Burgtheater

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Burgtheater
Wien Burgtheater side view.jpg
Budova Burgtheater ve Vídni
Základní informace
Stát Rakousko
Místo Vídeň
Typ divadla profesionální divadlo
Zaměření činohra, opera, balet
Styl Klasicismus
Architekt Gottfried Semper a Karl von Hasenauer
Otevření 14.3.1741
14.10.1888
Osobnosti
Ředitel Matthias Hartmann

Burgtheater (česky: (Císařské) Dvorní divadlo, dosl. Hradní divadlo), původně K.K. Theater an der Burg, poté do roku 1918 K.K. Hofburgtheater, je rakouské národní divadlo ve Vídni a jedno z nejvýznamnějších německojazyčných divadel vůbec.[1] Burgtheater vznikl roku 1741 a Vídeňany byl obvykle nazýván "die Burg".[1] Divadelní společnost více či méně stálých členů dala vzniknout charakteristickému stylu a mluvě typickým pro představení Burgtheateru.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Burgtheater (v době těsně po dostavbě)

Divadlo vzniklo 14. března 1741 na přání císařovny Marie Terezie, která chtěla mít scénu v blízkosti panovnického sídla. Její syn, císař Josef II. jej roku 1776 přejmenoval na "Německé národní divadlo". Tři z Mozartových oper zde měly premiéru: Únos ze serailu (1782), Figarova svatba (1786) a Così fan tutte (1790). Na začátku roku 1794 se již divadlo nazývalo "K.K. Hoftheater nächst der Burg" (Dvorní divadlo při Hradu). 2. dubna 1800 zde byla premiérována Beethovenova Symfonie č. 1.

14. října 1888 bylo divadlo přestěhováno do nové budovy na Ringstraße, vyprojektované Gottfriedem Semperem a Karlem von Hasenauer.

V roce 1943, za nacistické vlády, se v Burgtheater hrálo zjevně extrémní úprava Kupce benátského s Wernerem Kraussem v roli Shylocka, jednou z jeho divadelních a filmových rolí, sloužících antisemitským stereotypům.

12. března 1945 byl Burgtheater silně poškozen spojeneckými nálety a o měsíc později 12. dubna 1945 byl navíc poničen požárem neznámého původu.[1] Po válce v letech 1953 až 1955 bylo divadlo restaurováno.[1] Klasický styl Burgtheateru a Burgtheaterová němčina se staly určujícím pro ostatní německojazyčná divadla.

Burgtheater (průčelí)
Starý Burgtheater (před rokem 1888)
Detail fasády Burgtheateru
Burgtheater (hlavní vstup)

Divadlo a herci[editovat | editovat zdroj]

Burgtheater zůstal silně tradiční scénou se specifickou kulturou až do konce 60. let 20. století. Od počátku 70. let se stal místem působení některých nejvýznamnějších evropských ředitelů a designérů. S mnoha prvotními inscenacemi her spisovatelů a dramatiků, jako jsou Thomas Bernhard, Elfriede Jelinek, Peter Handke, Peter Turrini nebo George Tabori, se řediteli Clausu Peymannovi podařilo potvrdit věhlas Burgtheateru jako jedné z předních evropských scén.

Mezi nejznámější herce souboru čítajícího asi 120 členů patří: Sven-Eric Bechtolf, Klaus Maria Brandauer, Kirsten Dene, Andrea Clausen, Bruno Ganz, Karlheinz Hackl, Robert Meyer, Gertraud Jesserer, August Diehl, Jutta Lampe, Susanne Lothar, Michael Maertens, Tamara Metelka, Birgit Minichmayr, Nicholas Ofczarek, Hedwig Pistorius, Elisabeth Orth, Martin Schwab, Peter Simonischek, Ulrich Tukur, Franz Tscherne nebo Gert Voss.

Mezi nejslavnější bývalé členy souboru patří Max Devrient, Josef Kainz, Josef Lewinsky, Joseph Schreyvogel, Adolf von Sonnenthal, Charlotte Wolter, Ludwig Gabillon, Zerline Gabillon, Attila Hörbiger, Paula Wessely, Curd Jürgens, O. W. Fischer, Paul Hörbiger, Otto Tausig, Peter Weck, Fritz Muliar, nebo Christoph Waltz. Někteří obzvláště zasloužilí herci byli jmenováni čestnými členy. Jejich jména jsou vytesána ve spodní části slavnostního schodiště po straně divadla směrem k Lidové zahradě. Mezi čestné členy patří: Annemarie Düringer, Wolfgang Gasser, Heinrich Schweiger, Gusti Wolf, Klaus Maria Brandauer a Michael Heltau.

Burgtheater byl svědkem produkcí ředitelů, jako byli Otto Schenk, Peter Hall, Giorgio Strehler, Luca Ronconi, Hans Neuenfels, Terry Hands, Jonathan Miller, Peter Zadek, Paulus Manker, Luc Bondy, Christoph Schlingensief, nebo Thomas Vinterberg. Mezi uváděnými a kostýmními výtvarníky byli Fritz Wotruba, Luciano Damiani, Pier Luigi Pizzi, Ezio Frigerio, Franca Squarciapino, Josef Svoboda, Anselm Kiefer, Moidele Bickel, nebo Milena Canonero.

Významná představení: světová premiéra hry "Des Feux dans la Nuit" v roce 1999 v Burgtheateru byla první sólová hra vytvořená pro jednoho účinkujícího mezinárodně uznávané choreografky Marie Chouinard. Bylo vytvořeno speciálně pro Elijaha Browna, který pokračoval v mezinárodním turné s touto sólovou produkcí, předtím než se stal ústřední postavou v jevištní show Céline Dion "A New Day" vytvořenou světově proslulým ředitelem Franco Dragonem.

