Danelaw

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Danelaw
Danelagh
Danelagen (da)
 Království Northumbrie
 Království Mercie
 Království Východní Anglie
 Království Essex
865954 Království Wessex 
Severská říše 
Anglické království 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Rozsah Danelaw (béžově)
hlavní město:
neznámé
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Království Northumbrie Království Northumbrie
Království Mercie Království Mercie
Království Východní Anglie Království Východní Anglie
Království Essex Království Essex
Nástupnické:
Království Wessex Království Wessex
Severská říše Severská říše
Anglické království Anglické království

Danelaw (také Danelagh, ve staré angličtině Dena lagu, dánsky Danelagen) je název části Britských ostrovů, kde bylo tzv. „dánské právo nadřazeno tradičnímu anglosaskému“ – to znamená anglosaské území ovládnuté dánskými dobyvateli. Rozsah území odpovídá přibližně dnešní severní a východní Anglii. Jeho počátky sahají do vikinské expanze v 8. století. Termín je také používán k označení souhrnu práv dohodnutých mezi anglosaským králem Alfrédem Velikým (Alfred the Great) a dánským vůdcem Guthrumem. V roce 886 byly smlouvou určeny hranice jejich království a vztahy mezi Angličany a Dány.

Dánské právo platilo v Northumbrii a Východní Anglii, a v hrabstvích Leicester, Nottingham, Derby, Stamford a Lincoln. Paradoxní je, že prosperita území Danelaw, zejména v Yorku, lákala nové vikinské nájezdníky k loupeživým výpravám. Konflikt mezi Wessexem a Mercií oslabil sílu této kultury a vedl k jejímu podřízení Eduardu Staršímu (Edward the Elder). Oblast Danelaw se tak stala součástí anglického království a již nadále nebyla dánskou provincií.

Části Danelawu[editovat | editovat zdroj]

  • Království Jórvik (též Northumberland) podle města Jórvik (později anglické město York), původně území anglosaského království Northumbrie
  • Dánská Mercie – původně anglosaské království Mercie, západní část Mercie získali Anglosasové z Wessexu
  • Guthrumovo království – zde se původně nacházelo království Východní Anglie a část Essexu

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přibližně od roku 800 byly vlny dánských útoků na britské pobřeží následovány úspěšnými dánskými osadníky. Dánští nájezdníci se poprvé začali v Anglii usazovat v roce 865, kdy bratři Halfdan Ragnarsson a Ivar the Boneless přezimovali ve Východní Anglii. Brzy se přesunuli na sever a v roce 867 obsadili Northumbrii a její hlavní město, York. Dánové poté dosadili na trůn Northumbrie loutkového krále, Angličana Ecgberta.

Wessexský král Æthelred a jeho bratr Alfred zareagovali na dánskou invazi a poslali proti nim armádu k Nottinghamu. Nepodařilo se jim však přinutit Dány opustit pevnost. Král Burged z Mercie nakonec vyjednal s Ivarem mír, ponechal jim Nottingham výměnou za bezpečnost zbytku Mercie.

Dánové pod vedením Ivara pokračovali ve své invazi a v roce 870 dobyli Východní Anglii porážkou krále Edmunda u Hoxne. Tentokrát však byli odraženi s těžkými ztrátami. Dne 7. ledna 871 Æthelred a Alfréd porazili Dány u Ashdown. Dánové ustoupili k Basingu (v Hampshire), kde Æthelred zaútočil a byl tentokrát poražen. Ivar navázal na toto vítězství dalším v březnu u Meretum (nyní Marton, Wiltshire).

Brzy poté, 23. dubna 871, král Æthelred zemřel a po něm nastoupil jako král Wessexu Alfréd. Jeho armáda však byla slabá a byl nucen platit Ivarovi daň za zachování míru. Mezitím se Dánové obrátili na sever a zaútočili na Mercii tažením, které trvalo až do roku 874. Během tohoto tažení zemřel jak dánský vojevůdce Ivar, tak i mercijský Burgred. Ivar byl nahrazen Guthrumem Starým (Guthrum the Old), který dokončil tažení proti Mercii. Dánové tak během deseti let získali kontrolu nad Východní Anglií, Northumbrií a Mercií, pouze Wessex se ubránil.

Mince s triquetrou a praporem vikingů, ražená v Jórviku za vlády Olafa Cuarana
Mince s havranem z praporu vikingů

Mír mezi Dány a Wessexem byl ujednán v roce 876 poté, co Dánové obsadili pevnost Wareham a Exeter. Alfréd je oblehl a Dánové se byli nuceni vzdát, jelikož jejich posily se ztratily v bouřce. O dva roky později podnikl Guthrum překvapivý útok proti Alfrédovi, který přezimoval v Chippenhamu ve Wiltshire. Dánská armáda vpadla Alfrédovi do týlu, byl však zázračně zachráněn, když byli útočníci poraženi slabými anglosaskými jednotkami u Countisbury Hill. Alfréd se poté musel nějakou dobu skrývat, až na jaře roku 878 shromáždil armádu a zaútočil na Guthruma v Ethandunu. Dánové byli poraženi a ustoupili do Chippenhamu, kde je Alfréd oblehl a přinutil je se vzdát. Jako součást mírových podmínek přinutil Alfréd Guthruma nechat se pokřtít.

Mír trval až do roku 884, kdy Guthrum opět zaútočil na Wessex. Byl poražen a nucen s Alfrédem uzavřít mírovou smlouvu. Smlouva vymezila hranice Danelaw a umožnila dánskou samosprávu oblasti. Smlouva znamenala upevnění Alfrédovi moci a společně s Guthrumovou konverzí ke křesťanství indikovala změnu poměru sil.

Důvody pro imigrační vlny jsou široké a jsou spojeny s politickou situací ve Skandinávii. Navíc imigranti přicházeli v době, kdy Vikingové také upevňovali své pozice na Hebridách, Orknejích, Faerských ostrovech, Islandu, v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině.

Skandinávie se nikdy nevzdala svých nároků na anglické území. V letech 10161035 bylo celé anglické království pod vládou Knuta Velikého (Canute the Great) jako část dánské severské říše. V roce 1066 dva vikinští rivalové vedl invazi do Anglie. Haraldu Hardradovi se podařilo vyplenit York, ale v bitvě u Stamford Bridge byl poražen a zabit. Druhý z nich, Vilém Dobyvatel (William the Conqueror) a jeho Normané, zvítězili nad anglosaskou armádou v bitvě u Hastingsu a podřídili si území Anglie. Dánské právo se však v legislativě objevovalo ještě ve 12. století.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Území Danelaw zabíralo zhruba oblast severně od linie LondýnChester, mimo části Northumbrie východně od pohoří Pennines.

Pro Danelaw bylo obzvláště důležitých pět opevněných měst: Leicester, Lincoln, Stamford a Derby, zhruba ohraničující dnešní oblast East Midlands.

Dědictví Danelaw[editovat | editovat zdroj]

Vliv skandinávského osídlení může stále pozorovat v severní Anglii a oblasti East Midlands, především v místních jménech. Názvy končící na „by“ nebo „thorp“ vznikly právě v tomto období.

Stará angličtina byla také obohacena starou norštinou. V dnešní angličtině se jedná například o samotné slovo „law“ (právo), ale také o osobní zájmena v 3. osobě plurálu (they, them, their). Některá norská slova stále přežívají v nářečích severovýchodní Anglie.