Josef Vinklář

Josef Vinklář
Josef Vinklář
	Josef Vinklář 1986
Narození	10. listopadu 1930 ; Podůlší
Úmrtí	18. září 2007 (ve věku 76 let) ; Praha
Místo pohřbení	Libuň
Choť	Jana Dítětová (1. žena); Ivanka Devátá (2. a 3. žena)
Děti	synové Jakub a Adam
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vinklář (10. listopadu 1930 Podůlší – 18. září 2007 Praha) byl český herec, člen činohry Národního divadla.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny zedníka. Měl staršího bratra Zdeňka.

Narodil se 10. listopadu 1930, ale když mu v roce 1946 farář vystavoval duplikát rodného listu, tak spletl datum narození jeho a jeho bratra a uvedl nesprávné datum narození 14. listopadu.^[1]

Po absolvování měšťanské školy nastoupil do jednoročního učebního kursu (1945) a současně začal hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Již v roce 1945 vystoupil jako host v Divadle satiry a hrál zde i v sezoně 1945/1946. V letech 1946 až 1948 byl angažován Janem Werichem do Divadla Voskovce a Wericha, poté působil v pardubickém Východočeském divadle (1948 až 1950).^[2]

Od srpna roku 1950 až do července roku 1983 ztvárnil řadu dramatických rolí v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (s výjimkou let 1951 až 1953, kdy absolvoval základní vojenskou službu). V roce 1951 přednesl Píseň o straně Stanislava Neumanna k narozeninám Klementa Gottwalda.^[3] V letech 1981 a 1983 hostoval v pražském Národním divadle a 1. srpna 1983 se stal řádným členem jeho činohry. Poté ještě hostoval v různých divadlech, např. v Divadle na Vinohradech v roce 1996 ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy.^[4]

Ztvárnil na stovky filmových i divadelních rolí. Mezi nejznámější televizní role patří inspektor Bouše v seriálech Hříšní lidé města pražského a Panoptikum Města pražského a doktor Cvach v televizním seriálu Nemocnice na kraji města.

Byl třikrát ženatý – poprvé s herečkou Janou Dítětovou. S ní měl syna Jakuba Vinkláře (*1955), malíře a výtvarníka. A poté se dvakrát oženil s herečkou Ivankou Devátou. Jim se narodil syn Adam Vinklář (*1970). V roce 2000 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v oblasti dabingu. Vydal vlastní biografii Pokus o kus pravdy.

Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 ve vinohradské nemocnici na rakovinu plic ve věku 76 let. Pohřben byl na hřbitově v Libuni.

Role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Strakonický dudák (1954)
Romeo a Julie (1955)
Idiot (1964)
O myších a lidech (1965)
Bratři Karamazovi (1967)
Jan Hus (1968)
Dva na koni, jeden na oslu (1971)
Oldřich Daněk: Válka vypukne po přestávce (1978)
Letní hosté (1981), Sergej Basov
Strakonický dudák (1983), Pantaleon Vocílka
Noc pastýřů (1983), Kašpar Zachar
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1985), Vladař
Výnosné místo (1985), Dosužev
Věc Makropulos (1985), Advokát dr.Kolenatý
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1986),Andreas Jammerweil
Zvláštní řízení (1986), Dr. Šrámek
Tartuffe (1988), Orgon
Dantonova smrt (1989), Simon
Ze života hmyzu (1990)
Král Lear (1991), titulní role
Rok na vsi (1993), Starosta
Ženitba (1994), Nenažraný
Doktor Fišer ze Ženevy (1996), titulní role
Běsi (1997), Tichon
Bloudění (1998), Jan Rudolf Trčka
Obsluhoval jsem anglického krále (1998), Hoteliér I.,II.,III.
Komik (2001), Billy Rice
Lucerna (2001), Ivan
Poslední páska (2003), Krapp
Naši furianti (2004), Petr Dubský
Zvony (2006), Babička

