Eugène Ionesco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Eugène Ionesco [Jonesko] (26. listopadu 1909, Slatina, Rumunsko28. března 1994, Paříž) byl francouzský dramatik a básník rumunského původu (otec byl Rumun, matka Francouzka), ačkoliv v některé literatuře se vyskytuje i rumunský dramatik, žijící v Paříži. Jeden z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu a zároveň patří k jeho nejhranějším autorům. Dětství strávil ve Francii, po rozvodu rodičů žije s otcem v Rumunsku. Před začátkem druhé světové války emigruje do Francie, kde se usazuje natrvalo. Ve jednašedesáti letech se stal členem francouzské akademie.

Hrob na hřbitově v Montparnasse

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Později Ionesco došel k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. Svět se pro něj stal jakýmsi gigantickým strojem, který ničí člověka a z tohoto stavu je jediným východiskem humor. To ho vedlo k tvorbě tzv. „antiher“ a absurdnímu dramatu. Tato díla je třeba chápat jako memento proti osamění, ale i politické zvůli.

  • Plešatá zpěvačka - 1948, premiéra 1950. Inspirací mu byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty, atd. použil v této hře - vznikla tzv. tragédie řeči. Herci zde mluví podle této učebnice, nevede se zde žádná smysluplná konverzace. Tato hra bývá hrána jako komedie, občas i jako fraška, autor však tvrdí, že původní pocit, který ho vedl k napsání této hry bylo spíše tragično než komično.
  • Pozdravy - 1950
  • Budoucnost je ve vejcích čili Všeho je třeba ke stvoření světa - 1951
  • Lekce - 1951
  • Židle - 1952 V této hře je jeviště zaplněno prázdnými židlemi, na něž postupně usedají neviditelné osoby. Jediní viditelní, Stařenka a Stařeček, s nimi vedou rozhovor. Hru uzavírá příchod Řečníka, jehož úkolem má být předání Stařečkova poselství o smyslu života.
  • Amadeus aneb Jak se ho zbavit - 1954
  • Jakub aneb Podrobení - 1954
  • Nový nájemník - 1955
  • Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleon - 1958
  • Scéna ve čtyřech - 1959
  • Nenajatý vrah - 1959
  • Nosorožec - 1960
  • Král umírá - 1962
  • Chodec vzduchem - 1963
  • Masakriáda - 1970
  • Ten strašný bordel! - 1973
  • Cesta k mrtvým - 1980

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
6. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jean Paulhan
19701994
Eugène Ionesco
Nástupce:
Marc Fumaroli