Sofoklés
Sofoklés, řecky Σοφοκλης, (497/496 př. n. l. – 406/405 př. n. l.) byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik.
Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. se stal stratégem (spolu s Periklem) ve válce proti Samu.
Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén.
[editovat] Dílo
Sofoklés patří spolu se starším Aischylem a mladším Euripidem mezi nejvýznamnější starověké dramatiky. Napsal 123 tragédií, ale z nich se kompletně dochovalo jen sedm, dále jen jména a nepatrné zlomky některých dalších.
Sofoklés svým přístupem zvýšil dramatičnost děje, uvolnil z trilogické vazby a zavedl třetího herce. To vedlo k omezení úlohy sboru, zhuštění a zkrácení děje, čímž se zvýšila jeho dramatičnost.
Dochované hry (roky jsou přibližné):
- Antigona (442 př. n. l.)
- Král Oidipus (427 př. n. l.), nejlepší z jeho zachovaných her. Myšlenkou tohoto díla je, že člověk je často souzen a morálně odsuzován za čin, který spáchal nevědomky.
- Oidipus na Kolónu (407 př. n. l.)
- Aiás (445 př. n. l.)
- Trachiňanky (413 př. n. l.)
- Élektra (410 př. n. l.)
- Filoktétés (410 př. n. l.)
- Ichneutai - Slídiči zachováno asi 400 veršů
[editovat] České výbory
- Sofoklés, Tragédie - 1975, kompletní vydání
Oidipus představuje "obecného" člověka, nikoli obyčejného jedince, tedy vlastně každého z nás. Je to archetyp a tato tragédie znázorňuje vnitřní (duchovní) vývoj člověka, kdy v první fázi (dětství) jsme připoutáni k hmotnému světu (věříme jenom v něj); ve druhé fázi (vydání se na cestu) si začínáme uvědomovat polaritu (protikladnost) světa; a ve třetí fázi docházíme k prozření, že lpění na tomto světě je omyl, resp. že náš pravý "domov" je na vyšší úrovni, totiž v Bohu.
