Ífigeneia v Aulidě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ífigeneia v Aulidě je tragédie starověkého řeckého dramatika Eurípida. Patří mezi autorova pozdní díla, jedná se zřejmě o poslední hru, kterou psal na makedonském dvoře. Dějově předchází jiné Eurípidově hře, totiž Ífigeneii v Tauridě, přestože "aulidskou Ífegeneiu" Eurípidés napsal po "taurské". Hra byla provedena až po autorově smrti. [1]

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává v řeckém lodním táboře v Aulidě před odplutím Řeků k Tróji. [2]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Bohyně Artemis zadržela větry, čímž brání řeckému vojsku pokračovat v cestě k Tróji. Chce, aby Agamemnón obětoval své nejstarší dítě - dceru Ífigeneiu. Agamemnón již ale svému bratru Meneláovi (a potažmo celému řeckému vojsku) slíbil, že dceru obětuje, přesto však posílá manželce Klytaiméstře dopis, aby s dcerou do Aulidy nepřijížděli. Dopis ale zachytí Meneláos a mezi bratry propukne hádka. Agamemnónovi se příčí zabití dcery, která nakonec s matkou do Aulidy přijíždí. Původně byla dívka přilákána otcovým slibem, že bude provdána za hrdinu Achillea. Starý sluha Klytaiméstře a její dceři prozradí, že Agamemnón se nechal přemluvit a je ochoten dceru obětovat, aby řecké lodi mohly vyplout. Dívka se zprvu brání, ale nakonec si uvědomí svůj dějinný význam a je ochotna jít na smrt. Těsně před objetováním však zmizí a bohyně Artemis místo ní podstrčí laň. Agamemnón jásá, Klytaiméstra (která u toho nebyla) pochybuje, zda tomu tak skutečně bylo. [3]

Gluckovy opery[editovat | editovat zdroj]

Christoph Willibald Gluck obě Ífigeneie, aulidskou i taurskou, zpracoval jako opery:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EURÍPIDÉS. Hippolytos a jiné tragédie. Praha : Svoboda, 1986. S. 24 - 28.  
  2. EURÍPIDÉS. Trójanky a jiné tragédie. Praha : Svoboda, 1978. S. 210.  
  3. EURÍPIDÉS. Trójanky a jiné tragédie. Praha : Svoboda, 1978. S. 209 - 288.  
  4. SCHONBERG, Harold C. Životy velkých skladatelů : Od Monteverdiho ke klasikům 20. století. Praha : BB/art s.r.o., 2006. S. 82.  
  5. SCHONBERG, Harold C. Životy velkých skladatelů : Od Monteverdiho ke klasikům 20. století. Praha : BB/art s.r.o., 2006. S. 83.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EURÍPIDÉS. Hippolytos a jiné tragédie. Praha : Svoboda, 1986.  
  • EURÍPIDÉS. Trójanky a jiné tragédie. Praha : Svoboda, 1978.