Dejvické divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dejvické divadlo
Dejvické divadlo
Oslava 20 let Dejvického divadla - členové souboru sfoukávají svíčky na narozeninovém dortu. Praha, Písecká brána, 7. listopadu 2012.

Dejvické divadlo je pražské divadlo. Sídlí v Zelené ulici v Praze-Dejvicích, přibližně 700 m severně od stanice metra Dejvická. Vzniklo v roce 1992 a od roku 1993 má status profesionální scény.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První soubor (1992-1996)[editovat | editovat zdroj]

První představení se v Dejvickém divadle odehrálo 14. října 1992. Svou školní inscenaci hry Matěje Kopeckého Johanes doktor Faust uvedl nastupující herecký soubor, který do Dejvického divadla přišel během studia alternativního a loutkového divadla DAMU pod vedením pedagoga a režiséra Jana Borny. Ten se stal od roku 1993 uměleckým šéfem. Tehdy bylo DD součástí Obvodního kulturního domu Prahy 6, později Spektra K - sdružení kulturních zařízení Prahy 6. Statut profesionálního divadla získalo v roce 1993.

Původní herecký soubor působil v Dejvickém divadle čtyři sezony. Během této doby zde vznikly inscenace Jakuba Krofty (Spoonriverská antologie), Arnošta Goldflama (koláž z textů Daniila Charmse, romanticko-tragicko-heroická opera Kvas krále Vondry XXVI. a adaptace textů Richarda Weinera Rovnováha), Jana Borny (Dobrodružství dona Quijota, Mrożkovo Tango a dvě pohádky To je nápad! a Zpívej, klaune?). K nejvýznamnějším počinům této éry bezesporu patří inscenace J. A. Pitínského Sestra Úzkost z textů Jana Čepa a Jakuba Demla, která v roce 1995 získala Radokovu cenu jako Inscenace roku a Dejvické divadlo se stalo poprvé Divadlem roku. V září 1996 tento soubor přešel společně se svým uměleckým šéfem Janem Bornou do nově vzniklého Divadla v Dlouhé a na jeho místo nastoupil soubor nový.

Druhý soubor (1996-dodnes)[editovat | editovat zdroj]

Miroslav Krobot - současný umělecký šéf Dejvického divadla.

S novým souborem přišel režisér Miroslav Krobot, který ukončil šestileté angažmá v Národním divadle a stal se uměleckým šéfem Dejvického divadla.

Základ nového souboru tvořil původně opět celý ročník ALD DAMU, který do nového působiště přenesl i některá svá absolventská představení (Lysistrate - režie Lucie Bělohradská, Anatomie gagu - režie Miroslav Krobot) a jeho první inscenace byly také ještě původně školní (retromuzikál Kennedyho děti a pohádka Dvanáct měsíčků - oboje režie Miroslav Krobot). Postupně se soubor začal zásadně proměňovat. Někteří původní členové odešli a řada jiných postupně přicházela, převážně z nejrenomovanějších pražských a mimopražských scén. Soubor už netvořili výlučně herci stejného věku, ale doplnila jej velmi silná skupina tehdejších třicátníků (Ivan Trojan, Lukáš Hlavica, David Novotný, Martin Myšička, Igor Chmela), později nastoupili do angažmá další mladší členové (Lenka Krobotová, Tatiana Vilhelmová, Simona Babčáková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Martha Issová, Václav Neužil). Kromě toho na konkrétní role byli oslovováni hosté (Lilian Malkina, Alois Švehlík, Radek Holub, Jitka Smutná, Jiří Macháček, Nina Divíšková, Jiří Bartoška, Jiří Ornest, Linda Rybová, Klára Lidová, Tomáš Pavelka, Zdeněk Dolanský, Monika Trávníčková Maláčová nebo Hanuš Bor).

S proměnou souboru vznikl prostor pro odklon od do té doby převládajících autorských kolektivních jevištních kreací k repertoáru, který klade důraz na práci s hercem a ctí jeho individualitu. Na programu se objevují stále častěji díla vycházející z tvorby světových dramatických i prozaických autorů, ale také hry současných autorů domácích i zahraničních. V roce 1998 byl Ivan Trojan nominován za roli Hejtmana v Revizorovi (režie Sergej Fedotov) na Cenu Thálie. Tuto cenu pak o dva roky později získal za titulní roli v adaptaci románu I. A. Gončarova Oblomov (režie Miroslav Krobot).

