Kent (království)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Británie okolo roku 800

Království Kent bylo království Jutů na jihovýchodě Anglie a bylo jedním ze sedmi anglosaských království.

Původ Kentu a jeho hranic je nejasný, ale zřejmě odpovídá území starověkého britského kmene Ceintů, po nichž je pojmenován. Julius Caesar odkazuje na čtyři panovníky regionů Cantiacia.

Poté co Británii opustili Římané se na pobřeží vylodilo množství Jutů. Britové jim navrhli úplatu za ochranu proti severním kmenům a jako základnu jim věnovali ostrov Thanet. Jutové postupně zvyšovali své požadavky, což vedlo k tomu, že na ně Britové zaútočili. Podle pověsti později Britové navrhli jednání o mírovém ujednání sporu, na který Sasové (zřejmě Anglové a Jutové) dorazili ozbrojení a překvapené Brity pobili.

První ověřenou informací vztahující se ke království je příjezd Augustina z Canterbury se 40 mnichy roku 597. Proto, že byl prvním královstvím ustanoveným germánskými kmeny, byl Kent relativně mocným královstvím v počátečním období panování Anglosasů. Vrcholným obdobím Kentského království byla zřejmě doba vlády Ethelberta na počátku 7. století. Byl prvním anglosaským králem, který přijal křesťanství stejně jako prvním, který vydal roku 616 písemný zákoník. Po jeho smrti vliv Kentu poklesl a v polovině dalšího století se centrum moci přesunulo do jiných království.

Caedwall z Wessexu dobyl roku 686 Kent. Krátce nato byl při vzpouře v Kentu zabit jeho bratr Mull a Caedwalla se vrátil a povstání tvrdě potlačil. Po krátké době, kdy vládl Kentu Oswine, se stal králem Withred. Ten se zasloužil o obnovu království zpustošeného v předchozích letech a roku 694 uzavřel s Wessexem mír, jehož podmínkou byla platba za smrt Mulla.

Po Withedrově smrti roku 725 došlo k rozdělení Kentu. Po dalších 40 let vládli společně dva nebo tři panovníci. To bylo zřejmě důvodem, proč roku 764 ovládl Kent král Mercie Offa. Ten ustanovil v Kentu svého zástupce, který vládl v jeho područí. V 70. letech 8. století se Offa pokusil ovládat Kent přímo, což vyvolalo povstání, které vyústilo roku 776 v bitvu u Otfordu. Kentské vojsko zvítězilo a Egbert II. a Ealhmund vládli jako samostatní panovníci asi po jedno desetiletí. Nicméně Offa získal moc nad Kentem znovu roku 785.

V letech 785796 byl Kent řízen Mercií přímo. Offa zemřel roku 796 a mocenské vakuum využil Eadbert Praen k vzpouře, která měla přechodný úspěch, protože roku 798 Offův nástupce Coenwulf znovu ovládl Kent. Jeho králem ustanovil svého bratra Cuthreda a po jeho smrti roku 809 vládl Kentu přímo. Po vítězství Wessexu nad Mercií roku 825 v bitvě u Ellandunu připadl Kent Wessexu.

Roku 892, kdy byla celá jižní Anglie sjednocená Alfrédem Velikým, stál Kent na pokraji zkázy. Poté, co porazil roku 878 Vikingy a zastavil jejich expanzi, dovolil jim usídlit se ve Východní Anglii a na severozápadě. Haesten, jeden z jejich zkušených velitelů, se vylodil se svým vojskem na severu Francie, obléhal Paříž a obsadil Bretaň.

Asi 350 vikinských lodí z Boulogne přistálo roku 892 na pobřeží Kentu. Toto velké vojsko, čítající mezi pěti až deseti tisíci vojáky, se svými ženami a dětmi dorazilo k ústí řeky Limen a zaútočilo na saskou pevnost poblíž kostela v Bonnongtonu a všechny obyvatele zabili. Příští rok postavili svou vlastní obrovskou pevnost u Appledore. Poté co to zjistili ostatní Dánové ve Východní Anglii, porušili dohodu s Alfrédem a spojili se s nimi. Nejdříve prováděli nájezdy ze základny v Appledore a později se přesouvalo celé vojsko do vnitrozemí a utkalo se se saským vojskem v mnoha střetech, ale po čtyřech letech těchto výbojů zanechali. Někteří se stáhli do Východní Anglie a část odjela zpět do Francie.

Království Kent se rozprostíralo v oblasti zhruba odpovídající tradičnímu hrabství Kent.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Kent na anglické Wikipedii.