Pavel Kohout

Další významy jsou uvedeny v článku Pavel Kohout (rozcestník).

Pavel Kohout, 2008

Jelena Mašínová a Pavel Kohout na demonstraci za novou budovu Národní knihovny (říjen 2007)

Pavel Kohout (* 20. července 1928, Praha) je český a rakouský básník, jeden z představitelů budovatelské poezie, prozaik, dramatik, překladatel^[zdroj?] a později významný spisovatel samizdatu a exilu. Zpočátku užíval šifer GAL, veron.

Známý je také tím, že prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu.

Jeho třetí manželkou (od roku 1965) je scenáristka, spoluautorka jeho scénářů, spisovatelka Jelena Mašínová. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje. Jeho první ženou byla herečka Alena Vránová, s kterou se na vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin.

Život

Narodil se v Praze, kde také roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V té době byl přesvědčeným komunistou. Byl členem ÚV ČSM (1952–60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (SČS / SČSS, do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval). Patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup.

Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu (1947–49) mimo jiné s Karlem Kynclem. Jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949–50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950–52).

V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Universitě Karlově. Krátce poté začal literárně tvořit (v duchu budovatelského nadšení – dramata a poezii). Dosud napsal asi 45 divadelních her – aktovek a adaptací.

Během vojenské služby (1952–54) byl vedoucím redaktorem kulturní rubriky časopisu Čs. voják a členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

V roce 1956 byl několik měsíců reportérem a komentátorem vnitropolitické redakce Československé televize, poté se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval s různými divadly – mj. byl dramaturgem v Divadle na Vinohradech (1963–66) – a začínal se přiklánět k reformním komunistům.

V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu. Byl spolu s dalšími (Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení.

Podporoval Pražské jaro. Roku 1968 byl zvolen předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností tzv. pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. V 70. letech se ocitl na indexu a jeho díla byla cenzurována (což jeho nepřátelství k režimu ještě prohloubilo).

Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. Návrat jim ale byl znemožněn a oba byli zbaveni čs. občanství. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žijí ve Vídni, často navštěvují Prahu.

Dílo

Pavel Kohout ve Varšavě

Básně

• Verše a písně, 1952 – bás. sbírka propagující socialismus
• Tři knihy veršů, 1953
• Čas lásky a boje, 1954 – bás. sbírka, budovatelská poezie

Dramata

• Dobrá píseň, 1952 – drama (veršovaná komedie), prorežimní hra, mnoho vtipných scén; muž jde místo svatební noci do ocelárny; ve své době velmi hraná.
• Zářijové noci, 1955 – divadelní hra z vojenského prostředí; už mírný odvrat od ideologie, „rozpor teorie a praxe“.
• Chudáček, 1956, – drama; zakázáno před premiérou.
• Sbohem, smutku, 1957
• Taková láska, 1957 – tato hra patří mezi nejlepší české hry, hrála se nejen v Česku, ale i v Německu a SSSR.
• Říkali mi soudruhu, 1960 – drama, bylo zakázáno po sedmé repríze.
• Třetí sestra, 1960
• Cesta kolem světa za 80 dní, 1962 – divadelní adaptace knihy Julese Vernea.
• Dvanáct, 1963 – příběh dvanácti čerstvých absolventů AMU.
• Josef Švejk, 1963 – dramatizace částí slavného Haškova románu.
• Válka s mloky, 1963 – divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky. Řazeno do SF tvorby.
• Vzpomínka na Biskaj, 1965
• August August, august, 1967 – cirkusové prostředí, hlavní postavou je smutný klaun August, který má sen, že bude drezírovat 8 bílých lipicánů, ředitel na něj proto pustí tygry (= komunistické hledisko).
• Briefe über die Grenze, 1968
• Nenávist v prosinci, 1968
• Aksál, 1969
• Válka ve třetím poschodí, 1970 – absurdní drama.
• Pech pod střechou, 1972
• Ubohý vrah: Na motivy povídky Rozum Leonida Andrejeva, 1972 – divadelní adaptace, která měla v roce 1976 premiéru na Broadwayi
• Amerika, 1973 – divadelní adaptace Kafkova románu (spoluautor Ivan Klíma).
• Požár v suterénu, 1973, absurdní drama
• Život v tichém domě, 1974, absurdní drama
• Ruleta: Na motivy povídky Tma Leonida Andrejeva, 1976 – divadelní adaptace.
• Atest, 1979 – jednoaktovka, hl.p. Ferdinand Vaněk postižený režimem chce pro svého psa atest a přihlásit ho do chovatelství, což ale nelze, protože on, majitel, má špatný kádrový posudek.
• Marie zápasí s anděly, 1981 – jednoaktovka o životě Vlasty Chramostové.
• Marast, 1982
• Ecce Constantia, 1988 – „přímý přenos“ z koncilu v Kostnici.
• Kyanid o páté, 1996
• Šest a sex, 1998 – sedm jednoaktových děl.
• Nuly, prem. 2000
• Malá hudba moci, 2007 - napsáno německy pod názvem Eine kleine machtmusik k mozartovskému jubilejnímu roku 2006.

