Poslední spojenectví elfů a lidí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Poslední spojenectví elfů a lidí byla koalice elfů a Dúnadanů na konci Druhého věku ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena Středozemi.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Válka Posledního spojenectví vzplála jako odpověď na pokus Saurona o ovládnutí Středozemě. Tato válka representovala Sauronův zoufalý pokus chopit se vlády nad celou Středozemí a dovršit dávný cíl - ovládnout elfy a lidi. Konflikt mezi Posledním spojenectvím a Sauronem se nazývá Válkou Posledního spojenectví.Válka završila sérii předchozích konfliktů mezi Sauronem a elfy a Dúnadany.

Válka Posledního spojenectví[editovat | editovat zdroj]

Sauron byl po válce s elfy vzat do zajetí na Númenoru. Sauron přiměl Ar-Pharazôna k útoku na Valinor, čímž způsobil Pád Númenoru. Věrným pod vedením Elendila se podařilo ze zkázy uniknout do Středozemě. Dúnadani založili ve Středozemi říše ve vyhnanství Arnor a Gondor.

Ze zkázy Númenoru však unikl také samotný Sauron. Když se vrátil, zjistil rozmach moci Dúnadanů, kteří založili Gondor přímo před hradbami Mordoru.

Z obavy před jejich mocí se rozhodl obě království zničit. Využil slabosti mladé říše a dobyl Minas Ithil. Isildurovi se s rodinou podařilo uniknout a odplout po Anduině do Arnoru. V Gondoru zanechal Anáriona, jež převzal vládu a obranu království.

Elendil s Gil-galadem svolali roku 3430 DV Velkou radu, na niž byla vytvořena Poslední aliance. K alianci se přidal Oropher, Amdír a Dúrin IV. s trpaslíky.

Gil-galad a Círdan pochodovali z Lindonu na východ v roce 3431. V této chvíli Elendil již shromáždil svou armádu na Amon Sûl a čekal spojence.

Sauron pravděpodobně čelil armádám Spojenectví někde poblíž Nehlubin, ale když viděl, že je přečíslen, ustoupil a zničil starodávnou baštu entů severně od Emyn Muil (později známou jako „Hnědé země“) v pokusu zpomalit postup Spojenců. V tu dobu také zmizely entky, pravděpodobně byly zničeny spolu se svými zahradami.

Vojska Posledního spojenectví nakonec nepřítele vytlačila k Mordoru a stála na Dagorladu, kde následovala rozhodující bitva.

Bitva na Dagorladu[editovat | editovat zdroj]

Na Dagorladu se srazila vojska obou stran. V průběhu bitvy byla zcela zničena Amdírova armáda. Vojskům aliance se nakonec podařilo získat převahu a zlomit síly nepřítele.

Poté prolomily obranu. Oropher zaútočil příliš brzy a byl zabit. Vojskům spojenectví se podařilo postoupit do nitra Mordoru a oblehnout Barad-dûr.

Obléhání Barad-dûr[editovat | editovat zdroj]

K Poslednímu spojenectví se přidal také Anárion s vojsky Gondoru. Během obléhání však byl zabit kamenem vrženým z věže. Po sedmém roce obležení v tísni vyšel sám Sauron a postavil se nepříteli. V souboji na Hoře osudu nakonec porazil Elendila a Gil-galada. Isildur vzal zlomený otcův meč a uťal Sauronovi prsten. Sauron poté ztratil podobu a zmizel ze Středozemě. Isildur si ale přes rady Elronda a Círdana prsten ponechal.

Výsledek války[editovat | editovat zdroj]

Poslední spojenectví dosáhlo rozhodujícího vítězství. Cena za něj však byla velká, ve válce zahynul Oropher, při obléhání Barad-dûr zahynul Anárion a v souboji se Sauronem samotným Gil-galad, velekrál Noldor a Elendil velekrál Dúnadanů. Jeden prsten nebyl zničen a Sauronův duch tak mohl opět nabýt moci.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]