Ivan Klíma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Ivan Klíma (* 14. září 1931) je český spisovatel a dramatik.

Ve druhé světové válce strávil tři roky v Terezínském ghettu.

Po válce vystudoval gymnázium (maturoval 1951) a poté absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze.

Byl uveden do literatury v edici Život kolem nás nakladatelství Československý spisovatel. Pracoval jako redaktor časopisu Květy. V roce 1959 se stal redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel, kde pracoval až do r. 1963. Po roce 1963 psal do Lidových novin a Literárních listů, dále publikoval v časopise Květen, Plamen, Orientace, atp. Klíma neuvádí ani v jednom vydání "Kdo je kdo", že byl členem KSČ, a to přesto, že byl ve straně zhruba 17 let (od svých 22 do 39 let). Ani v jiných jeho životopisných textech není členství ve straně zmíněno, to na rozdíl od jeho disidentských aktivit. Jako příklad mohou posloužit knihy „České rozhovory“ (1991) a „České rozhovory Jiřího Lederera po 25 letech“ (2001). Obě obsahují rozsáhlé interview s Klímou. V žádném z nich se čtenář ani náznakem nedozví nic, co by se týkalo této části jeho minulosti. Ve skutečnosti byl v KSČ od roku 1953 do roku 1970. V 60. letech byl vyloučen, ale do strany vstoupil znovu.

V polovině padesátých let napsal několik textů o Karlu Čapkovi, i když celkově Čapka jako umělce obhajoval, za některé věty by se nemusel stydět žádný ideologický pracovník:

"Karel Čapek nebyl komunistou – z jeho myšlenek se mnohé ukázaly chybnými. Nebudeme je omlouvat. Mýlil se. […] Tyto stati jsou plny hlubokých omylů a dosvědčují, jak velmi chybná a politicky škodlivá byla koncepce, kterou Čapek hájil více méně až do své smrti."

"Přecenil význam inteligence. Nepochopil skutečné třídní vztahy […] Tato republika nebyla s to naplnit Čapkovy ideály. Podkopávala je samým základem své existence. Svým třídním antagonismem."


V letech 19691970 působil jako hostující profesor na Michiganské universitě, po návratu do Čech byl zakázán a tak se zařadil k samizdatovým autorům.

V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka.

[editovat] Dílo

  • Bezvadný den, 1960 – povídky s tématem osamocení
  • Mezi třemi hranicemi, 1960 – reportáže ze Slovenska
  • Karel Čapek, 1962 eseje
  • Hodina ticha, 1963 román
  • Milenci na jednu noc, 1964
  • Návštěva u nesmrtelné tetky, 1965 – umělecká reportáž
  • Klára a dva páni, 1968
  • Loď jménem naděje, 1969
  • Ženich pro Marcelu, 1969
  • Milenci na jeden den, 1970
  • Soudce z milosti, samizdat 1976 pod názvem Stojí, stojí šibenička, exil 1986, v Čechách tisk 1991
  • Milostné léto, exil 1979
  • Má veselá jitra, exil 1979 , 1990 někdy též Moje veselá jitra
  • Už se blíží meče, exil 1983, Čechy 1990 eseje
  • Moje první lásky, exil 1985
  • Láska a smetí, samizdat 1987, exil 1988, v Čechách tiskem 1990
  • Má zlatá řemesla, 1990 někdy též Moje zlatá řemesla
  • Poslední stupeň důvernosti, 1996
  • Jak daleko je slunce, 1999
  • Ani svatí, ani andělé, 1999
  • Jak přežít blahobyt, 2001
  • Velký věk chce mít též velké mordy, 2001 – život a dílo Karla Čapka

[editovat] Drama

  • Zámek, 1964, drama Kafkovského typu
  • Mistr, drama napsáno 1967, premiéra 1970 New York
  • Cukrárna Miriam, 1968
  • Porota, 1968
  • Amerika, 1974, adaptace Kafkova díla, napsáno spolu s P. Kohoutem.
  • Ženich pro Marcelu
  • Pokoj pro dva
  • Hromobití

[editovat] Odkazy

logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma