Herta Müllerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Herta Müllerová
Herta Müllerová
Herta Müllerová
Narození 17. srpna 1953 (60 let)
Rumunsko Niţchidorf
Bydliště Berlín
Etnikum Rumunští Němci a Banátští Švábové
Občanství Německo
Alma mater Universita Timișoara
Povolání lingvista, básník a spisovatel
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq15096172, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq15096204, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2655488, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1400521, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq15096222, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1636546, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1205345, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2167934, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1786490, Německá cena kritiků, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq561103, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1759642, Cena Franze Nabla, Literární cena Idy Dehmel, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1362723, Cena Franze Kafky, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1091585, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2464307, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq858528, Cena Josepha Breitbacha, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq896182, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq821622, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2349226, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2543346, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq15096434, Cena Franze Werfela za lidská práva, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1424749, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2217852, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq686661, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2328046, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1168236, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq4896822 a Nobelova cena za literaturu
Manžel Harry Merkle a Richard Wagner
Některá data se získávají z datové položky.

Herta Müllerová, nepřechýleně Herta Müller (* 17. srpna 1953 Niţchidorf, Rumunsko), je německá spisovatelka rumunského původu, která v roce 2009 obdržela Nobelovu cenu za literaturu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Müller se narodila v německy mluvící rodině žijící v Niţchidorfu/ Nitzkydorf v rumunském Banátu. Osudy její rodiny a také místa, kde vyrůstala, zásadně ovlivnily její dílo. Matka Herty Müller byla bezprostředně po skončení války deportována do sovětského pracovního tábora spolu s dalšími členy německé menšiny v Rumunsku. Zpět do země se vrátila až v roce 1950. Její otec byl během války členem Waffen-SS. Po válce byl jeho majetek zkonfiskován a během komunistického režimu se musel živit jako řidič kamionu. Pozice německé menšiny v Rumunsku byla velmi problematická, protože Ceauşeskův režim silně potlačoval její práva a prosazoval „totální rumunizaci“. Rumunští Němci tak stále zůstávali cizinci v zemi, kterou obývali.

Rodným jazykem Müller byla němčina, rumunsky se naučila až na základní škole. Vystudovala německá studia a rumunskou literaturu na univerzitě v Timişoara (Temešváru), přičemž od roku 1976 začala pracovat jako překladatelka ve strojní firmě, ze které však byla propuštěna kvůli odmítnutí spolupráce s tajnou policií Securitate. Po svém propuštění pracovala jako vychovatelka ve školce a soukromá učitelka němčiny. Kvůli odmítnutí spolupráce s tajnou policií byla Müller vystavena štvavé kampani ze strany režimu, a proto se rozhodla ve svých třiceti dvou letech opustit Rumunsko. Müller, spolu se svým tehdejším manželem Richardem Wagnerem, byla jednou z dvanácti tisíc etnických Němců, kteří obdrželi vízum do Spolkové republiky Německo. Ceauşeskův režim tímto způsobem Němce využíval. Za každého rumunského Němce/Němku, kteří se vystěhovali do Německa, režim obdržel několik tisíc marek. Nicméně cesta na západ byla pro Němce velmi problematická. Aby se mohli vystěhovat, museli u místních úřadů získat potřebné dokumenty za devizy, jejichž držení bylo v Rumunsku zakázáno. Nebylo neobvyklé, že rodiny čekaly na vyřízení žádosti i několik let, a navíc s nejistým výsledkem. Dům i hospodářství museli pak prodat podle pevně stanovených nevýhodných cen. 

Pedagogická činnost a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V Německu Müller vyučovala na německých a zahraničních univerzitách. Až do své demise roku 1997 byla členkou německého PEN klubu. Od roku 1995 je členkou Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung. V Berlíně žije i v současnosti. V roce 1994 obdržela Kleistovu cenu, jedno z nejprestižnějších německých literárních ocenění. V roce 1999 byla hostem Festivalu spisovatelů Praha. Roku 2009 obdržela Müller Franz Werfel Human Rights Award a vzápětí byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu, kterou získala v tomtéž roce. Po Günterovi Grassovi a Elfriede Jelinek se stala třetí německou píšící autorkou oceněnou Nobelovou cenou. V dubnu 2012 byla Herta Müller čestným hostem udílení výročních cen Magnesia Litera.

