Fejeton

Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.

Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).

V západních zemích se dnes názvu fejeton používá pro celou třeba mnohostránkovou přílohu periodika, nebo kulturní a společenskou část, která přináší mimo zpráv především krátké literární žánry, jako beletristické příspěvky, recenze, větší kritiky uměleckých děl aktuální úvahy, eseje či krátká vědecká pojednání, nebo cestopisné stati.

Historie

Lístek proto, že původně tak byla označována zvláštní literární příloha novin, vkládaná právě jako volný lístek. Nejznámější takovou přílohou je Das Neuste aus dem Reiche des Witzes (německy Nejnovější z říše vtipu), jejímž autorem je Lessing a která vycházela v polovině osmnáctého století v listě Vossische Zeitung.

Poznámka pod čarou existuje od roku 1800, kdy začal J. Geoffroy v pařížském listě Journal des Débats (francouzsky Deník debat) otiskovat své divadelní referáty na spodní části stránky. Aby je oddělil od zpravodajské části listu, vkládal před ně výraznou grafickou linku a odtud také vznikl český výraz podčárník.

Tento oddělený kousek kultury a společenských informací v denním tisku se stal běžnou součástí tiskovin a později v něm vycházely i romány (román-fejeton)

Román-fejeton

Romány, vydávané v periodicích na pokračování, které byly umísťovány pod tlustou čarou, na místě obvyklém pro fejetony, vyznačují se řadou technik, které mají zvýšit dějovou napínavost.

viz Román-fejeton

Autoři

K známým zahraničním fejetonistům patřili Victor Hugo, Heinrich Heine, Théophile Gautier, Charles Augustin Sainte-Beuve (Causeries de lundi).

Z domácích jsou to především Jan Neruda (Žerty, hravé i dravé), Karel Poláček a Karel Čapek.

Mezi současné české fejetonisty patří Ludvík Vaculík, Rudolf Křesťan, Jindřiška Smetanová nebo Karel Kyncl.

Blízké žánry

Causerie [kózrí], črty, rozhlásky a další polobeletristické zábavné články, jež se opírají a reálný základ, ale pracují s prvky umělecké literatury, nejčastěji s fantazií a fikcí.

Tyto žánry jsou jakýmsi protikladem k vážně a seriózně zaměřeným článkům a reportážím a svým lehkým stylem se s nimi doplňují a mají tak v novinách funkci vyvažovací. Mnoho děl těchto žánrů vzniklo v meziválečném období české literatury, kdy je tvořili přispěvatelé a redaktoři Lidových novin (představitelé takzvaného Demokratického proudu).

Zdroje

• Osvaldová, Jan Halada, Praktická encyklopedie žurnalistiky
• Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, Slovník literární teorie
• Pedagogické nakladatelství, Český jazyk pro střední školy