Mircea Eliade

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moldavská známka s Eliadovou podobiznou

Mircea Eliade (9. března 1907, Bukurešť22. dubna 1986, Chicago) byl rumunský religionista, historik a filosof náboženství, spisovatel, esejista, kritik, profesor a také diplomat fašistického Rumunska (1940–1944), od roku 1966 naturalizovaný Američan. Hovořil plynně rumunsky, francouzsky, německy, italsky a anglicky, ovládal také hebrejštinu, perštinu a sanskrt. Pro religionistiku jde o jednu z nejdůležitějších postav vůbec.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 se na Bukurešťské univerzitě setkal s Emilem Cioranem a Eugène Ionescem. V tomto období Eliade udržoval styky se Železnou gardou (Garda de Fier), krajně pravicovou politickou organizací.

Léta 1928–1931 zahrnují jedno z nejdůležitějších Eliadových období – pobyt v Indii. Po získání soukromého stipendia se v Kalkatě věnuje studiu sanskrtu a jógy. Učitelem se mu stává indický filozof Surendranath Dasgupta, do jehož dcery Maitreyi se Eliade zamiluje. Protože jde o nerovný vztah, musí Eliade opustit učitelův dům a odchází meditovat do jednoho himalájského kláštera.

Po návratu z Indie vydává své vzpomínky a v roce 1933 román Maitreyi, který ho okamžitě v Rumunsku proslaví. V březnu 1940 byl s podporou rumunského ministra propagandy Constantina Giuresca jmenován kulturním atašé při velvyslanectví Rumunska v Londýně a téhož roku vycházejí fantastické novely Tajemství doktora Honigbergera (rumunsky Secretul doctorului Honigberger) a Noci v Šúrámpuru (Nopți la Serampore). V létě roku 1940 se v Rumunsku diktatura krále Carola II transformovala v totalitní fašistický režim orientovaný na Německo. V únoru 1941, poté co Velká Británie přerušila diplomatické styky s Rumunskem, je Eliade přemístěn do Portugalska, kde pracuje na velvyslanectví v Lisabonu. V červenci 1942 přijíždí naposledy do Rumunska, aby osobně předal rumunskému diktátorovi Ionu Antonescovi poselství od portugalského ministerského předsedy Antonia Salazara. V období od listopadu do prosince 1944 napsal mnoho článků o Eliadově návratu Oscar Lemnaru.

Mircea Eliade se chce vrátit domů. Samozřejmě, že nemůžeme být proti tomu, ale zároveň mu z tisíce důvodů nemůžeme říci „buď vítán!“, (…) reprezentuje v cizině rumunský hitlerismus (…). Možná bylo by lepší, kdyby odjel do Indie.

Rok 1945 znamená pro Rumunsko konec fašistického režimu a následné tříleté období poměrnou svobodu – pro Eliadeho však definitivní odchod do exilu. Jeho fašistické postoje jsou nejvíce viditelné v knize věnované portugalskému ministerskému předsedovi Salazar a portugalská revoluce (Salazar și revoluția din Portugalia, 1942).

Eliade zemřel na mrtvici čtyři měsíce poté, co mu shořela jeho knihovna, kterou střádal celý svůj život.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle o dějinách náboženství je nejvíce ceněn pro spisy o šamanismu, józe a kosmologických mýtech.

Jeho myšlení bylo značně ovlivněno dílem tradicionalistické školy, které také popularizoval.

Ve svých autobiografických a fantasy titulech (např. Na dvoře Dionýsiově) se věnoval především osobní náboženské zkušenosti pravoslavného věřícího.

Česky vydané tituly[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

  • Manolescu, Florin: Mircea Eliade, v: Enciclopedia exilului Literar românesc 1945-1989 (Bukurešť: Compania, 2003).
  • Treptow, Kurt W. (ed.): Dějiny Rumunska (přeložil Miroslav Tejchman, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000; orig. A History of Romania, 1997).
  • Valentová, Libuše: Překlady z rumunské literatury do češtiny (1900-1991) (Praha: Vydáno vlastním nákladem autorky, 1992).
  • Valentová, Libuše: Mircea Eliade, v: Slovník rumunských spisovatelů (Praha: Nakladatelství Libri, 2001).