Per Olov Enquist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Per Olov Enquist
Per Olov Enquist
Per Olov Enquist
Narození 23. září 1934 Sjön
Švédsko
Povolání spisovatel, dramatik, režisér, filmový scenárista a literární kritik
Národnost švédská
Významná díla Kniha o Blanche a Marii
Jiný život

„Nevím, jestli mám nějaké vzory. Když píšete, nemůžete mít vzory, jen svůj vlastní vnitřní tón. Jak ten tón vznikl, to už nedokážu říct.“

Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Enquist 2012

Per Olov Enquist [pæːr ˈuːlɔv ˈeːnkvist] (* 23. září 1934 Hjoggböle, Švédsko), je švédský spisovatel, překladatel, dramatik, filmový scenárista a literární kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Enquist vyrůstal ve Västerbottenu. Jeho matka Maja Lindgren (1903–1992) byla učitelkou na základní škole, otec Elof Enqvist (1903–1935) zemřel dříve než Per Olof dovršil jeden rok. V padesátých letech se Enquist angažoval v atletice, obzvláště ve skoku do výšky. Po promoci na univerzitě v Uppsale, kde studoval literární vědu, pracoval v letech 1965-1976 jako kulturní kritik v denících Svenska Dagbladet a Expressen i jako televizní moderátor. Po nějakou dobu žil v Kodani, v letech 1970-1971 v západním Berlíně a v roce 1973 v Los Angeles, kde působil jako profesor na Kalifornské univerzitě.

V roce 1961 debutoval dílem Křišťálové oko, ale významnější se stal až jeho román z roku 1964 Magnetizérova pátá zima. Mezinárodní průlom dosáhl reportážním románem Legionáři, který byl přeložen do několika jazyků a zfilmován Johanem Bergenstråhlem pod názvem Baltutlämningen. Enquist také psal pro filmové a televizní společnosti, například rukopisy Strindberg-život nebo filmové scénáře Il Capitano a Hamsun. Jako dramatik mimo jiné spolupracoval s Ingmarem Bergmanem v Královském dramatickém divadle na hře Obrázkáři (1998). [1]

V tu dobu se také dva roky po sobě (1998, 1999) objevil v Praze ku příležitosti pražského festivalu spisovatelů. V roce 1999 navíc zhlédl premiéru své vlastní hry Obrázkáři v inscenaci Divadla Komedie.[1][2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Enquistova tvorba se potýká s problémem pravdy ve věcech etiky a metodologie, kde ústřední roli hraje napětí mezi subjektivismem, relativitou, absolutnem a (des)iluzí. Je pro ni příkladná narativní, často experimentální forma, která byla nejpronikavější začátkem 60. let, a kterou v Magnetizérově páté zimě uvedl přimícháním deníkových poznámek do vyprávění. Několik děl pojednává o skutečných osobách a událostech jako například román Kniha o Blanche a Marii, jenž pojednává o Blanche Wittmanové, někdejší pacientce a milence pařížského profesora Jeana Martina Charcota a Marie Curie-Sklodowské, u níž Blanche dělala asistentku.

Po dvě desetiletí se Enquist co by novinář vracel v podobě knižních recenzí a vlastních pozorování k tématu vyšetřování vraždy Olofa Palmeho. Tento námět také v roce 1992 zpracoval v prosaické formě ve sbírce esejů Kartritarna.

Roku 1997 získal Literární cenu Selmy Lagerlöfové.[3]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1961 - Kříšťálové oko (Kristallögat)
  • 1963 - Färdvägen
  • 1964 - Magnetizérova pátá zima (Magnetisörens femte natt, česky 1995)
  • 1964 - Bratři Caseyovi (Bröderna Casey)
  • 1966 - Hess
  • 1966 - Kritika šedesátých let (Sextiotalskritik)
  • 1968 - Legionáři (Legionärerna)
  • 1971 - Sekundant (Sekonde)
  • 1972 - Katedrála v Mnichově (Katedralen i München)
  • 1974 - Vyprávění z dob zrušených vzpour (Berättelser från de ibställda upprorens tid)
  • 1978 - Odchod muzikantů (Musikanternas uttåg)
  • 1981 - Triptych (En triptyk) - Noc Tribádek, Pro Faidru, Ze života žížal
  • 1982 - Nový zákon doktora Mabuse (Doktor Mabuses nya testamente), ve spolupráci s Andersem Ehnmarkem
  • 1984 - Strindberg - život (Strindberg. Ett liv., česky 1990)
  • 1985 - Svržený anděl (Nedstörtad ängel, česky 1992)
  • 1986 - Dvě reportáže o sportu (Två reportage om idrott)
  • 1991 - Knihovna kapitána Nema (Kapten Nemos bibliotek)
  • 1999 - Návštěva osobního lékaře (Livläkarens besök, česky 2002)
  • 2001 - Léwiho cesta (Lewis resa)
  • 2003 - Tři jeskyně (De tre grottornas berg, česky 2004)
  • 2004 - Kniha o Blanche a Marii (Boken om Blanche och Marie, česky 2007)
  • 2008 - Jiný život (Ett annat liv, česky 2011)
  • 2011 - Den tredje grottans hemlighet
  • 2013 - Liknelseboken

Dramata

  • 1975 - Noc Tribádek (Tribadernas natt)
  • 1976 - Chez Nous (ve spolupráci s Andersem Ehnarkem)
  • 1979 - Lidé na chodníku (Mannen på trottoaren) (ve spolupráci s Andersem Ehnarkem)
  • 1980 - Pro Faidru (Till Fedra)
  • 1981 - Ze života žížal (Från regnormarnas liv)
  • 1988 - V hodině rysa (I lodjurets timma)
  • 1998 - Obrázkáři (Bildmakarna, hra)
  • 2000 - Sestry (Systrarna)
  • 2004 - Blanche a Marie (Blanche och Marie)
Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]
  • 1970 - Baltutlämningen
  • 1984 - Strinberg-život (Strindberg Ett liv)
  • 1987 - Pelle dobyvatel (Pelle erövraren)
  • 1996 - Hamsun (česky 2003)

Inscenace Enquistových her na českých jevištích[4][editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Per Olov Enquist [online]. Festival spisovatelů Praha, 1999, [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  2. Per Olov Enquist [online]. Festival spisovatelů Praha, [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  3. Peter Olov Enquist [online]. Norstedts.se, 2010, [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (švédsky) 
  4. Čerpáno z databáze Divadelního ústavu, viz http://vis.idu.cz/Productions.aspx?person1Ids=12052&person1Names=Enquist,%20Per%20Olof

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]