Úvaha

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Úvaha je slohový útvar, jenž obvykle vzniká na podkladě nějaké lidské myšlenky či souboru myšlenek. Autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, snaží se dospět k obecnějšímu řešení. Úvaha je ovlivněna úrovní myšlení, zkušenostmi a názorem autora. Autor přemýšlí → dívá se na věc z více možných úhlů → klade argumenty a protiargumenty. Snaží se donutit čtenáře k přemýšlení, k vytvoření vlastního názoru.

Úvaha a výklad

Úvaha se podobá dalšímu slohovému útvaru - výkladu.

Společné rysy úvahy a výkladu jsou práce s fakty a hodnocení.

Rozdílné rysy: Úvaha vyvozuje obecné závěry, ale nepoučuje (na rozdíl od výkladu), používá subjektivní postoje a názory autora (možná volba prostředků). Také má jiná témata: různorodost, aktuální jevy, obecné otázky, atd.

Charakteristika

V úvaze je nutné zaujmout vlastní (subjektivní) postoj k určitému problému, jevu či události, vysvětlit ho a své názory podpořit argumentací. Vhodné je používání výrazů: Domnívám se, myslím si, podle mého názoru, uvažuji, přemýšlím, zajímám se o aj. Myšlenky jsou řazeny volně po sobě, dle úvahového postupu. V úvaze se často vyskytují i řečnické otázky, hodnotící příslovce, přirovnání aj. Lze použít také tzv. neukončenou výpověď. Závěrem úvahy může být zopakování otázky, kterou jsme se zabývali- tzv. rámcová úvaha. Cílem úvahy není problém vyřešit, pouze se zabývá nabídkou možných řešení..

Kompozice

1.Úvod – Uvedení daného problému – je v něm uvedeno, čím se další text bude zabývat, proč je toto téma zajímavé a důležité, k jakému cíli chci dospět

2.Vlastní stať – rozbor problému (zaměřuje se maximálně na tři jeho zajímavé aspekty), uvažování, argumentace, dílčí myšlenky a shrnutí (pozor na předčasné zobecňování)

3.Závěr – shrnutí základních myšlenek, k nimž úvaha směřovala, zdůraznění, proč byly takové závěry v textu vysloveny, může se objevit i pointa (zajímavá myšlenka – citát, řečnická otázka na závěr, která zdůrazní hlavní myšlenku celého textu apod.)

Poznámky

• Je vhodné dbát na logickou výstavbu (úvahový postup)
• Není vhodné opakovat stejné myšlenky, jednotlivá dílčí témata na sebe musí logicky navazovat
• Vyjadřování by mělo být, pokud možno, spisovné
• Vyhnout se nespisovným slovům
• Důležité je používání argumentů a protiargumentů
  • Vhodné vypracování myšlenkové mapy, nebo osnovy