Per Olov Enquist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Per Olov Enquist
[[Soubor:
Per Olov Enquist
|250px]]
Narození 23. září 1934 Sjön
Švédsko
Povolání spisovatel, dramatik, režisér, filmový scenárista a literární kritik
Národnost švédská
Významná díla Kniha o Blanche a Marii
Jiný život
„Nevím, jestli mám nějaké vzory. Když píšete, nemůžete mít vzory, jen svůj vlastní vnitřní tón. Jak ten tón vznikl, to už nedokážu říct.“
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Per Olov Enquist [pæːr ˈuːlɔv ˈeːnkvist] (* 23. září 1934 Hjoggböle, Švédsko), je švédský spisovatel, překladatel, dramatik, filmový scenárista a literární kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Enquist vyrůstal ve Västerbottenu. Jeho matka Maja Lindgren (1903–1992) byla učitelkou na základní škole, otec Elof Enqvist (1903–1935) zemřel dříve než Per Olof dovršil jeden rok. V padesátých letech se Enquist angažoval v atletice, obzvláště ve skoku do výšky. Po promoci na univerzitě v Uppsale, kde studoval literární vědu, pracoval v letech 1965-1976 jako kulturní kritik v denících Svenska Dagbladet a Expressen i jako televizní moderátor. Po nějakou dobu žil v Kodani, v letech 1970-1971 v západním Berlíně a v roce 1973 v Los Angeles, kde působil jako profesor na Kalifornské univerzitě.

V roce 1961 debutoval dílem Křišťálové oko, ale významnější se stal až jeho román z roku 1964 Magnetizérova pátá zima. Mezinárodní průlom dosáhl reportážním románem Legionáři, který byl přeložen do několika jazyků a zfilmován Johanem Bergenstråhlem pod názvem Baltutlämningen. Enquist také psal pro filmové a televizní společnosti, například rukopisy Strindberg-život nebo filmové scénáře Il Capitano a Hamsun. Jako dramatik mimo jiné spolupracoval s Ingmarem Bergmanem v Královském dramatickém divadle na hře Obrázkáři.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Enquistova tvorba se potýká s problémem pravdy ve věcech etiky a metodologie, kde ústřední roli hraje napětí mezi subjektivismem, relativitou, absolutnem a (des)iluzí. Je pro ni příkladná narativní, často experimentální forma, která byla nejpronikavější začátkem 60. let, a kterou v Magnetizérově páté zimě uvedl přimícháním deníkových poznámek do vyprávění. Několik děl pojednává o skutečných osobách a událostech jako například román Kniha o Blanche a Marii, jenž pojednává o Blanche Wittmanové, někdejší pacientce a milence pařížského profesora Jeana Martina Charcota a Marie Curie-Sklodowské, u níž Blanche dělala asistentku.

Po dvě desetiletí se Enquist co by novinář vracel v podobě knižních recenzí a vlastních pozorování k tématu vyšetřování vraždy Olofa Palmeho. Tento námět také v roce 1992 zpracoval v prosaické formě ve sbírce esejů Kartritarna.

Roku 1997 získal Literární cenu Selmy Lagerlöfové.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1961 - Kříšťálové oko (Kristallögat)
  • 1963 - Färdvägen
  • 1964 - Magnetizérova pátá zima (Magnetisörens femte natt, česky 1995)
  • 1964 - Bratři Caseyovi (Bröderna Casey)
  • 1966 - Hess
  • 1966 - Kritika šedesátých let (Sextiotalskritik)
  • 1968 - Legionáři (Legionärerna)
  • 1971 - Sekundant (Sekonde)
  • 1972 - Katedrála v Mnichově (Katedralen i München)
  • 1974 - Vyprávění z dob zrušených vzpour (Berättelser från de ibställda upprorens tid)
  • 1978 - Odchod muzikantů (Musikanternas uttåg)
  • 1981 - Triptych (En triptyk) - Noc Tribádek, Pro Faidru, Ze života žížal
  • 1982 - Nový zákon doktora Mabuse (Doktor Mabuses nya testamente), ve spolupráci s Andersem Ehnmarkem
  • 1985 - Svržený anděl (Nedstörtad ängel, česky 1992)
  • 1986 - Dvě reportáže o sportu (Två reportage om idrott)
  • 1991 - Knihovna kapitána Nema (Kapten Nemos bibliotek)
  • 1999 - Návštěva osobního lékaře (Livläkarens besök)
  • 2001 - Léwiho cesta (Lewis resa)
  • 2003 - Tři horské jeskyně (De tre grottornas berg)
  • 2004 - Kniha o Blanche a Marii (Boken om Blanche och Marie)
  • 2008 - Jiný život (Ett annat liv)
  • 2011 - Den tredje grottans hemlighet
  • 2013 - Liknelseboken

Dramata

  • 1975 - Noc Tribádek (Tribadernas natt)
  • 1976 - Chez Nous (ve spolupráci s Andersem Ehnarkem)
  • 1979 - Lidé na chodníku (Mannen på trottoaren) (ve spolupráci s Andersem Ehnarkem)
  • 1980 - Pro Faidru (Till Fedra)
  • 1981 - Ze života žížal (Från regnormarnas liv)
  • 1988 - V hodině rysa (I lodjurets timma)
  • 1998 - Obrázkáři (Bildmakarna, hra)
  • 2000 - Sestry (Systrarna)
  • 2004 - Blanche a Marie (Blanche och Marie)

Filmové scénáře

  • 1970 - Baltutlämningen
  • 1984 - Strinberg-život (Strindberg Ett liv)
  • 1987 - Pelle dobyvatel (Pelle erövraren)
  • 1996 - Hamsun

Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]