V roce 2008 mělo DD na repertoáru deset inscenací. Kromě zmíněného Oblomova to byly Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství, hra roku 2001 (režie Petr Zelenka, za roli Otce získal Miroslav Krobot Radokovu cenu Talent roku), dále Dostojevského Bratři Karamazovi (režie Lukáš Hlavica), hra kanadské autorky M. J. Gibsonové [sic] (režie Lukáš Hlavica), druhá hra Petra Zelenky Teremin (v režii autora) s Ivanem Trojanem v titulní roli, dále Shakespearův Hamlet v režii Miroslava Krobota, dramatizace románu Johanna Wolfganga Goetha Spříznění volbou v režii Jana Antonína Pitínského, komedie současného maďarského dramatika Zoltána Egressyho Šťovík, pečené brambory v režii Lídy Engelové, inscenace režiséra Jiřího Havelky Černá díra. V sezoně 2007/2008 měly premiéru dvě inscenace, adaptace románu F. M. Dostojevského Idiot (adaptace a režie Miroslav Krobot) a hra Patricka Barlowa 39 stupňů (režie David Ondříček). V sezoně 2008/2009 měly premiéry čtyři inscenace - Dračí doupě Viliama Klimáčka v režii Karla Františka Tománka, Debris Dennise Kellyho v režii Miroslava Krobota, Hlasy Davida Jařaba v autorově režii a režijní debut Martina Myšičky s hrou Joea Penhalla Krajina se zbraní. V sezoně 2009/2010 uvedlo Dejvické divadlo dvě nové inscenace, první z nich je divadelní adaptace filmového scénáře Akiho Kaurismäkiho Muž bez minulosti (adaptace a režie M. Krobot, premiéra 21. ledna 2010) a 15. dubna měl premiéru autorský projekt režisérky Petry Tejnorové, dramaturga K. F. Tománka a ostatních tvůrců pod názvem Modrovous/suovordoM. Na sezonu 2010/2011 připravilo DD dvě inscenace, první z nich, hra britského dramatika Patricka Marbera Dealer´s Choice, v režii Jiřího Pokorného měla premiéru v prosinci 2010 a druhá, Wanted Welzl (autor Karel F. Tománek, režie Jiří Havelka) v březnu 2011. První inscenace sezony 2011/2012 - divadelní adaptace povídek z knihy Irvina Welshe Acid House nazvaná Ucpanej systém (adaptace Daniel Majling, režie Michal Vajdička) měla premiéru 20. února 2012.

Transformace Dejvického divadla na o.p.s.[editovat | editovat zdroj]

Fotografie z představení Petra Zelenky Teremin

V červenci 2004 byla příspěvková organizace Dejvické divadlo transformována na obecně prospěšnou společnost, jejímž zakladatelem se stala Městská část Praha 6. Zároveň byla uzavřena čtyřletá smlouva o financování divadla touto městskou částí s každoročně snižující se částkou. Tento finanční deficit byl dokryt čtyřletým grantem Hlavního města Praha. V červenci 2008 došlo k dalšímu rozvolnění vztahu DD a Městská část Praha 6 tím, že řídící orgány divadla (správní a dozorčí radu), které byly doposud jmenovány zakladatelem, nyní volí umělecký soubor DD.

Dejvické divadlo jako obecně prospěšná společnost je tím závislé na vícezdrojovém financování v rámci grantových systémů (MČ P6, HMP, MKČR) s narůstajícím zásadním podílem Hlavního města Prahy. Nejvyššími orgány obecně prospěšné společnosti jsou správní a dozorčí rada.

Ředitelkou Dejvického divadla je paní Eva Kejkrtová Měřičková.

Správní rada

Předsedkyně

  • Ing. Jaroslava Trnková, CSc. stavební inženýrka, členka ZMČ Praha 6

Členové

  • Mgr. Tomáš Engel, divadelní odborník
  • PhDr. Tomáš Jaroš, výkonný manažer ČSOB
  • Mgr. BcA. Viktor Košut, divadelní odborník
  • Ing. Marie Kousalíková, starostka MČ Praha 6
  • Jiří Stránský, spisovatel

Dozorčí rada

  • Předseda: Ing. René Pekárek, CSc., elektroinženýr, zástupce starostky MČ Praha 6
  • Místopředseda: Karel Král, divadelní publicista
  • Člen: Mgr. Milan Kupka, vrchní ředitel sekce MK ČR

Herci[editovat | editovat zdroj]

Seznam herců k 1. říjnu 2013:

Jako hosté zde vystupovali nebo vystupují také: Lilian Malkina, Alois Švehlík, Radek Holub, Jitka Smutná, Jiří Macháček, Jiří Bartoška, Nina Divíšková, Vanda Hybnerová, Stanislav Zindulka, Jiří Bábek, Pavla Beretová, Petr Vršek, Martin Pechlát, Jiří Konvalinka, Richard Fiala, Veronika Kubařová, Lada Jelínková.

Inscenace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam inscenací Dejvického divadla.

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Dvě divadelní hry byly zpracovány i jako celovečerní film:

V roce 2013 se téměř celý soubor Dejvického divadla podílel na vzniku televizního seriálu Čtvrtá hvězda, režie Jan Prušinovský [3].

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příběhy obyčejného šílenství v Česko-Slovenské filmové databázi
  2. Karamazovi v Česko-Slovenské filmové databázi
  3. Čtvrtá hvězda na stránkách České televize
  4. Ceny Alfréda Radoka - oficiální výsledky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fotoalbum Dejvické divadlo 20 let. Praha : Dejvické divadlo, 2012. 267 s. ISBN 978-80-260-2037-0.  
  • VITVAR, Jan H.. První hvězda z Dejvic. Respekt. 19. 5 2014, roč. XXV, čís. 21, s. 50-56. ISSN 0862-6545.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]