Středozem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o bájné zemi J. R. R. Tolkiena. O oblasti kolem Středozemního moře pojednává článek Středozemí.
Ilustrace z knihy

Středozem, někdy též Středozemě, je název fiktivního kontinentu v díle od spisovatele J. R. R. Tolkiena. Pojem fikce není přesný, protože Tolkien se snaží mytologickým jazykem o vyjádření hlubších pravd reálného světa. Středozem se objevuje v knihách a filmech Pán prstenů, Hobit a dalších.

Středozem v Ardě[editovat | editovat zdroj]

Přestože spoustě lidí pojmy Středozem a Arda splývají, Středozem označuje pouze jeden kontinent v Ardě (dalšími jsou Aman, země Valar; Rómenor a Hyarmenor). Středozem navíc neoznačuje pouhý severozápad Středozemě, ale celý velký kontinent, prapředchůdce Eurasie a Afriky[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historie Středozemě.

Historií Středozemě v její celistvosti se zabývá především kniha Silmarillion. Podle ní Eru Ilúvatar na počátku na základě Hudby Ainur stvořil Ëa, což znamená svět, který jest, a uvnitř tohoto vesmíru byla stvořena Arda, tedy Země. Mnozí z Ainur se v tomto světě usídlili. Velcí z nich, zvaní Valar, se snažili nový svět uspořádat, ale proti nim povstal temnotě propadlý Melkor, nejmocnější z Ainur, který jejich práci vytrvale ničil a kazil.

Na počátku Ardu osvětlovaly pouze slabé hvězdy a proto Valar vybudovali na severu a jihu Středozemě obrovské lampy Illuin a Ormal. Melkor je však napadl a zničil. Tak skončily Roky lamp.

Valar opustili Středozem a vybudovali nový domov Valinor v Amanu na západě světa. Zde Yavanna vytvořila Dva stromy, Telperion a Laurelin. Osvětlovaly Valinor, ale protože Středozem tonula v temnotě, zavěsila Varda na oblohu nové, jasnější hvězdy. U jezera Cuiviénenu pak procitly první Ilúvatarovi děti, elfové. Valar na jejich ochranu napadli a zajali Melkora a poté je pozvali do Valinoru. Elfové tam dosáhli vrcholu svého poznání a vytvořili mnohá velkolepá díla. Nejproslulejším se staly Fëanorovy klenoty silmarily, které uchovávaly světlo Stromů. Zajatý Melkor však byl po čase propuštěn a začal mezi elfy šířit pomluvy a lži. Když byl odhalen, uprchl, ale vrátil se, zahubil Stromy, zabil Fëanorova otce Finwëho, ukradl silmarily a uprchl do Středozemě. Tak skončily Roky Stromů.

Fëanor nazval Melkora Morgothem, což znamená „černý nepřítel světa“, a spolu se svými syny složil přísahu, že dostane silmarily za každou cenu zpátky. Odvedl proti vůli Valar a za použití násilí mnoho elfů z Valinoru. Valar vytvořili z posledního plodu Stromů Slunce a z posledního květu Měsíc, zavěsili je na nebe a pomocí kouzel Valinor skryli. Tak započaly Roky slunce, rychlejší a kratší než roky Stromů. S prvním východem Slunce započal První věk a na východě Středozemě se probudili první lidé. Fëanor dorazil do Beleriandu na západě Středozemě a zahájil válku proti Morgothovi. Elfové přes počáteční úspěchy začali prohrávat a Morgoth postupně zničil všechna elfí království. Nakonec se však Eärendilovi, potomku elfů i lidí, díky jedinému silmarilu, který byl odejmut Morgothovi, podařilo doplout do Valinoru a požádat Valar o pomoc. Ve Válce hněvu byl Morgoth poražen, zajat a uvržen do vnějšího prázdna. Beleriand byl válkou zničen a většina z něj se potopila na dno moře.

