Divadlo Josefa Kajetána Tyla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Divadlo Josefa Kajetána Tyla
Opera Plzen 176.JPG
Velké divadlo
Základní informace
Místo Plzeň
Počet scén 2
Scény Velké divadlo, Komorní divadlo
Zkratka DJKT
Osobnosti
Ředitel Ilja Racek ml.
Další informace
Adresa ředitelství: Prokopova 14, Plzeň
Velké divadlo: Smetanovy sady 16, Plzeň
Komorní divadlo: Prokopova 14, Plzeň
Oficiální web http://www.djkt-plzen.cz
Multimédia: Wikimedia Commons

Divadlo J. K. Tyla je hlavní divadlo v Plzeňském kraji a důležité kulturní centrum města Plzně. Má dvě scény, Velké divadlo a Komorní divadlo. Komorní divadlo dosluhuje, probíhá výstavba nové moderní divadelní budovy, která jej nahradí.

Historie divadla v Plzni[editovat | editovat zdroj]

Divadelní představení v Plzni se objevila již koncem 18. století. České divadlo se hrálo od roku 1818. ve velké síni radnice, v hostinci U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda a U bílé růže. Protože tyto místnosti nestačily, chtěl purkmistr Kopecký upravit pro divadelní účely obecní dům. Začalo se s adaptací, ale brzy radní došli k závěru, že tyto prostory pro divadlo nestačí (1829 bylo divadlo zbouráno). Poté tedy vznikla myšlenka postavení nového divadla.

Zvláštní divadelní budovu má Plzeň od roku 1832. Byla postavena podle návrhů Lorenza Sachettiho na rohu nynější Riegrovy ulice a sadů Pětatřicátníků. Poprvé se zde hrálo 12. listopadu 1832, první české představení až 18. ledna 1835. Budova byla předána bezplatně k provozování právovárečnému měšťanstvu, od roku 1857 se stalo divadlo opět majetkem obce. V roce 1863 došlo k menším úpravám. Hned po vystavění nového divadla byly pronajaty ve vedlejším domě dvě místnosti na šatny, 1867 koupila obec celý dům pro divadelní potřeby.

V roce 1890, kdy měla Plzeň 50 221 obyvatel, už divadlo jejím potřebám nestačilo. 18941895 byla pojata do plánu stavba nového divadla. Budovu projektoval architekt Antonín Balšánek. Jeho konzervativní projekt získal v soutěži až čtvrtou cenu, ale vítězné projekty se zdály zástupcům města příliš „vídeňské“.[1] Povolení ke stavbě bylo vydáno v lednu 1899, Velké divadlo bylo otevřeno v září 1902.

Historie plzeňského divadla v datech[editovat | editovat zdroj]

Jiří Žalud jako princ a Marta Synáčková jako titulní postava baletu Popelka v představení baletu plzeňského divadla 5. června 1960 ve východoněmeckém Karl-Marx-Stadtu

.

  • 1798, 1805, 1806, 1814 – zprávy o divadelních představeních v Plzni
  • 1818 – první české divadelní představení

Hrálo se na různých místech: v rytířské síni tzv. Německého domu na náměstí, ve velké síni radnice nebo v některém hostinci (U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda, U bílé růže)

  • 1832 – postavena první divadelní budova – městské resp. měšťanské divadlo (v nynější Riegrově ulici)
  • 1863 – rozsáhlé úpravy městského divadla, 1867 zakoupen vedlejší dům a trvale přivtělen k divadlu; v následujících letech průběžné udržování a zdokonalování divadelní budovy, které však nemohlo odstranit hlavní nedostatky
  • 1869 – postaveno německé divadlo (Malé divadlo) v Goethově ulici
  • 1902 – postaveno nové městské divadlo (Velké divadlo)
  • 1965 – otevřeno Komorní divadlo, vzniklé adaptací kina Universita
    • 4. prosince divadlo slavnostně otevřeno představením k 100. výročí stálého českého divadla v Plzni (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena)
  • 1966 – ukončen provoz Malého divadla
  • 1977 – zbouráno Malé divadlo
  • 1980 – otevřena provizorní přístavba Komorního divadla, zahájen provoz Divadla v klubu
  • 19811985 – rekonstrukce a přístavba Velkého divadla
  • 2012 – zahájena výstavba nového divadla (13. 6. 2012 položení základního kamene)

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Divadlo J. K. Tyla uvedlo v posledních sezonách mnoho celorepublikově významných uměleckých počinů. Operu Salome Richarda Strausse, světovou premiéru baletu Maryša na hudbu Petra Wajsara, činohru Odcházení Václava Havla a mnoho dalších. Plzeňský balet patří k nejlepším v České republice, např. 10 let zde působila jako sólistka Ivona Jeličová (držitelka Ceny Thálie 2009) a půl století je zde sólistou Jiří Žalud (držitel Ceny Thálie 2003). Významné pro operu bylo období v letech 1996 až 2004, kdy byl šéfem opery a šéfdirigentem operního orchestru Petr Kofroň. Ten zde uvedl např. Symfonii č. 1 a č. 5 Gustava Mahlera. Divadlo J. K. Tyla pravidelně hostuje v zahraničí (Německo, Švýcarsko) a po České republice (Národní divadlo v Praze, Karlovy Vary, Hradec Králové aj.)