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

1974 Štafle (TV komedie) – role: Karel Rubeš
1975 Raněný lučištník (TV film) – role: šofér Standa Fajt
1976 Značka "Svobodný otec" (TV komedie) – role: Křikava, bývalý manžel Květy Suchomelové
1988 Hodina angličtiny (TV inscenace hry) – role: instalatér

Televizní seriály[editovat | editovat zdroj]

1968 Hříšní lidé města pražského
1968 Sňatky z rozumu
1974 Byl jednou jeden dům
1974 30 případů majora Zemana
1975 Chalupáři
1977 Nemocnice na kraji města
1977 Žena za pultem
1979 Dnes v jednom domě
1982 Doktor z vejminku
1984 My všichni školou povinní
1984 Sanitka
1986 Panoptikum města pražského
1988 Rodáci
1989 Dobrodružství kriminalistiky
1989 Případ pro zvláštní skupinu
1992 Náhrdelník
1995 Život na zámku
2003 Nemocnice na kraji města po dvaceti letech
2004 Náměstíčko – role: Lopušný
2005 Náves
2006 Příkopy
2007 Hraběnky

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Théophile Gautier: Mrtvá milenka, Český rozhlas, režie: Dimitrij Dudík
1991 Tři veteráni. Na motivy Jana Wericha napsala Helena Sýkorová. Hráli: Ladislav Mrkvička, Karel Heřmánek, Alois Švehlík, Věra Kubánková, Jitka Molavcová, Yvetta Blanarovičová, Josef Vinklář, Michaela Kuklová, Jiří Lír, Jiří Binek, Antonín Hardt, Dagmar Weinlichová a František Němec. Hudba Miroslav Kořínek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta, 1994, Český rozhlas, hráli: Královna norská (Marta Vančurová), Klaudius (Josef Vinklář), Horatio (Lukáš Hlavica), Kapitán (Jiří Klem) a hlášení a odhlášení (Hana Brothánková), dramaturgie: Oldřich Knitl, režie: Josef Henke^[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Vinklář měl dvojí datum narození. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2007-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 559
↑ Viz dokument ČT „Kdo jinému jámu“, kde zvuková nahrávka Vinklářovy recitace doprovází závěrečné titulky, dostupné na https://www.ceskatelevize.cz/porady/12505569593-kdo-jinemu-jamu-rudolf-slansky/21856226694/
↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 120, ISBN 978-80-239-9604-3
↑ Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. S Martou Vančurovou a Josefem Vinklářem. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-10-26 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244, 290
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 400, ISBN 978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 138, 146, 228, 327, 528.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 675–679.
Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1074–1075.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 722.
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 559
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 768.
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 120, ISBN 978-80-239-9604-3
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 460.
Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 81, ISBN 80-7243-121-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vinklář na Wikimedia Commons
Osoba Josef Vinklář ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vinklář
Josef Vinklář v databázi Archivu Národního divadla
Josef Vinklář v Česko-Slovenské filmové databázi
Josef Vinklář ve Filmové databázi
Josef Vinklář na Kinoboxu
Josef Vinklář v Internet Movie Database (anglicky)
Josef Vinklář na Dabingforum.cz
Josef Vinklář Archivováno 19. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Novinky.cz: Zemřel herec Josef Vinklář
Josef Vinklář v cyklu České televize Příběhy slavných

[1] Vinklář měl dvojí datum narození. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2007-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.

[2] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 559

[3] Viz dokument ČT „Kdo jinému jámu“, kde zvuková nahrávka Vinklářovy recitace doprovází závěrečné titulky, dostupné na https://www.ceskatelevize.cz/porady/12505569593-kdo-jinemu-jamu-rudolf-slansky/21856226694/

[4] Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 120, ISBN 978-80-239-9604-3

[5] Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. S Martou Vančurovou a Josefem Vinklářem. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-10-26 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]