Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Faksimile první strany Večeru tříkrálového z vydání z roku 1623.

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (někdy také Večer tříkrálový, aneb Cokoli chcete), nebo jen Večer tříkrálový (anglicky Twelfth Night, or What You Will, zkráceně často jen Twelfth Night) je veselohra Williama Shakespearea. V překladu Antonína Přidala název zní Večer tříkrálový aneb Co kdo chce, v překladu Josefa Václava Sládka Večer tříkrálový neb Cokoli chcete. V překladu Aloise Bejblíka z roku 1978 název zní Komedie masopustu čili ať si to každý přebere jak chce. V překladu Martina Hilského: Večer tříkrálový, aneb, Cokoli chcete.

Předpokládá se, že hra byla napsána mezi roky 15991601. Známe ji z foliového svazku z roku 1623. Jedna z největších Shakespearových komedií, je plná lásky, převleků a zvláštní hudebnosti a přeludovosti. Postavy vytvářejí veselicový svět plný neustálých proměn i pomíjivosti času.

Nástin děje[editovat | editovat zdroj]

Orsino a Viola; Frederick Richard Pickersgill.

Hlavními postavami jsou dvojčata Viola a Sebastian. Loď, kterou cestují, se potopí. Viola se spasí na záchranném člunu. Sebastiana považuje za mrtvého, přestrojí se tedy za muže a chce vstoupit do Orsinových služeb, vydává se za eunucha Cesaria. Kníže Cesaria (Violu) přijme a posílá ho s milostným dopisem k hraběnce Olívii. Ta Orsinovo dvoření odmítá, protože ještě nepřekonala smrt svého bratra, Cesario (Viola) si přesto vymůže audienci u hraběnky. Hraběnka odmítá Orsinovy návrhy, ale zamiluje se do Cesaria (Violy). Strýc Tobiáš by ji chtěl provdat za rytíře Chrudoše Choděru, kterého ale také odmítá. Na hraběnčině panství bydlí další postavy; strýc Tobiáš, důvěrnice Marie, správce Malvolio a šašek Masopust. Orsino jí posílá další dopisy, aby si hraběnku získal.

Sebastian ztroskotání lodě taktéž přežil, svou sestru Violu však považuje za mrtvou, stejně jako ona jeho.

Mezitím Tobiáš a Chrudoš Choděra, rytíři na Olíviině dvoře, společně se sluhou Fabiánem, Masopustem a Marií, chystají léčku na namyšleného správce hraběnčina dvoru Malvolia. Napíšou falešný milostný dopis, v němž vyznává hraběnka Malvoliovi svou lásku. Malvolio falešnému dopisu uvěří.

Cesario (Viola) přichází opět s dopisem za Olívií a prosí ji, aby knížeti Orsinovi opětovala jeho lásku. Olívie odmítá a vyznává lásku Cesariovi, spatří je rytíř Chrudoš, milovník krčem, jenž je do Olívie beznadějně zamilován.

Mezitím Antoniovi hrozí zatčení kvůli dřívějšímu konfliktu. Olívíi se dvoří Malvolio, povzbuzen falešným dopisem. Olivie se obává, že je posednut Ďáblem, a tak ho zavře do vězení, což velmi rozradostní aktéry žertíku.

Chrudoš velmi žárlí na Cesaria, proto jej vyzve na souboj, do souboje ale zasáhne Antonio, protože si Violu v mužských šatech popletl se Sebastianem, kterého chtěl zachránit. Antonio je zatčen, hlídka se Cesaria (Violy) ptá, zda Antonia zná, dívka pravdivě odpoví, že nikoliv, což si Antonio vykládá jako Sebastianovu zradu. Viola se tedy dozví, že její bratr žije.

Zanedlouho potká Chrudoš Sebastiana a vyzve ho na souboj, jelikož si ho popletl s Cesariem. Souboj přeruší Olívie a pozve Sebastiana, kterého považuje za Cesaria, k sobě domů. Sebastian se do ní zamiluje. Orsino přichází k Olívii spolu s Cesariem (Viola). Olívie odmítá Orsina, protože je zasnoubena s Cesariem. Orsino i Viola jsou dokonale zmateni. Přiběhnou rytíři Tobiáš a Chrudoš a tvrdí, že je Cesario napadl. Objeví se také Sebastian, vzniklá situace je už pro postavy zcela nepochopitelná. Cesario tedy odhalí svou pravou dívčí tvář. Viola se radostně setkává s bratrem, ten se shledává s přítelem Antoniem, Malvolio je také propuštěn, protože aktéři žertu se doznají. Orsino je ohromen a propouští Violu (Cesaria) ze svých služeb a požádá ji o ruku. Viola souhlasí, jelikož je do Orsina zamilována od prvního okamžiku.