Veřejně zastávané postoje[editovat | editovat zdroj]

Často se vyjadřovala ke kontroverzním tématům. Roku 2003 veřejně neodsoudila intervenci v Iráku slovy, že její země, která zažila diktaturu, by také byla ráda osvobozená[1]. Stejně se zapojila roku 2008 do veřejné debaty, která se týkala účasti historika Sorina Antohi a germanisty Andreie Corbea-Hoisie na sjezdu Rumunského kulturního institutu v Berlíně. Jejich účast Müller odsoudila s odkazem na jejich spolupráci se Securitate. Podobně se postavila s čínským umělcem Aj Wej-wej proti udělení Nobelovy ceny za literaturu čínskému literátovi Mo Jenovi kvůli jeho servilnímu postoji k čínskému režimu.

Literární styl a vlivy[editovat | editovat zdroj]

Styl Müller je charakterizován především krátkými, hutnými větami s překvapivými syrovými metaforami, oxymórony a neologismy. Müller se určitou dobu živila jako překladatelka technických plánů a i její texty působí jako technické psaní. Detailní popisy, které dosahují surrealistického nádechu, se postupně skládají v hrůzostrašný příběh 20. století. Motivy se odvíjí v kruzích, jsou doplňovány básněmi, písněmi a odkazy na další literární díla. Věty zaujmou zvukomalebností a rytmizací, německé čtenáře pak specifickou gramatikou (působící až zastarale) spisovatelčina rodného dialektu. “Tato ´nevítaná´ němčina odolávala rumunskému okolí, musela být úsečná, neúprosná, tvrdošíjná.“[2] Za poetickou stavbou textů, odkrývá brutalitu totalitního režimu, v jehož čele byl Nicolae Andruă Ceauşescu (od roku 1967 do roku 1989 prezident Rumunské socialistické republiky). Její texty vyznívají klidně, bez emocí, postupně ovšem poodkrývají každodenní život poznamenaný strachem, nedůvěrou a beznadějí. Hlavními tématy, kterými se zabývá, je život v totalitním režimu, který ovlivnil několik generací, navíc z pozice německé minority. Velmi často lze v jejich dílech nalézt autobiografické prvky.

Osobnosti či knihy, které Müller v její tvorbě ovlivnily, nejsou přímo známy. Nicméně v jejím stylu je patrný otisk středoevropské literatury, v čele s Franzem Kafkou. Vysoká citlivost pro jazyk, kterou je možné v jejich dílech nalézt, byla podpořena studiem němčiny a rumunštiny na univerzitě, kdy tyto dva jazyky jí nabídly dva různé myšlenkové světy. Výraznou měrou ji ovlivnila i rumunská folklórní muzika, především v postavě Marie Tanasu, ve které cítila propojení folklóru a samotné existence.

Velký vliv na ní měl její manžel Richard Wagner, taktéž spisovatel. Stejně jako ona pocházel z německé menšiny, studoval němčinu a rumunštinu na univerzitě v Temešváru a byl učitelem němčiny. Spojovalo je také jejich působení v tzv. Aktionsgruppe Banat, která sdružovala německy píšící spisovatele a spisovatelky v Rumunsku bojující za svobodu projevu.

Vybraná díla[3][4][editovat | editovat zdroj]

Ještě před opuštěním Rumunska napsala svou první knihu Nížiny (Niederungen), která ve své necenzurované podobě vyšla právě až v Německu. Kniha dětským pohledem popisuje Banát a život během diktatury. Právě diktatura komunistického režimu pod vládou Nicolae Ceauşescu se stala hlavním tématem i jejích dalších knih. Většina jejích děl popisuje toto období z pohledu německé menšiny v Rumunsku. Její asi nejoceňovanější kniha Rouzhoupaný dech (Atemschaukel) vypráví o osudu německé minority a její deportaci do gulagů během sovětské okupace. Do češtiny byly přeloženy tři knihy: Cestovní pas (Der Mensch ist ein großer Fasan auf der Welt), Rozhoupaný dech (Atemschaukel) a Srdce bestie (Herztier) ve výborných překladech Radky Denemarkové.

