Mercie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Británie okolo roku 800

Mercie byla jedním ze sedmi anglosaských království. Rozkládala se v údolí řeky Trent a jejich přítoků, v současnosti je tato oblast označována jako Midlands. Jméno království pochází z latinského překladu staroanglického Mierce, znamenajícího lidé z pohraničí. Mercie sousedila s Northumbrií, Poysem, královstvími jižního Walesu, Wessexem, Sussexem, Essexem a Východní Anglií.

Raná historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Mercie po invazi Anglosasů je méně objasněný než vytvoření Northumbrie, Kentu nebo dokonce Wessexu. Archeologické vykopávky dokazují, že Anglové osídlili území na sever od řeky Temže v 6. století. Tradičně se uvádí, že název Mercie pochází z její polohy na hranici mezi Walesem a územím ovládaným Anglosasy.

Nejstarším panovníkem Mercie, o němž existuje alespoň nějaká zmínka, je Creoda. Dostal se k moci roku 585 a u Tamworthu vybudoval opevnění, jež se stalo sídlem králů Mercie. Jeho nástupcem se stal roku 593 jeho syn Pybba. Jedním z dalších králů Mercie, o němž se nelichotivě zmiňuje Beda Venerabilis, byl Penda. To bylo způsobeno jednak tím, že byl nepřítelem Northumbrie odkud Beda pocházel tak i tím, že byl pohan. Přesto i Beda uvádí, že Penda umožnil křesťanským misionářům vstup do Mercie a nebránil jim v šíření křesťanství. Pendovo vojsko bylo poraženo northumbrijským a on sám byl zabit v bitvě u Winwaedu roku 655.

Tato bitva způsobila dočasné zhroucení vlády v Mercii. Po Pendovi nastoupil na mercijský trůn jeho syn Peada (roku 653 přijal křesťanskou víru) ale roku 656 byl zabit northumbrijským králem Oswiou, který tím získal kontrolu nad celou Mercií. Po vzpouře roku 658 se další ze Pendových synů Wulfhere ujal na krátkou dobu vlády v Mercii a až do své smrti roku 658 se snažil obnovit slávu Mercie.

Dalším významným králem Mercie byl Ethelbald (716757). V počátečním období své vlády musel soupeřit se silnými sousedními králi – Withredem z Kentu a Inem z Wessexu. Poté co Whitred roku 725 zemřel a Ine abdikoval, aby se stal mnichem v Římě, Ethelbald, jako král Mercie ovládl území na jih od Humberu. Roku 752 sice utrpěl porážku od západních Sasů vedených Cuthredem, ale roku 757 získal vládu nad Wessexem zpět.

Král Offa[editovat | editovat zdroj]

Vývoj Mercie

Po Ethelbaldově vraždě roku 757 jedním z členů jeho stráže následovala občanská válka, z níž vyšel jako vítěz Offa. Ten musel získat zpět vládu nad jihem země, což se mu nejen podařilo, ale stal se nejslavnějším a nejmocnějším králem Mercie. V mnoha bitvách dosáhl vítězství, ale snažil se vybudovat i síť tržních měst, aby mohl dobyté území lépe spravovat. Dal razit jednu z prvních velkých sérií zlatých mincí v Británii a přijal roli v řízení katolické církve. Dal také postavit násep vyznačující hranici mezi Walesem a Mercií (tzv. Offův val).

Offa se snažil, aby se jeho následníkem stal jeho syn Ecgfrith, ale poté co roku 796 zemřel, se Ecgfrith udržel na trůnu pouze krátkou dobu a v prosinci téhož roku ovládl království jeho vzdálený příbuzný Coenwulf. Později, pod vedením Egberta, začala narůstat moc Wessexu a roku 825 v bitvě u Ellendunu porazil mercijského panovníka Beornwulfa. Tato bitva se ukázala pro Mercii fatální. Beornwulf byl zabit při potlačení vzpoury ve Východní Anglii. I když roku 830 Wiglaf znovu obnovil nezávislost Mercie, byl už v té době rozhodující silou v anglosaské Anglii Wessex.

Vikingové[editovat | editovat zdroj]

Roku 825 nastoupil na trůn Burgred a spolu s Wessexem si podrobili severní Wales. Roku 868 vikinští nájezdníci okupovali Northumbrii a vyhnali posledního krále Mercie Burgreda z jeho království roku 874. Roku 866 se východní část království stala součástí Danelawu a Mercie se redukovala na velikost obsahující pouze její západní část. V té vládl od roku 883 Ethelred, který ale měl právo používat titul hraběte, nikoli krále. Až do roku 911 vládl ve spojenectví s Wessexem. Oženil se s Ethelfledou, dcerou Alfréda Velikého. Ta po jeho smrti okolo roku 900, zapříčiněné zřejmě zraněním v bitvě u Tettenhallu s Vikingy, převzala jeho místo. Vládla Mercii až do své smrti roku 918 kdy se její bratr Eduard král Wessexu stal i panovníkem Mercie.

Ztráta nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Anglosaská kronika popisuje konec nezávislosti Mercie po smrti Ethelfledy. Eduard, král Wessexu, obsadil pevnost v Tamworthu a podrobil si tak obyvatele Mercia a to jak Dány tak i Angličany. Odkazy na Mercii jsou uváděny i v pozdějším období. Roku 975 je Edgar označován jako přítel západních Sasů a ochránce Mercie. Oddělený politický vývoj Mercie byl krátce obnoven v letech 955959 kdy se Edgar stal králem Mercie a znovu roku 1016 kdy bylo království rozděleno mezi Knuta a Edmunda II.; Knutovi připadla Mercie. Poslední zmínka o historickém území Mercie pochází z roku 1017 kdy byla správa Mercie svěřena Knutem Eadrikovi Streonovi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mercia na anglické Wikipedii.