Nils-Aslak Valkeapää

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nils-Aslak Valkeapää, sámsky Áillohaš či Áilu (23. března 1943 Enontekiö27. listopadu 2001 Espoo) byl sámský spisovatel, hudebník a malíř.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Svou tvorbou rehabilitoval a navrátil k životu joik – sámský zpěv – a určil hlavní tendence sámského umění (výtvarného, slovesného i hudby), vytvořil tedy jakýsi obecně pojatý umělecký program.

Původní profesí byl učitel. Brzy však nastoupil dráhu profesionálního umělce. První desku nazvanou finsky Joikuja (Joiky) vydal v roce 1968. V sedmdesátých a osmdesátých letech procestoval se svým hudebním programem obrazně řečeno celý svět.

V roce 1971 vydal svou literární prvotinu psanou finsky - pamflet s názvem Terveisiä Lapista (Pozdravy z Laponska). Ukazuje v něm základní pojmy a proudy sámské kultury a odhaluje místa střetu majoritní finské a minoritní sámské společnosti. Poté již píše pouze sámsky, vydává sbírky poesie a knihy Slunce, můj milý otec a Země, má milá matka, v nichž komponuje text, grafickou textovou úpravu, hudbu (na CD), fotografii a malbu.

Knihou Slunce, můj milý otec měl Valkeapää ambici vytvořit sámské národní epos. Děj má tři roviny - mytologickou (stvoření světa a jeho zánik), historickou (stvoření člověka a dějiny Sámů) a individuální (zkušenost Sámů v době po 2. světové válce. Složku mytologickou podporují Valkeapääho malby, zbylé dvě složky fotografie Sámů a Laponska, jež Valkeapää nasbíral po archívech rozsetých po celém světě.

Obdobně Valkeapää zacházel s knihou Země, má milá matka, jíž se snažil vytvořit epos, jenž by mohl mít funkci obdobnou konstitutivní národní funkci národních epů, ovšem pro všechny původní národy světa. Fotografie tak v knize nejsou pouze ze sámského prostředí, nýbrž i z jiných původních kultur.

Stejný přenos sámské zkušenosti jako minoritního národa na obecnou rovinu zahrnující i ostatní menšinové původní národy se odehrává v rámci trilogie Domov v srdci. První část trilogie je tematizovaná zkušenost sámského dítěte v jeho domácím, laskavém prostředí (domov, rodiče, příroda); ve druhém dílu je již dítě z prostředí vytrženo a vystaveno nepřátelskému světu cizojazyčného a jinokulturního školního internátu. Střet dvou způsobů uvažovaní - sámského nekonfliktního a finského, potažmo západního, utilitaristického - je následně přenesen do kontextu ostatních původních národů světa - Indiánů, Inuitů, sibiřských národů atd.

V roce 2001 získal norské občanství. Již předtím se usadil v norském Skibotnu. Přesto často dojížděl za rodiči do rodného Enontekia. Zemřel při návratu z Japonska při převozu do nemocnice.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Terveisiä Lapista. 1971 (Pozdravy z Laponska)
  • Giđa ijat čuovgadat. 1974 (Světlé jarní noci)
  • Lávllo vizár biellocizáš. 1976 (Zpívej, cvrlikej, skřivánku)
  • Ádjaga silbasuonat. 1981 (Stříbrné žíly proudu)
  • Risten; Kirsti Paltto. (Ilustrace). 1981
  • Greetings from Lapland. 1983
  • Ruoktu váimmus. Govaid lea sárgon. Girjjis lea farus Pehr Henrik Nordgren. 1985 (Domov v srdci) (soubor tří sbírek, vydaných samostatně v letech 1974, 1976 a 1981: Giđa ijat čuovgadat, Lávllo vizár biellocizáš a Ádjaga silbasuonat)
  • Herbst in Lappland: Stimmungsbilder aus dem Hohen Norden. H. U. Schwaar. 1985
  • Ich bin des Windigen Berges Kind. 1985
  • Beaivi, áhčážan. 1988 (Slunce, můj milý otec)
  • Trekways of the wind. Translators: Ralph Salisbury, Lars Nordström, Harald Gaski. 1994
  • Nap, édesapám; přel. Domokos Johanna. 1997
  • Eanni, eannažan. 2001 (Země, má milá matka)
česky

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Joikuja (1968)
  • Juoigamat (1973)
  • Vuoi Biret-Maaret, vuoi! (1974)
  • De cábba niegut runiidit (1976)
  • Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš (1976)
  • Sámi eatnan duoddariid (1978)
  • Sápmi, vuoi Sápmi! (1982)
  • Davas ja geassai (1982)
  • Beaivi, áhčážan (1988)
  • Eanan, eallima eadni (1990)
  • Sámi luondu, gollerisku (1992)
  • Goase dusse (1994)
  • Dálveleaikkat (1994)
  • Sápmi lottážan (1992) - obsahuje alba "Sámi eatnan duoddariid", "Sápmi vuoi Sápmi" a "Davas ja geassai"
  • Beaivi, áhčážan (1992) - obsahuje alba "Beaivi, áhčážan" a "Eanan, eallima eadni"
  • The magic of Sámi yoik (1998) - obsahuje alba "Juoigamat" a "Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš"

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Finská národní bibliografie|id = 4929|jméno= Valkeapää, Nils-Aslak (1943–2001). Placený článek.|autor= Veli-Pekka Lehtola|datum = 30.7.2007
  • Veli-Pekka Lehtola: Saamelaiskirjallisuus uuden ja vanhan risteyksessä. In Marginalia ja kirjallisuus. Helsinki 1995
  • Nils Öivind Helander a Harald Gaski: Čálli giehta ollá guhkás. Ohcejohka 1991
  • Vuokko Hirvonen: Sydämeni palava. Oulu 1995
  • Harald Gaski: Obrazy v textech. Stručný přehled starší a současné sámské literatury. In Sámové: Jazyk, literatura a společnost. Praha 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]