Umělci DJKT[editovat | editovat zdroj]

Opera[editovat | editovat zdroj]

  • Ivan Pařík (šéfdirigent), Jiří Štrunc (dirigent), Tomáš Brauner (dirigent)
  • sólisté: Jan Adamec (tenor), Valentina Chavdarová (soprán), Jiří Hájek (baryton), Pavel Horáček (bas), Tomáš Jindra (bas), Tomáš Kořínek (tenor), Richard Samek (tenor), Radka Sehnoutková (soprán), Yevhen Shokalo (bas), Ivana Šaková (soprán), Jana Tetourová (alt), Dalibor Tolaš (baryton), Ivana Veberová (soprán)

Činohra[editovat | editovat zdroj]

Muzikál – opereta[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Petrdlík (dirigent), Pavel Kantořík (dirigent)
  • Soňa Borková, Venuše Dvořáková, Jan Kaštovský, Bronislav Kotiš, Roman Krebs, Michaela Rybicka, Radek Štědronský Shejbal, Hana Sýkorová-Spinethová, Stáňa Topinková-Fořtová, Jiří Untermüller
  • Kristýna Bečvářová, Kamila Borovská, Milan Čtvrtník, Petr Dudás, Evžen Engler, Jan Kaleja, Monika Knížáková Opalecká, Václav Kolář, Petr Potužník,Martin Šefl, Lucie Zvoníková, Simona Lebedová

Balet[editovat | editovat zdroj]

  • sólisté: Petr Hos, Miroslav Hradil, Zuzana Hradilová, Jarmila Dycková, Martin Šinták, Richard Ševčík
  • sbor: Petr Brettschneider, Jiří Csevár, Hana Čakarmišová, Martina Diblíková, Martina Drbušková, Ondřej Hajný, Karolina Hlaváčová, Jana Kalinská, Petr Klabusay, Pavel Kremsa, Petr Laštovka, Aleš Lindovský, Drahomíra Lojdová, Milan Maláč, Monika Mašterová, Misaki Mochizuki, Nela Mrázová, Michaela Musilová, Nikola Pažoutová, Kristýna Piechaczková, Kateřina Štruncová, Eri Taguchi, Petra Tolašová, Pavel Tručka

Orchestr opery[editovat | editovat zdroj]

(stav k 1. 5. 2010)

  • 1. housle: Martin Kos – koncertní mistr, Michal Pospíšil – koncertní mistr, Milan Christov, Jaroslav Brož, Stanislav Soukup, Mgr. Marin Kalčev, Jan Rezek, Petra Brůhová, Jitka Moserová, Mgr. Martin Kaplan, Kateřina Kratochvílová, Mgr. Darina Kalčeva
  • 2. housle: František Knirsch – vedoucí skupiny, Hana Koubková, Jana Lejčková, Milada Christovová, Václava Winkelhöfferová, Alena Jáhnová, Jitka Novotná, Lenka Melicharová, Jaromír Klobouk
  • Violy: Jaroslava Smolová – vedoucí skupiny, Marie Šteinerová, Marie Pindurová, Jaroslava Trojanová, Jiřina Kohoutová, Michaela Vyhnálková, Milan Vít
  • Violoncella: Hana Vítková – koncertní mistr, Miloslava Krausová, Světlana Kononěnko, Zdeňka Zíková, Pavel Urválek, David Niederle
  • Kontrabasy: Zdeněk Kopecký – vedoucí sklupiny, Vojtěch Skalka, Milan Kolman, Miroslav Hoisz
  • Flétny: Marek Špelina – vedoucí skupiny, Iveta Legátová, Petra Šanderová, Květa Klofáčová
  • Hoboje: Lukáš Vrba – vedoucí skupiny, Vladimír Pavlíček, Václav Velhartický, Jan Karenovič
  • Klarinety: Milan Srb – vedoucí skupiny, Josef Sonnek, Jaroslav Bulka, Antonín Cír
  • Fagoty: Matouš Křiváček – vedoucí skupiny, Petr Hlavatý, Vladimír Vlna, Lucie Horáková Bc.
  • Trubky: František Bayer – vedoucí skupiny, Jaroslav Suchan, Martin Kohoutek, Radek Černý, Ondřej Michalec
  • Lesní rohy: Jiří Tarantík – vedoucí skupiny, Martin Houska, Tereza Vaňková, Petr Šálek, Jan Prokop, Štěpán Jasenovec, Simona Brogelová
  • Trombony: Petr Mráz – vedoucí skupiny, Pavel Čížek, Jiří Nauš, Jan Gröger, Petr Fríd, Kateřina Stainerová
  • Tuba: Luboš Klasna
  • Bicí nástroje: Josef Doubek – vedoucí skupiny, Roman Gaudyn, Bohuslav Vaněrka, Rudolf Přib, Tomáš Votava
  • Harfa: Dana Suchanová

Vedení divadla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 49° 44′ 43,5″ s. š., 13° 22′ 24,1″ v. d.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUKEŠ, Zdeněk. Emil Králíček : zapomenutý mistr secese a kubismu. Praha : Galerie Jaroslava Fragnera. ISBN 80-239-3644-1. S. 15. (česky, německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]