Skandinávská měnová unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Skandinávská měnová unie (švédsky Skandinaviska myntunionen, dánsky Skandinaviske møntunion, norsky Skandinaviske myntunion) byla měnová unie mezi Švédskem a Dánskem od roku 1873. Sjednocení měn spočívalo ve vyrovnání hmotností mincí obou zemí na stejnou hodnotu.

Norsko, které bylo sice v personální unii se Švédskem, ale zároveň mělo plnou vnitřní autonomii, se zpočátku rozhodlo do unie nevstupit. V roce 1875 však svoje stanovisko změnilo a vyrovnalo váhu vlastních mincí s mincemi Dánska a Švédska a stalo se třetím členem unie. Závazná hmotnost mince jedné koruny byla pevně určena na:

1 koruna = 0,403 gramů zlata ^[1]
1 gram zlata = 2,48 koruny ^[1]

„Skandinávská koruna“ (švédsky krona, dánsky krone, norsky krone, islandsky króna) byla platidlem i na Islandu, Grónsku a Faerských ostrovech, které byly součástí Dánska.

Každý stát vydával své vlastní mince separátně, měnová unie byla naplňována v tom, že jednotlivé mince (dánské, švédské, norské) byly přijímány po celém území unie na principu „mince jako mince“.

V roce 1905 personální unie mezi Norskem a Švédskem zanikla, měnová unie ale pokračovala dál. Měnová unie zanikla během první světové války, když v roce 1914 Švédsko vypovědělo závazek dodržovat pevný směnný kurz mezi měnami ostatních zúčastněných států. To mělo za následek, že volný oběh dánských a norských měn na švédském území skončil. Každá země i nadále používala a (a používá zatím dodnes) korunu jako svou měnu, ale od roku 1914 už nebyly mezi sebou spojeny pevným kurzem 1:1.