Hra končí přípravou na dvojnásobnou svatbu, a sice svatbu Violy s Orsinem a Olivie se Sebastianem.

Děj podrobně[editovat | editovat zdroj]

(dle překladu Erika Adolfa Saudka)

I.1 Vévoda Orsino je nešťastně zamilován do Olivie, nic ho nebaví, sluhové nejsou přijímáni k Olivii, neví si s Vévodou rady.

I.2. Přímoří. Viola přežila ztroskotání lodi, domnívá se, že její bratr Sebastiano utonul, přesvědčí kapitána, aby jí pomohl vydávat se za chlapce – kleštěnce, aby byla přijata do služeb vévody, o kterém slyšela od otce (který zemřel, když jí bylo třináct)

I.3 Říhal, strýc Olivie je věčně opilý. Marie, Oliviina společnice ho kárá, nechce, aby Olivii v opilosti dohazoval nápadníky jako je rytíř Ondřej Třasořitka. Přichází Třasořitka, je to hlupák, Marii nazývá Slečna Marie Dejsedoní, potom co ho Říhal pobídne „Dej se do ní.“ Říhal si zřejmě z Třasořitky utahuje, chválí mu jeho tanec a nechá ho skákat co nejvýš.

I.4 Valentino, Orsinův sluha se diví, jak rychle si Cesario-Viola získala vévodovu náklonnost. Vévoda zadává Cesariovy úkol, aby mu šel namlouvat Olivii a nevracel se dřív, než ho O vyslyší.

I.5 Šašek zkouší svůj vtip na Marii. Přichází Olivie, nemá na š náladu, ten svým vtipem dokáže, že s ním mluví, nechá si dokazovat, proč je ona sama bláznem – protože truchlí pro smrt bratra, který je v nebi. „ Je jistě v pekle, milá madono.“ „Vím, že je v nebi, milý šašku.“ „Tím větší blázen vy, madono, že truchlíte, když duše vašeho bratra je v nebi. – Vyhoďte blázna, pánové“. Šašek svým vtipem vyhrává i nad Malvoliem. Olivie nechce přijmout Cesaria, ten se nedá odbýt – přijímá ho . Zamiluje se do něj. Vévodu nechce. Když Cesario odejde, posílá za ním Olivie po Malvoliem prsten, se vzkazem, že ho „vrací“ a že o vévodu nemá zájem a on ať se staví, jestli chce slyšet důvody.

Olivie (1888); Edmund Blair Leighton.

II.1 Antonio a Sebastian, Violin bratr. Sebastian také přežil, myslí si, že Viola je mrtvá, Antonio se mu snaží pomoci, Sebastian mu nakonec řekne kdo opravdu je, chce být sám.

II.2 Malvolio předává Cesariovi prsten a vzkaz od Olivie.

II.3 Říhal se opíjí s Třasořitkou, tahá z něho peníze a dělá mu naděje na jeho neteř, přichází šašek, zpívá, pijí. Přichází Malvolio, vzkazuje od Olivie, že pokud bude strýček chlastat, nechce ho v domě, také vynadá Marii, že drží s nimi – chce na ní žalovat. Marie rozhodnutá se mu pomstít se rozhodne napsat mu milostný dopis od Olivie.

II.4 Vévoda tahá z Cesaria do koho se zamiloval – vypadá trochu jako on. Nechají si zazpívat od šaška. V chce, aby Cesario znovu šel za Olivií. Cesario se mu snaží vysvětlit, že ho Olivie nemiluje – marně. Vévoda jí posílá šperk.

II.5 Říhal,Třasořitka a Fabiano a Marie, čekají až se Malvolio chytne na špek, Malvolio nejdřív v samomluvě sní o tom, aby získal urozenost, pak nachází dopis a nahlas ho čte. Dopis ho navádí k tomu, aby nosil žluté punčochy, podvazky křížem, neustále se na Olivie usmíval a Tobiáše Říhala urážel. Říhal s ostatními chválí Marii za její humor, oblíbili si ji.

III.1 Viola mluví s šaškem – bubínek není jeho oporou, nýbrž kostel – opíra se o něj jeho chata. "Viola: O nic se nestaráš. Šašek: … o vás se nestarám. Jestliže to znamená nestarat se o nic, měl byste se vlastně rozplynout." Viola si nechává zavolat Olivii. V mluví s Říhalem a Tobiášovy – Olivie ho očekává. Olivie vyznává Cesariovi svou lásku, ten ji lituje. "Cesario: Naposledy jsem předplakával svého pána bědy. Olivie: Přijď zas!"