Pavel Kohout (2012)

Romány a povídky

• O černém a bílém, 1950 – šest povídek pro děti, podávajících pohádkové motivy v komunisticko-budovatelském duchu: O černém a bílém (o rasismu v Americe), O hloupém Honzovi (Honza přestoupí od kulaka do JZD), O třinácti rudých růžích (dívky se obětují v boji proti Francovi), O pionýrském šátku, který plakal, O srdci uralského chlapce (ruský Ivan obětuje svá srdce, aby mohl osvobodit Rusko i Prahu), O čtyřech chlapcích a soudruhu Gottwaldovi (dobrý muž s dýmkou doporučí chlapcům, aby místo u cirkusu hledali práci mezi dělníky)
• Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku, 1969 – prozaické dílo vyšlo ve Švýcarsku, první české vydání vyšlo v roce 1997, shrnutí životních osudů z let 1945 – 1968.
• Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge – podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K., 1970 v samizdatu – groteskní román psaný formou koláže, obsahuje zápisy, protokoly, prohlášení aj. Hlavní postavou je Adam Juráček, který chce okouzlit krásnou Kateřinu, několik měsíců se cvičil v soustřeďování myšlenek a naučil se chodit po stropě, stranický aparát se to snaží zatajit a zakázat, úřady ho obviní z trestného činu a Adam se nakonec zblázní. Autor se vysmívá komunistickým praktikám.
• Katyně, 1970 – román o dospívající dívce, která se nedostane na střední školu a začne navštěvovat speciální humanitní obor s maturitou – školu pro katy. Náplní studia jsou popisy mučení, historie popravování aj.; humoristický pohled na lidské krutosti a praktiky totalitní moci a také nebezpečnou schopnost lidí smířit se s absurdní situací; hodně oceňován a vydán v mnoha jazycích.
• Nápady svaté Kláry, 1982 – bizarně alegorický román, satiricky pohlížející na totalitní úřady; Hlavní postava je žákyně 7. třídy obdařená schopností jasnovidectví; v roce 1996 zfilmován v Izraeli režiséry Ari Folmanem a Ori Sivanem pod názvem Svatá Klára (hebrejsky: קלרה הקדושה‎, Klara ha-kedoša).
• Kde je zakopán pes, 1987 – memoárový román (kde autor vychází z vlastních vzpomínek); ukazuje praktiky StB v době normalizace; okolnosti kolem vzniku Charty 77. Název podle jezevčíka, kterého Kohoutovým právě StB otrávila.
• Hodina tance a lásky, 1989 – román, představující v Kohoutově tvorbě zcela nové téma – téma 2. světové války; příběh z terezínské Malé pevnosti, který zároveň ukazuje, co může u mladých lidí způsobit vymývání mozků; mladá dívka Kristina, jež je dcerou velitele tábora přijíždí ze školy za otcem do koncentračního tábora, posléze se zamiluje do mladého příslušníka SS – ona je naivní, on je uvědomělý mladý árijec; připojují se osudy židů (otec jí přivede mladou židovskou baletku, aby ji učila tančit); dívka stále víc chápe poměry v táboře; onu mladou židovku znásilní Kristinin vyhlédnutý esesák a nechá ji, aby se utopila (o tom se Kristina nedozví); příběh končí osvobozením tábora; zfilmován v roce 2003 Viktorem Polesným.
• Konec velkých prázdnin, 1991 – rozsáhlé zpracování látky české emigrace; natočeno Miloslavem Lutherem jako televizní seriál (1996).
• Sněžím, 1992 – zabývá se aktuální politickou situací roku 1991; téma lustrací.
• Klaun, 1994 – spolu s Michalem Pavlíčkem znovu zpracované téma hry August, August, August.
• Hvězdná hodina vrahů, 1995 – román zpracovávající poslední týdny okupace ve formě detektivního thrilleru.
• Pat aneb Hra králů, 1991
• Ta dlouhá vlna za kýlem, 2000
• Smyčka, 2008
• O ničem a o všem, 2008
• Cizinec a Krásná paní, 2009
• Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem, 2011

Odkazy

Literatura

• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 106, 256, 267, 309, 329, 333–6, 423, 425, 427, 490, 493, 500, ISBN 978-80-200-1502-0
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. s. 301.  
• Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, ISBN 80-7185-372-0 [1]
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 336-337.  
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82, 85, 91–2, 96–7, 103, 116, 118, 123, 180–5, 188–9, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. s. 99-100.  
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 325, 344, 348, 366, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 137, 140, 157, 209, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Příběh Pavla Kohouta na portálu Paměť národa
• Moje Slunce – Stalin, Pavel Kohout pro Reflex 09/2003
• O Pavla Kohouta, Jan Trefulka polemicky o verších Pavla Kohouta
• I z blbců ještě může něco být, Pavel Kohout pro Lidové noviny 16/08/2008
• Související rozhlasové pořady k bezplatnému stáhnutí ve formátu mp3 na webových stránkách Českého rozhlasu 3-Vltava
• Medailon na Portálu české literatury