Ředitelé divadla[editovat | editovat zdroj]

Theaterchronik Wien 1774 Titel.jpg

Do roku 1776 měl divadlo od rakouského státu pronajaté Johann Koháry. Když se Koháry roku 1773 dostal do finančních potíží, přizval v témže roce jako kurátora Josefa Kegleviće, ředitele divadla hraběte Václava Šporka, prasynovce František Antonín Špork, který mj. poprvé představil lesní roh a uvedl Antonia Vivaldiho v Praze, ustavil výbor pro financování pod předsednictvím Franze Kegleviće za své asistence roku 1773 a Karl Keglević se stal ředitelem Divadla u Korutanské brány kvůli zlepšení hospodářských výsledků. Roku 1776 kurátor Josef Keglević vyhlásil bankrot divadla a téhož roku, za panování císaře Josefa II., divadlo přešlo opět pod správu státu. Ředitel divadla Václav Špork a předseda výboru pro financování divadla Franz Keglević byli odvoláni z funkce a Trnavská univerzita, jejímž rektorem byl Alexander Keglević v letech 1770/71, získala povolení nastěhovat se do Budínského hradu. Do roku 1776 bylo divadlo financováno de facto, nikoli však de jure, Tovaryšstvem Ježíšovým z Trnavské univerzity, jež bylo roku 1773 na příkaz papeže Klementa XIV. zrušeno, tudíž je obtížné určit, kdo byl tehdy skutečným ředitelem. Také proto existují podezření, že shoda příjmení není náhodná. 4. července 1792 císař František II. rozhodl o novém pronájmu divadla, nebylo však možné najít žádného nájemce, tudíž nebylo ředitelům Burgtheateru, jako státním zaměstnancům, umožněno účastnit se, neboť jejich působení (smlouva) neskončilo, proto nebyl nalezen nový nájemce. Ve výběrovém řízení na ředitele nakonec zvítězil Ferdinand Pálffy v letech 1794-1817, jehož prostředky pocházely z báňského institutu Banské Štiavnici, první technické univerzity na světě.[2][3][4][5][6]

Jméno Od  Do 
Společné řízení 15-22 seniorními
členy (Künstlerrepublik)
1776 1789
Franz Carl Hieronymus Brockmann 1790 1790
Řízení 5 seniorními
členy
(Regiekollegium)
1790 1794
Peter von Braun 1794 1806
Řízení skupinou seniorních dvořanů
(zpočátku 8) (Kavaliersdirektion)
1807 1817
Joseph Schreyvogel 1814 1832
Johann Ludwig Deinhardstein 1832 1841
Franz Ignaz von Holbein 1841 1849
Heinrich Laube 1849 1867
Friedrich Halm (pseudonym
Eligius Freiherr von Münch-Bellinghausen)
1867 1868
August Wolff 1868 1870
Franz Freiherr von Dingelstedt 1870 1881
Adolf von Wilbrandt 1881 1887
Adolf von Sonnenthal 1887 1888
August Förster 1888 1889
Adolf von Sonnenthal 1889 1890
Max Burckhard 1890 1898
Paul Schlenther 1898 1910
Alfred Freiherr von Berger 1910 1912
Hugo Thimig 1912 1917
Max von Millenkovich 1917 1918
Společné řízení Hermanna Bahra, Maxe Devrienta
a Roberta Michela (Dreierkollegium)
1918 1918
Albert Heine 1918 1921
Anton Wildgans 1921 1922
Max Paulsen 1922 1923
Franz Herterich 1923 1930
Anton Wildgans 1930 1931
Hermann Röbbeling 1932 1938
Mirko Jelusich 1938 1938
Ulrich Bettac 1938 1939
Lothar Müthel 1939 1945
Raoul Aslan 1945 1948
Erhard Buschbeck 1948 1948
Josef Gielen 1948 1954
Adolf Rott 1954 1959
Ernst Haeusserman 1959 1968
Paul Hoffmann 1968 1971
Gerhard Klingenberg 1971 1976
Achim Benning 1976 1986
Claus Peymann 1986 1999
Klaus Bachler 1999 2009
Matthias Hartmann 2009

Podobná hesla[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burgtheater na anglické Wikipedii. Souřadnice: 48°12′37,2″ s. š., 16°21′40,1″ v. d.

  1. a b c d aeiou-Burgtheater "Burgtheater" (history), Encyclopedia of Austria, Aeiou Project, 1999
  2. Briefe an ihre Kinder und Freunde; Verfasser/in: Maria Theresa, Empress of Austria; Alfred Ritter von Arneth, Verlag: Braumüller, Wien 1881.
  3. Katalog der Portrait-Sammlung der k.u.k. General-Intendanz der k.k. Hoftheater: zugleich ein biographisches Hilfsbuch auf dem Gebiet von Theater und Musik, Burgtheater, Wien 1892, A. W. Künast
  4. Alt und Neu Wien: Geschichte der österreichischen Kaiserstadt, Band 2, von Karl Eduard Schimmer, Horitz Bermann, Wien 1904, Seite 215
  5. Théâtre, nation & société en Allemagne au XVIIIe siècle, Roland Krebs, Jean Marie Valentin, Presses universitaires de Nancy, 1990.
  6. Ungarische Revue, Volume 11, S.53, Magyar Tudományos Akadémia, Franklin-Verein, 1891.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]