfonii č. 1 a č. 5 Gustava Mahlera. Divadlo J. K. Tyla pravidelně hostuje v zahraničí (Německo, Švýcarsko) a po České republice (Národní divadlo v Praze, Karlovy Vary, Hradec Králové aj.)

Umělci DJKT[editovat | editovat zdroj]

(stav k 1. 9. 2014)

Opera[editovat | editovat zdroj]

  • sólisté: Pavel Horáček (bas), Tomáš Kořínek]] (tenor), Radka Sehnoutková (soprán), Yevhen Shokalo (bas), Ivana Šaková (soprán), Jana Tetourová (mezzosoprán), Dalibor Tolaš (baryton), Ivana Veberová (soprán)
  • stálí hosté: Rafael Alvarez (tenor), Jiří Hájek (baryton), Kateřina Kněžíková (soprán), Richard Samek (tenor), Petra Šimková Alvarez (soprán)

Činohra[editovat | editovat zdroj]

  • Marek Adamczyk, Andrea Černá, Jan Holík, Martin Chmelař, Petr Konáš, Zora Kostková, Klára Kovaříková, Miloslav Krejsa, Klára Krejsová, Štěpánka Křesťanová, Jana Kubátová, Jan Maléř, Andrea Mohylová, Zdeněk Mucha, Josef Nechutný, Pavel Pavlovský, Jan Plouhar, Antonín Procházka, Zdeněk Rohlíček, Ondřej Rychlý, Martin Stránský, Zuzana Ščerbová, Kamila Šmejkalová, Michal Štěrba, Monika Švábová, Apolena Veldová, Viktor Vrabec, Josef Wiesner, Jakub Zindulka

Muzikál – opereta[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Petrdlík (dirigent), Pavel Kantořík (dirigent)
  • Kristýna Bečvářová, Evžen Engler, Kateřina Falcová, Soňa Hanzlíčková Borková, Jozef Hruškoci, Martin Hubeňák, Jan Kaleja, Monika Knížáková Opalecká, Aleš Kohout, Václav Kolář, Bronislav Kotiš, Roman Krebs, Mariana Krpejšová, Simona Lebedová, Lukáš Ondruš, Adam Rezner, Pavel Režný, Libuše Staňková, Eva Staškovičová, Hana Sýkorová Spinethová, Martin Šefl, Zdeněk Šlajchrt, Radek Štědronský Shejbal, Stanislava Topinková Fořtová, Petra Vraspírová, Venuše Zaoralová Dvořáková, Lucie Zvoníková

Balet[editovat | editovat zdroj]

  • sólisté: Jarmila Dycková, Petr Hos, Miroslav Hradil, Zuzana Hradilová, Monika Mašterová, Richard Ševčík, Martin Šinták
  • sbor: Petra Barboríková, Karolína Beerová, Petr Brettschneider, Martina Diblíková, Martina Drbušková, Geronymo Fuhrmann, Martina Gašparová, Colombe Hays, Michaela Hosová Musilová, Vojtěch Jansa, Eliška Kolářová, Michal Kováč, Petr Laštovka, Aleš Lindovský, Ondřej Martiš, Grzegorz Mołoniewicz, Nela Mrázová, Kristýna Peštová, Kristýna Piechaczková, Nataliia Shchegliuk, Jana Schweitzerová, Anna Srncová, Kateřina Ševčíková, Lýdie Švojgerová, Andronika Tarkošová, Pavel Tručka

Orchestr opery[editovat | editovat zdroj]

  • Oliver Dohnányi (šéfdirigent), Jiří Štrunc (dirigent), Tomáš Brauner (dirigent)
  • 1. housle: Martin Kos – koncertní mistr, Michal Pospíšil – koncertní mistr, Radovan Šandera – koncertní mistr, Jaroslav Brož – zástupce koncertního mistra, Milan Christov – zástupce koncertního mistra, Petra Brůhová, Darina Kalčeva, Marin Kalčev, Jan Rezek, Stanislav Soukup, Martin Kaplan, Martin Šandera, Jitka Moserová
  • 2. housle: František Knirsch – vedoucí skupiny, Hana Koubková, Lenka Melicharová, Jana Lejčková, Milada Christovová, Alena Jáhnová, Václava Winkelhöfferová, Jitka Novotná
  • Violy: Jaroslava Smolová – vedoucí skupiny, Michaela Vyhnálková, Marie Pindurová, Jaroslava Ježková, Marie Šteinerová, Eva Outratová
  • Violoncella: Hana Vítková – koncertní mistr, Světlana Kononěnko – zástupce koncertního mistra, Magdalena Krzáková, Zdeňka Pavlíková, Miloslava Krausová, Pavel Urválek
  • Kontrabasy: Zdeněk Kopecký – vedoucí skupiny, Vojtěch Skalka, Bonryong Koo, Jan Dudek, Zdeněk Pazourek, Pavel Slamenka, Milan Brouček
  • Flétny: Marek Špelina – vedoucí skupiny, Iveta Legátová, Petra Šanderová, Květa Klofáčová
  • Hoboje: Lukáš Vrba – vedoucí skupiny, Vladimír Pavlíček, Václav Velhartický, Jan Karenovič, Kristýna Formánková
  • Klarinety: Milan Srb – vedoucí skupiny, Josef Sonnek, Jaroslav Bulka, Antonín Cír
  • Fagoty: Matouš Křiváček – vedoucí skupiny, Petr Legát, Vladimír Vlna, Lucie Bednářová, Jaroslav Jedlička
  • Trubky: František Bayer – vedoucí skupiny, Jaroslav Suchan, Martin Kohoutek, Ondřej Michalec
  • Lesní rohy: Jiří Tarantík – vedoucí skupiny, Jan Prokop, Jana Koukolíková, Tereza Vaňková, Petr Šálek, Simona Brogelová, Martin Houska, Jindřich Kolář
  • Trombony: Petr Mráz – vedoucí skupiny, Pavel Čížek, Jiří Nauš, Jan Gröger, Petr Fríd, Kateřina Štainerová, Stanislav Brada
  • Tuba: Luboš Klasna
  • Bicí nástroje: Josef Doubek – vedoucí skupiny, Roman Gaudyn, Bohuslav Vaněrka, Rudolf Přib (externista), Tomáš Votava (externista)
  • Harfa: Dana Suchanová

Vedení divadla[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUKEŠ, Zdeněk. Emil Králíček : zapomenutý mistr secese a kubismu. Praha : Galerie Jaroslava Fragnera. ISBN 80-239-3644-1. S. 15. (česky, německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 72–87.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]