III.2 Říhal a Fabino přesvědčují Tobiáše, že to že se Olivie nechala před ním vidět s Cesariem ji jen usvědčuje z její lásky k Tobiášovy. Říhal mu radí, aby vyzval Cesaria na souboj. Přichází Marie a zve na další švandu s Malvoliem.

III.3 Sebastiano a Antonio se domluví se, že se večer sejdou, Sebastiano se jde podívat po městě. Antonio nemůže, protože za války byl proti vévodovi a nezaplatil pokutu po prohře – chytli by ho.

III.4 Marie říká Olivii, že Malvolio je nějaký divný, přichází Malvolio v punčochách a směje se. Olive ho nechá odvést – má úžeh. Olivie odchází za Cesariem, který za ní přišel. Malvolio povýšeně mluví s Říhalem. Říhal s ním jedná jako s bláznem, Malvolio odejde. Marie je nabádá, aby šli za ním. Tobiáš přináší svou výzvu na kontrolu – je samá urážka. Po tom, co Tobiáš odchází, Říhal říká Fabino, že Cesario radši nažene strach slovně – po přečtení by totiž poznal, že Tobiáš je pitomec.

Cesario znovu škemrá na Olivii lásku pro vévodu, s tím, že se cítí tak špatně, jako ona z nešťastné lásky k němu.

Říhal nahání Cesarivy hrůzu, ten nechce bojovat, pak tvrdí Tobiáš, že ho Cesario zbil, Tobiáš už taky nechce bojovat, nabízí koně na usmířenou. Nakonec se Říhal s Fabinem podaří docílit toho, že Cesario a Tobiášem tasí. Přichází Antonio – tasí a chce zachránit Sebastiana. Biřici ho zatknou, Antonio žádá zpět své peníze, které Sebastian zapůjčil na cestu městem – Cesario o ničem neví – Antonio ho považuje za zrádce, Říhal a Fanbino také, nabádají Tobiáš, aby ho přece jen zbil, že Cesario zdaleka není tak odvážný, jak se zdál.

Scéna z Večeru tříkrálového; William Hamilton, asi 1797).

IV.1 Šašek poslaný pro Cesario potkává Sebastian a nevěří mu, že o ničem neví. Přichází Tobiáš a chce Sebastiana zmlátit, Říhal taky. Přichází Olivie, usmíří je, zve Sebastiana k sobě.

IV.2 Malvolio je zamčený ve tmě, Říhal, Malvolio a Fanbina přemluví šaška – převlékne se za kněze. Šašek: (Pythagoras: duše naší prababičky snad přebývá v okřídlenci) – nemohu uznat, že máš zdravý rozum, dokud se neobrátíš na víru Pythagorovu. Říhal chce, aby se legrace s Malvolio už dokončila, Šašek jedná s Malvoliem jako šašek i kněz najednou, potom sám za sebe a Malvolio ho prosí, aby ho nechal napsat dopis a doručil jej Olivii.

IV.3 Olivie se omlouvá za spěch a žádá Sebastiana, aby si ji vzal – Sebastian souhlasí.

IV.4 Na scéně je Šašek s Fanbio – mluví o Marií dopisu, přichází Vévoda s družinou. Objeví se Antonio s biřici, Cesarino žádá po Vévodovy jeho záchranu – zachránil ji v boji, vysvětluje se, že Cesario není Antoniovy známý – slouží u vévody už tři měsíce, nemohl být s ním. Přichází Olivie, nárokuje si Cesario, ten popírá, že si ji vzal, vévoda už málem uvěří. Přichází Tobiáš a Říhal – zranění, tvrdí, že jim to udělal Cesario, ten to popírá. Přichází Sebastiano, má se k Olivii – vévoda vidí, že jsou dva, Sebastiano se setkává s Antoniem – zná ho. Sebastian mluví s Violou zdlouhavě přichází na to, že jsou ze stejného města a mají stejného otce, Cesarino se přizná, že je žena, vévoda ji chce – tolikrát mu řekla, že nikdy by nemohla jako jeho mít ženu rád. Potřebují V ženské šaty, ty má kapitán, ten uvězněn Malvoliem, Šašek vyndavá dopis od Malvola – není blázen, první dopis psala Matie – Olivii je to již jasné, lituje Malvola. Olivii nabízí dvojí svatbu u sebe, vévoda přijímá, odchází, vévoda chce, aby Cesario ještě chvíli hrál Cesario, dokud nebude mít šaty. Šašek zpívá na konec píseň o svém osudu - životě: „pršelo a vítr fičel … teď abyste nám jen tleskali a každý zas brzy přišel.“

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 54, 62, 96, 145, 174, 369, 371, 377, 473, 492, 509, 522–3, 541, 607, 628, 659

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Twelfth Night ve Wikimedia Commons

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete v archivu Národního divadla