Rozhoupaný dech[editovat | editovat zdroj]

V rámci poválečných reparací je na nucené práce v Rusku odsunut sedmnáctiletý Leo z rumunské německé rodiny. V prvních chvílích to pro něj znamená vysvobození a úlevu, neboť před svou rodinou a maloměstskou společností musel skrývat svou homosexualitu. Velmi rychle ale tato úleva mizí, jak ji střídá každodenní boj s „andělem hladu“, nemocemi, zimou, vedrem, namáhavou a nebezpečnou prací v koksovně a krutostí táborového života. Když je po pěti letech propuštěn, návrat domů přináší pocit odcizení od rodiny a dojem, že stejně nebude nikdy svým pánem, protože svou sexualitu musí i nyní skrývat a vykonává nadále jen nekvalifikovanou práci v továrně. Po nějaké době se ožení a odstěhuje do hlavního města. Když potom zatknou několik jeho milenců, je mu jasné, že musí zmizet kvůli téměř jistému prozrazení a perzekuci. Vyřídí si vízum do Rakouska a odchází od své ženy. Anděl hladu a pocit odcizení jej provází po celý zbytek života.

Román byl inspirován osudem rumunsko-německého básníka Oskara Pastiora (původně měli sepsat jeho vzpomínky na život v lágru spolu, Pastior ale v roce 2006 zemřel). Dalším zdrojem inspirace byl osud její vlastní matky, která byla také po válce poslána na nucené práce v Sovětském svazu. Nejedná se ale o typický román ze žánru lágrové literatury, a to především díky básnickému stylu Müller, který věrohodně odráží psychiku básníka. Když se v roce 2010 přišlo na to, že Pastior byl spolupracovníkem tajné policie, Müller to velmi rozhořčilo, bylo to pro ni „jako facka“.[5]

Cestovní pas[editovat | editovat zdroj]

Novelu vystihuje její originální název Der Mensch ist en großer Fasan auf der Welt citující rumunské přísloví "Člověk stejně jako bažant nevzletí výš, než mu dovolí okolnosti a vlastní omezení". Nezbývá mu nic jiného, než se smířit s tím, co má. V této situaci se nachází rodina Windischova, která stále čeká na to, až se jí konečně podaří vystěhovat do Německa. Ale čekání se protahuje na měsíce a roky, zatímco se vesnice vylidňuje. Čas zde snad ani neplyne a jakoby neměl počátek ani konec, dělí ho pouze změny ročních období. Život je tu víc než drsný, stejně jako sex, který se stává nejen projevem citů, ale i platidlem usnadňující získání tolik potřebných dokumentů k vystěhování. Lidská důstojnost se tak stává něčím, co je spíš komplikací než cennou hodnotou. Autorka zde syrově nahlíží na situaci rumunských Němců, kteří nekonečně čekají na vystěhování a popisuje nejen materiální bídu venkova 80. let, kde jsou příslušníci národnostní menšiny občany druhé kategorie a pokusy o jejich případných vzdor jsou zcela marné. Místo toho se pohybují v poli absurdních situací, kde cílem je pouze přežít a ne žít. Smích je nahrazen pláčem a bolestí. V knize se objevují i autobiografické motivy. Windisch je poznamenán službou u SS, zatímco Windischová pobytem v sovětském lágru. Jejich vztah tak není postaven ani na tak na lásce jako spíš na prostém faktu, že oni dva dokázali přežít a vrátit se. Žijí tak spíš vedle sebe než spolu. Naděje v lepší život je tak něčím, co tihle dva už ztratili, přesto občas v díle probleskne. Stejně jako pevná vůle přežít, která nakonec zvítězí.

