Jon Fosse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jon Fosse
Jon Fosse
Jon Fosse
Narození 29. září 1959
Haugesund, Norsko
Povolání dramatik, básník, spisovatel
Národnost norská
Stát Norsko
Žánr drama, poezie, próza
Ocenění Cena Dobloug (1999)
komandér řádu svatého Olafa
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2601559 (1997)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq6516122 (1999)
Mezinárodní Ibsenova cena (2010)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jon Fosse (* 29. září 1959 Haugesund, Norsko) je norský spisovatel a dramatik. Věnuje se tvorbě dramatické, prozaické, poetické, esejistické i dětské. Od svého debutu v roce 1983 vydal více než 40 knih. Na poli dramatickém je v Norsku považován za nejvýraznějšího norského dramatika po Henriku Ibsenovi.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho hry jsou uváděny doslova po celém světě, někdy dokonce dříve než v rodném Norsku. Úspěchy sklízejí nejen v Evropě, ale i v Americe a v Japonsku. Také český divák se již s několika jeho hrami mohl seznámit. Tvorba prozaická zaujímá v jeho dosavadním díle podobně významné místo jako jeho dramatika, velké úspěchy zaznamenal mj. v Německu, Francii, Rakousku.

Jeho dramatická i prozaická tvorba se vyznačuje výraznou poetizací všedního jazyka a všednosti obecně. Tematicky se rozpadá na dvě základní období, milníkem je přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky 2007). V dřívější tvorbě se zabývá v první řadě základními mezilidskými vztahy, jejich fungováním, resp. nefungováním, ale též možnostimi mezilidské komunikace. V tvorbě novější se soustředí na témata obecně lidská a existenciální, jako například téma smrti, zrození či lásky.

Mezi výrazné vlivy lze počítat poetiku Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jon Fosse je v současné době pravděpodobně nejznámějším norským dramatikem a často je přirovnáván k norskému velikánovi Henrikovi Ibsenovi. Jeho hry jsou v současnosti přeloženy do více než 20 jazyků a od  druhé poloviny 90. let je jedním z nejhranějších současných dramatiků nejen v rodném Norsku, ale v celé Evropě (autorovi hry byli víckrát uvedeny také na českých scénách).[1]

V rámci dramatické tvorby mu okamžitý úspěch přinesla hned jeho první hra s názvem A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku.[2] Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka.  Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku.  Rozcházející se pár je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život. [3]

Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla.[4] Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.   

Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. [5] Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality. [6]

Seznam dramatických děl v Norštině[editovat | editovat zdroj]

  • Og aldri skal vi skiljast. 1993
  • Namnet. 1995
  • Nokon kjem til å komme. 1996
  • Barnet / Mor og barn / Sonen. 1997
  • Gitarmannen.  1997
  • Natta syng sine songar / Ein sommars dag. 1998
  • Draum om hausten. 1999
  • Besøk / Vinter / Ettermiddag. 2000
  • Vakkert. 2001
  • Dødsvariasjonar. 2002
  • Jenta i sofaen. 2003
  • Lilla / Suzannah. 2004
  • Dei døde hundane / Sa ka la. 2005
  • Svevn / Varmt. 2006
  • Rambuku / Skuggar. 2007
  • Eg er vinden. 2008
  • Desse auga. 2009
  • Jente i gul regnjakke. 2010
  • Kortare stykke. 2011
  • Hav. 2014
  • Tre librettoar. 2015

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Je laureátem mnoha domácích i zahraničních literárních cen, za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského řádu Sv. Olava. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou nejdůležitějším norským kulturním osobnostem. Píše menšinovým norským jazykem nynorsk.

Bibliografie v češtině[editovat | editovat zdroj]

Norský spisovatel Jon Fosse.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Česká uvedení[editovat | editovat zdroj]

  • Někdo přijde, Malá scéna ND Brno, režie: Tomáš Svoboda, premiéra 8. 11. 2001
  • Jméno / Noc zpívá své písně, Činoherní klub, režie: Martin Čičvák, premiéra 26. 6. 2003
  • Syn, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Jan Antonín Pitínský, 2004
  • Zima / Syn, Divadlo Petra Bezruče, režie: Jan Antonín Pitínský, premiéra 25. 11. 2005
  • Někdo přijde, Divadlo na cucky, režie: Jan Frič, premiéra 27. 4. 2009
  • Jméno, Divadlo Pražské konzervatoře, režie: Mikoláš Tyc, premiéra 15. 11. 2010
  • Noc zpívá své zpěvy, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Tomáš Jirman, 2012
  • Zima, Pidivadlo, režie: David Šiktanc, premiéra 23. 2. 2013
  • Noc zpívá své písně, Buranteatr, režie: Viesturs Rozins, premiéra 25. 5. 2014

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BŘEZINOVÁ, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
  2. HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
  3. STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5.
  4. HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
  5. BŘEZINOVÁ,, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
  6. STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5..

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]