Na počátku Druhého věku dostali elfové možnost vrátit se do Valinoru a lidem, kteří vzdorovali Morgothovi, byl darován ostrov Númenor mezi Středozemí a Amanem. Dostali velké dary poznání, ale bylo jim zapovězeno plavit se směrem k Amanu. Ve Středozemi povstal Morgothův služebník Sauron, pomohl tamním elfům vykovat Prsteny moci, ale sám tajně vytvořil Jeden prsten, který všechny ovládal. Elfové své prsteny ukryli a nastala válka. Elfům pomohli Númenorejci, kteří Saurona zajali, ale on postupně ovládl krále Ar-Pharazôna, podporoval jeho pýchu a lstivě jej přiměl k útoku na Aman. Když však númenorejské vojsko přistálo na jeho březích, Valar předali vládu nad světem Ilúvatarovi. Ten zakřivil tvar světa do koule a oddělil Aman od Středozemě. Král a celé jeho vojsko zmizelo pohřbeno pod padajícími horami a celý Númenor se potopil do hlubin. Elendil a část věrných Númenorejců přežili a dopluli na křídlech bouře do Středozemě, kde založili království Gondor a Arnor. Duch Saurona však přežil také a přemístil se do Mordoru, kde opět nabyl sil, a napadl je. Díky Poslednímu spojenectví elfů a lidí jej však porazili a Isildur, syn Elendilův, mu Jeden prsten odťal z ruky.

Ve Třetím věku moc elfů dále slábla a slábly také lidské říše Arnor a Gondor. Valar poslali na pomoc národům Středozemě své tajné vyslance, čaroděje, jedním z nich byl Gandalf. Jeden prsten se ztratil, nikdo nevěděl, že se jej zmocnil půlčík Sméagol, který se, znetvořen stovkami let k nepoznání jako tvor jménem Glum, s ním skrýval v jeskyních Mlžných hor. Náhodou se jej podařilo získat Bilbovi Pytlíkovi na jeho výpravě s trpaslíky proti drakovi Šmakovi. Této výpravě se věnuje kniha Hobit, období po ní pak pokračování Pán prstenů. Po Bilbově návratu Jeden prsten přešel na jeho synovce Froda Pytlíka. Sauron se ale nakonec o nálezu Prstenu dověděl také a poslal své nazgûly, aby jej získal zpět. Frodo přijal úkol Prsten zničit v Ohňové hoře v Mordoru, centru moci Saurona, aby Sauron už nikdy nemohl povstat. Ve Společenstvu, které jej na jeho úkolu provázelo, byly zastoupeny všechny svobodné národy Středozemě. Nastala Válka o Prsten, kde klíčovou roli hrál Gandalf a kde tajným cílem svobodných národů bylo především odvrátit pozornost od Froda. Nakonec se Prsten podařilo dopravit na místo, kde mohl být zničen, přesto se jej podařilo zničit jedině díky Glumovi, který se jej násilím zmocnil, ale sám s ním padl do Ohně.

S počátkem Čtvrtého věku nastal pro elfy ve Středozemi čas odcházení na západ. Podobně jako elfové i trpaslíci postupně mizeli z historie lidí, ale většina Morgothových stvůr byla vyhubena a skřeti ani ostatní jeho služebníci již nikdy nepovstali. Příběhy z dřívějších věků se pomalu stávaly legendami, až se soudilo, že jsou vymyšlené, a potomci Númenorejců zapomněli na svůj původ.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Většina příběhů Tolkienova legendária se odehrává na severozápadě Středozemě, proto je také tato oblast nejlépe popsána. Dále se bude popisovat Středozem po Válce hněvu, o stavu před viz Beleriand.

Forodwaith, výstižně nazýván též Ledová spoušť je nejsevernější oblastí Středozemě. Nachází se na sever od Šedých a Železných hor. Na západě je zakončen Poloostrovem Forochel a Ledovou zátokou, na východě volně přechází v Rhûn a dotýká se severních Orocarni. Forodwaith je znám jako sídlo draků. Je zde velká zima jako věčná připomínka Melkorova panování.

Orocarni nebo též Červené hory je nejvýchodnější pohoří Středozemě. Někde zde se nacházelo Melkorovo Utumno či Jezero probuzení Cuiviénen.

Rhûn je nejvýchodnější oblastí Středozemě. Na mapách tvoří bílá místa s výjimkou jezera Rhûn (Kaspické moře???). Přesto je pravděpodobné, že i zde se vyskytovala pohoří a řeky. Rhûn hraničí na severu s Forodwaithem, na západě s Rhovanionem a Mordorem, na jihu s Chandem a Blízkým Haradem a na východě s Orocarni.

Rohan území přibližně uprostřed Středozemě. Z východu sousedí s Gondorem a pohořím Emyn Muil, z jihu jsou to Bílé hory. Jediným snadným přístupem ze západu je Rohanská brána mezi Mlžnými a Bílými horami. Za severní hranici je považován Fangornský les. Protéká zde řeka Entva, která se vlévá do Anduiny. Severovýchod tvoří území Východního a Západního Emnetu.