Srdce bestie[editovat | editovat zdroj]

Tématem této knihy je osud čtyř přátel, které spojila “sebevražda” studentky. Vypravěčka, Edgar, Kurt a Georg jako zástupci německé menšiny a zároveň inteligence se snaží přežít a žít v totalitním režimu, který jim nedává žádné vyhlídky do budoucnosti. Jejich přátelství nedokáže zabránit pocitům zmaru, strachu a psychickým problémům. Neustálý dohled a šikana ze strany Securitate je odsuzovala k nedůvěře a podezřívavosti. Ačkoliv se někteří z nich pokusí řešit svou situaci emigrací do Západního Německa, ani tam neuniknou chapadlům tajné služby. Linkou tohoto příběhu jsou slova pásek, okno, ořech, oprátka, jež jsou konotací na způsoby smrti čtyř postav v příběhu. I toto dílo nese sebou autobiografické prvky. Bylo napsáno jako reakce na smrt dvou autorčiných přátel, jež byla připisována právě Securitate.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Niederungen (Nížiny), krátké povídky vydané v Bukurešti v roce 1982, ve kterých autorka popsala život německé menšiny v Rumunsku
  • Drückender Tango (Tísnivé tango) 1984, kniha povídek, ve které autorka opět popisuje život v malé německojazyčné vesnici v Rumunsku s její atmosférou netolerance a útisku
  • Der Mensch ist ein großer Fasan auf der Welt 1986, česky jako Cestovní pas
  • Barfüßiger Februar (Bosý únor) 1987
  • Reisende auf einem Bein (Cestující na jedné noze) 1989
  • Wie Wahrnehmung sich erfindet 1990
  • Der Teufel sitzt im Spiegel (Ďábel sedí v zrcadle) 1991
  • Der Fuchs war damals schon der Jäger (Už tehdy liška byla lovcem) 1992, román popisující každodenní úděl v totalitním režimu
  • Eine warme Kartoffel ist ein warmes Bett (Horká brambora je teplá postel) 1992, eseje
  • Der Wächter nimmt seinen Kamm 1993
  • Angekommen wie nicht da 1994
  • Herztier (Srdce bestie) 1994, román. Příběh skupiny čtyř mladých lidí, kteří společně vystudovali a nastoupili do zaměstnání. Pro svoje nekonformní názory byli režimem pronásledováni, každý z nich zvolil jiné východisko. Román popisuje každodennost komunistického Rumunska za Ceausescovy diktatury v 70. letech.
  • Hunger und Seide 1995
  • In der Falle 1996
  • Der fremde Blick oder das Leben ist ein Furz in der Laterne 1999
  • Im Haarknoten wohnt eine Dame 2000
  • Heute wär ich mir lieber nicht begegnet 2001
  • Heimat ist das, was gesprochen wird 2001
  • Der König verneigt sich und tötet 2003
  • Die blassen Herren mit den Mokkatassen (Bledí muži s kávovými šálky) 2005
  • Este sau nu este Ion (Je to, nebo to není Ion) 2005, básnická sbírka, vznikla a byla publikována v rumunštině, v rumunských Jasech (Iaşi)
  • Atemschaukel (Rozhoupaný dech) 2009, román mapující všední dny v sovětských gulazích

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Leménager, Grégoire. „, Le Nouvel Observateur,‎ 8 octobre 2009
  2. Denemarková, Radka. 2009. „Načapat totalitu na švestkách.“ Pp. 208 in Müller, Herta Srdce bestie. Praha: Mladá fronta.
  3. Brandt, B., V. Glajar. 2013. Herta Müller: Politics and Aesthetics. University of Nebrasca Press [online] [cit.22. 4. 2014]. Dostupné z: <http://www.nebraskapress.unl.edu/Supplements/excerpts/Fall%2013/9780803245105_excerpt.pdf
  4. Haines, B., Marven, L. 2014. Herta Müller. Oxford: Oxford University Press.
  5. Die Akte zeigt Oskar Pastior umzingelt. (2010, Sept 17). Frankfurter Allgemeine. Dostupné z http://www.faz.net/aktuell/feuilleton/buecher/autoren/nobelpreistraegerin-herta-mueller-im-interview-die-akte-zeigt-oskar-pastior-umzingelt-11043761.html