Lothlórien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lothlórien je fiktivním místem ve Středozemi z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, kde hraje velkou roli jako centrum veškerého elfstva ve Středozemi v době Války o Prsten.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Lothlórien se nachází na východě od Morie mezi Mlžnými horami a řekou Anduinou, do které vtéká Stříberka. Město Caras Galadhon stojí na místě soutoku Anduiny a Stříberky, zvaném Egladil (= "roh"). Lothlórien je spolu s Fangornským hvozdem a Temným hvozdem řazen do Rhovanionu neboli Divočiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První věk[editovat | editovat zdroj]

V Prvním věku, v době Velké pouti, se Teleri na cestu vydali jako poslední a stále se zastavovali; proto zůstali daleko vzadu za Vanyar a Noldor. Když došli k Mlžným horám, tak je tato mohutná hradba velmi vyděsila. Proto jeden z vůdců Teleri, Lenwë, odvedl svůj lid po proudu řeky Anduiny, protože nechtěl riskovat přechod přes hory. Tito elfové se stali známí jako Nandor, později jako Lesní elfové a pojmenovali toto místo Lindórinand (= "údolí pěvců").

Druhý věk[editovat | editovat zdroj]

Ve Druhém věku do Lindórinandu přišli Sindar, kteří obohatili zdejší populaci. V té době jim vládl sindarský pán Amdír, který zemřel v Bitvě na Dagorladu. "Poslední" sindarský pán byl Amroth, syn Amdíra, který se utopil v Belfalaské zátoce. Od té doby nikdo zdejším elfům nevládl, dokud nepřišel Celeborn, Galadriel a jejich dcera Celebrían z Eregionu. Ti s sebou přinesli dar od Gil-galada, který jej dostal od Tar-Aldariona, šestého númenorského krále, a to semínka mallornu, stromu, jehož listí bylo zelené a vespod stříbrné; na podzim zlaté a kůra stříbřitošedá. Dal jim je, protože mu stromy nerostly v jeho vlastní zemi. Protože se stromům dařilo dobře a bylo jich hodně, začala být tato země známá jako Laurelindórenan (= "údolí zpívajícího zlata") nebo častěji jako Lórinand (= "údolí zlata") či Lothlórien (= "květ Lórienu").

Třetí věk[editovat | editovat zdroj]

Po "smrti" Gandalfa, Lothlórienem prošlo Společenstvo prstenu pod vedením Aragorna, načež se zde uzdravil i Gandalf, který sem byl donesen Pánem orlů Gwaihirem. Přibližně ve stejné době, co Sauronovy síly útočily na Minas Tirith, byly z Dol Gulduru poslány síly, aby zaútočily na Lothlórien a během Bitvy u Morannonu, byly spáchány celkem tři útoky na Lothlórien, při kterých byli elfové ochráněni nejen svou udatností, ale i Galadrielinou mocí. Nakonec dobyli Dol Guldur, který Galadriel poté svou mocí zničila.

Po Válce o Prsten[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Galadriel odplula do Valinoru, byl Celebornem Lothlórien rozšířen o jižní část Temného hvozdu, ale během Čtvrtého věku se populace snižovala, až už žádní elfové v Lothlórienu nežili. Avšak po smrti Aragorna Elessara se sem uchýlila Arwen, která se zde roku 121 Č. v. vzdala života a byla pohřbena v Cerin Amrothu.