Fejeton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.

Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).

V západních zemích se dnes názvu fejeton používá pro celou třeba mnohostránkovou přílohu periodika, nebo kulturní a společenskou část, která přináší mimo zpráv především krátké literární žánry, jako beletristické příspěvky, recenze, větší kritiky uměleckých děl aktuální úvahy, eseje či krátká vědecká pojednání, nebo cestopisné stati.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lístek proto, že původně tak byla označována zvláštní literární příloha novin, vkládaná právě jako volný lístek. Nejznámější takovou přílohou je Das Neuste aus dem Reiche des Witzes (německy Nejnovější z říše vtipu), jejímž autorem je Lessing a která vycházela v polovině osmnáctého století v listě Vossische Zeitung.

Poznámka pod čarou existuje od roku 1800, kdy začal J. Geoffroy v pařížském listě Journal des Débats (francouzsky Deník debat) otiskovat své divadelní referáty na spodní části stránky. Aby je oddělil od zpravodajské části listu, vkládal před ně výraznou grafickou linku a odtud také vznikl český výraz podčárník.

Tento oddělený kousek kultury a společenských informací v denním tisku se stal běžnou součástí tiskovin a později v něm vycházely i romány (román-fejeton)

Román-fejeton[editovat | editovat zdroj]

Romány, vydávané v periodikách na pokračování, které byly umísťovány pod tlustou čarou, na místě obvyklém pro fejetony, vyznačují se řadou technik, které mají zvýšit dějovou napínavost.

viz Román-fejeton

Autoři[editovat | editovat zdroj]

K známým zahraničním fejetonistům patřili Victor Hugo, Heinrich Heine, Théophile Gautier, Charles Augustin Sainte-Beuve (Causeries de lundi).

Z domácích jsou to především Jan Neruda (Žerty, hravé i dravé), Karel Poláček, Karel Čapek a Rudolf Křesťan.

Mezi současné české fejetonisty patří Ludvík Vaculík, Rudolf Křesťan, Jindřiška Smetanová nebo Karel Kyncl.

Blízké žánry[editovat | editovat zdroj]

Causerie [kózrí], črty, rozhlásky a další polobeletristické zábavné články, jež se opírají a reálný základ, ale pracují s prvky umělecké literatury, nejčastěji s fantazií a fikcí.

Tyto žánry jsou jakýmsi protikladem k vážně a seriózně zaměřeným článkům a reportážím a svým lehkým stylem se s nimi doplňují a mají tak v novinách funkci vyvažovací. Mnoho děl těchto žánrů vzniklo v meziválečném období české literatury, kdy je tvořili přispěvatelé a redaktoři Lidových novin[1] (představitelé takzvaného Demokratického proudu).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lidové noviny - veřejně přístupné do r. 1942

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Osvaldová, Jan Halada, Praktická encyklopedie žurnalistiky
  • Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, Slovník literární teorie
  • Pedagogické nakladatelství, Český jazyk pro střední školy