Élektra (Sofoklés)
| Élektra | |
|---|---|
 | |
| Autor | Sofoklés |
| Původní název | Ἠλέκτρα |
| Jazyk | starořečtina |
| Žánr | řecká tragédie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Élektrá (též Élektra, či Elektra) je tragédie starořeckého dramatika Sofokla vyprávějící o mykénské princezně Élektře, dceři jednoho z nejslavnějších řeckých hrdinů z Trójské války - krále Agamemnóna. Datum vzniku je neznámé, ale podle různých stylistických podobností se hrami Filoktétés (409 př. n. l.) a Oidipus na Kolónu (401 př. n. l.) se předpokládá, že ji autor napsal spíše na konci své kariéry.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
- Pěstoun Orestův
- Órestés, syn Agamemnonův
- Élektrá, jeho sestra
- Chrýsothemis, druhá sestra
- Klytaiméstra, vdova po Agamemnonovi, choť Aigisthova
- Aigisthos, král mykénský
- Sbor mykénských žen
- Němé osoby: Orestův přítel Pyladés, průvodci, služebné
Koná se za doby mytické v Mykénách před královským palácem. [1]
Děj[editovat | editovat zdroj]
Předcházející děj[editovat | editovat zdroj]
Klytaimnéstra společně se svým milencem a pozdějším manželem Aigisthem zavraždila svého manžela krále Agamemnóna poté, co se vrátil z Trójské války domů. Důvodem bylo, že obětoval jejich dceru Ífigeneiu v Aulidě, aby usmířil bohyni Artemidu. Agamemnón sice tento krutý čin provést nechtěl, hnusil se mu totiž, ale neodolal nátlaku svého bratra spartského krále Meneláa, který chtěl už konečně doplout k Tróji a vyvrátit ji.
Děj hry[editovat | editovat zdroj]
Élektrá touží pomstít svého otce. Z vyhnanství se nepoznán vrací její bratr Orestés, se kterým později zabijí svou matku i jejího nového manžela. Nejdříve zabijí matku Klytaimnéstru a na závěr dramatu Aigistha. [2]
Postava Élektry[editovat | editovat zdroj]
Sofoklés vykreslil Élektru jako zcela nesmiřitelnou a i za cenu vlastního sebezničení jednající odvážnou dívku, která se nehodlá srovnat s tím, že by vrazi jejího otce nebyli potrestáni. Élektřina sestra Chrýsothemida prohlašuje, že otcovy smrti také želí, ale, jak tvrdí, podřizuje se nutnosti situace; čímž ovšem, nedovolujíc si proti matce a nevlastnímu otci nic říct, zároveň těží z takových okolností osobní prospěch, a je obviňována Élektrou, že její nečinnost nepochází z nutnosti, ale prospěchu. Sofoklés dal velký důraz na popis Klytaimnéstřiny zlé povahy, která by se v případě nouze neštítila ani vraždy svého dítěte (k té nedojde, ale náznaků, že by jí byla schopna, je v dramatu několik). Orestés s Élektrou nemají pro svou matku nejmenší pochopení a celou situaci vnímají jako spravedlivý trest.
Ukázka[editovat | editovat zdroj]
ÉLEKTRÁ k Orestovi
Probůh, nenechej
ho dále mluvit, rozváděti řeč!
Co nejrychlej ho usmrť, usmrť ho
a předhoď hrobařům, jichž hoden je,
pryč z našich očí! To jen může mi
být někdejších mých strastí úlevou. [3]
Élektřina rodina[editovat | editovat zdroj]
- Agamemnón - otec
- Klytaimnéstra - matka
- Ífigeneia - nejstarší dcera
- Orestés - syn
- Élektrá - dcera
- Chrýsothemis
- Aigisthos - nejdříve milenec a po vraždě svého bratrance Agamemnóna nový manžel Klytaiméstry
Jiné hry s podobnou tematikou[editovat | editovat zdroj]
Všichni tři hvězdní dramatici Aischylos - Sofoklés - Eurípidés se pověstem kolem Agamemnóna věnovali:
Aischylos[editovat | editovat zdroj]
- Trilogie Oresteia (jediná kompletně dochovaná trilogie ze starověkého Řecka - zpracovává zejména Orestovy osudy
- Agamemnón (první díl)
- Oběť na hrobě (druhý díl)
- Usmířené lítice (třetí díl)
Sofoklés[editovat | editovat zdroj]
- Élektrá - zaměřuje se zejména po nesmiřitelnou a nikdy neuhýbající povahu Élektry
Eurípidés[editovat | editovat zdroj]
- Élektrá
- Orestés
- Ífigeneia v Aulidě
- Ífigeneia v Tauridě
Élektrá v Národním divadle v Praze[editovat | editovat zdroj]
Národní divadlo v Praze Élektru nikdy neuvedlo (stav k roku 2013), čtyřikrát však uvedlo stejnojmennou operu Richarda Strausse, která ze Sofokla čerpá. Opera byla hrána v letech 1910 - 1912, 1933 - 1935, 1961 - 1964 a v roce 1995. [4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOFOKLÉS. Tragédie. Praha: Svoboda, 1975.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Élektra na Wikimedia Commons - Digitalizovaná vydání díla Élektra v Národní digitální knihovně.