Chand je oblast sevřená mezi Blízkým Haradem, Rhûnem a Mordorem. Blízký Harad je severnější část Haradu, která je také „civilizovanější“ pokud lze mluvit o civilizaci. Podobně jako Chand a Rhun i on tvoří na mapě bílá místa Daleký Harad se nachází na jih od Blízkého Haradu. Stejně jako předchozí, i on tvoří bílá místa na mapě. Popsané jsou pouze Žluté Hory na východě Dalekého Haradu. Jinak Blízký a Daleký Harad odpovídají přibližně Bílé a Černé Africe.

Mordor je kromě království také oblast ve Středozemi, hraničící s Rhovanionem na severu, Gondorem na západě, Chandem na jihu a Rhunem na východě. Mordor sestává ze tří částí - Udûnu, velkého údolí v místě, kde se stýkaly Popelavé hory a Hory stínu; Gorgorothu a Núrnu. Udûn bylo údolí na severozápadě, zcela nevhodné pro rostliny a zvířata. Podobně na tom byl i Západní Gorgoroth, jemuž dominovala Hora Osudu. Východní Gorgoroth sice rovněž nebyl žádná sláva, ale alespoň tam mohlo něco růst. Většinu Mordoru tvořila oblast Núrn, kde se nacházelo jezero Núrn a pár řek ústících do něj

Gondor odpovídá přibližně království Gondor na konci třetího věku. Území Gondoru bylo velmi členité. Severní hranici tvoří řeka Želíz a Bílé hory na západě a na jihu omývá Gondor Belfalaská zátoka. Východní hranici tvoří Hory Stínu. Ke Gondoru se může a nemusí počítat sporné území Harondor. Největšími řekami jsou Anduina a Černokořán/Morthonda, dále například Ringló, Gilrain, Erui, Sirith.

Rhovanion je polodivoké území mezi Mlžnými, Bílými, Popelavými a Šedými horami, na východě přecházející v Rhûn. Značná část Rhovanionu je tvořena Údolím Anduiny a jejích přítoků Kosatcové řeky, Stříberky/Celebrantu a Entvy. Další velkou řekou je Bystrá řeka/Celduina, tekoucí do jezera Rhun. V Rhovanionu se nacházely tři velké lesy - Temný hvozd, Lothlórien a Fangorn. Dále se zde nacházejí tři bažiny - Kosatcová pole, Mrtvé močály a Ústí Entvy. Krajina mezi Temným Hvozdem a Popelavými horami byla kdysi zahradou Entek, ale Sauron ji spálil a nyní se nazývá Hnědé země. Dalšími rysy Rhovanionu jsou Skalbal a Rhosgobel.

Eriador se stal ve třetím věku prakticky synonymem slova Arnor. Hraničí na západě s Modrými horami/Ered Luin, na jihu s Hraniční řekou, na východě s Mlžnými horami a na severu s Forodwaithem. Hlavními řekami jsou Mšená/Mitheitel, Bouřná/Bruinen, Brandyvína/Baranduina a Luna/Lhûn. Ve středu Eriadoru se nachází Soumračné vrchy s jezerem Nenuial, a Kraj. Na východní hranici kraje se nachází Starý hvozd.

Beleriand ve třetím věku tvořily již jen východní oblasti Forlindon a Harlindon na západ od Modrých hor/Ered Luin.

Státy[editovat | editovat zdroj]

Abecední seznam států ve Středozemi od Probuzení elfů do počátku Panování lidí.

Zde je seznam států ve Středozemi.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo Beleriandu[editovat | editovat zdroj]

Severozápad Středozemě je poměrně hustě zavodněn. V zatopeném Beleriandu byly nejdelšími řekami Sirion s přítokem Narog, a Gelion. Sirion pramenil v Eithel Sirionu na západních svazích Hor Stínu. Sirion se vléval do moře deltou, kde se později usadili elfové. Karen Wynn Fonstadová odhadla délku Sirionu na zhruba 628 kilometrů (390 mil). Narog pramenil v Ivrinských tůních a protékal Nargothrondskou říší, aby nakonec potkal Sirion ve Vrbové zemi.Hlavní řekou východního Beleriandu je Gelion, pramenící na Himringu jako Malý Gelion, či v Modrých horách jako Větší Gelion. Šest přítoků Gelionu (Ascar, Thalos, Legolin, Brilthor, Duilwen a Adurant) tvořilo hranice Ossiriandu.

Vodstvo Středozemě[editovat | editovat zdroj]

Po Válce hněvu si řeka Lhûn našla nové koryto a vytvořila Lhûnský záliv. Baranduina vytéká ze Soumračného jezera a vlévá se do Vnitřního moře. Jejím přítokem je začarovaná řeka Opletnice, která se do ní vlévá u Koneckřoví. Řeka Mšená pramení v Obrovištích a společně s Bouřnou vytváří řeku Šeravu. Ta se ve Vodním kraji labutí stéká s Hraniční řekou. Řeka Želíz pramení pod Methedrasem a protéká Nan Curunírem. Jejím přítokem je Adorn. Nejdelší řekou severozápadního Endoru je Anduina, po pádu Númenoru dlouhá 2 234 kilometrů. Vzniká soutokem Sivé a Táhličky. Jejími přítoky jsou Kosatcová řeka, Stříberka, Lipava a Entva (s přítoky Sněžnou a Hraničním potokem). Řekami Gondoru jsou Lefnui, Černokořán, Ringló, Gilrain, Sernui a Poros. Na východě byly důležitými řekami i Celduina a Carnen.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvateli Středozemě jsou lidé, elfové (Ilúvatarovy děti), trpaslíci, hobiti, skřeti (spolu s dalšími Melkorovými stvůrami) a Maiar.

Elfové[editovat | editovat zdroj]

Většina elfů (Quendi) ve Třetím věku stále ještě zůstávajících ve Středozemi byla z lidů Sindar, Nandor a Avari. Vyhnanců (Noldor) již bylo velmi málo. Noldor a Sindar žili především v Roklince a Lindonu. Nandor byli známi jako Lesní elfové a žili v Lothlórienu a Temném hvozdě, nebo se stejně jako Avari toulali divočinou. Ze všech národů a ras byli elfové nejmoudřejší.

Elfové měli dva jazyky: původní quenejštinu, později jazyk vzdělanců, a sindarštinu. Jako písmo používali tengwar.

Melkorovy stvůry[editovat | editovat zdroj]

Ve třetím věku měli Skřeti největší komunity v Mlžných horách. Sloužili nejdříve Melkorovi, poté Sauronovi, někteří také Sarumanovi, a někteří jednali na vlastní pěst. Skřeti byli barbarský národ, který neznal slitování. Jejich původ je zahalen tajemstvím, nejpravděpodobnější je, že jsou potomky prvních Eldar a Avari, které Melkor zlou magií změnil na skřety. Mezi dalšími Melkorovými stvůrami jsou zlobři, draci, vlkodlaci a upíři.

Maiar[editovat | editovat zdroj]

I ve Třetím věku přebývali ve Středozemi mnozí Ainur, přesněji řečeno Maiar, a to byli tito: Sauron, Saruman, Gandalf, Radagast, morijský balrog a takzvaně Modří čarodějové Alatar a Pallando).

Trpaslíci a enti[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíci se nepočítají mezi Ilúvatarovy děti, protože je stvořil Aulë. Jejich hlavními sídly byla Belegost, Morie, Osamělá hora, Železné hory a Aglarond. Trpaslíků bylo málo a množili se pomalu, takže pravděpodobně „zašli na úbytě“. Protipólem trpaslíků byli enti, žijící ve Fangornu, jež po odchodu entek pomalu dostihl stejný osud jako trpaslíky.

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Lidé byli ve třetím věku již zdaleka nejmocnější rasou. Většinou byli zlí a následovali Saurona, až na některé přátele elfů. Nejvyššími lidmi byli potomci Númenorejců: Dúnadané a Černí Númenorejci. Příbuzní Prvního domu, kteří nepřešli Ered Luin nebo neodpluli na Númenor, žili převážně v Eriadoru a smísili se s Dúnadany. Mezi příbuzné Druhého domu se počítají Vrchovci a lidé z Hůrky. Z největšího Třetího domu pochází právě většina Númenorejců a pak lidé z Rhovanionu - Meddědovci, Rohirové, lid z Dolu. Mimo to žili v Prvním věku ještě rody Východňanů - Bórovci (později Ledoví lidé, ostatek Forodwaithů) a Ulfangovci, kteří po Válce hněvu uprchli zpátky na východ a ovládli tamní lid „odmítající pozvání Valar i Morgothovo“. Vozatajové, Balchothové a Varjagové z Chandu jsou pravděpodobně jejich potomky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]