Dějiny Švédska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Prehistorie 9000 př. n. l. – 1000 n. l.[editovat | editovat zdroj]

Švédsko má stejně jako sousední Norsko vysokou koncentraci nástěnných maleb, přičemž nejvíce jich najdeme v provincii Bohuslän. Nejstarší však můžeme najít v provincii Jämtland datovaných do let kolem 9000 př. n. l.

Základy švédského národa nelze určit přesně. Existenci silných kmenů zaznamenává na území Švédska již Tacitus kolem 100 př. n. l. Následují zmínky o královstvích Svea Rike a Göta Rike. Pravděpodobně z dob, kdy si Svea podrobila druhou z říší, pochází současný název Sverige (Švédsko).

Roku 1349 se z Norska rozšířila morová epidemie, která značně snížila počet obyvatel Švédska.

Vikingové[editovat | editovat zdroj]

Vikingové ovládli během 8.-11. století značnou část Evropy, švédští vikingové směřující hlavně na východ, kde byli označováni jako Varjagové, dobyli Kyjev a Novgorod. Dostali se až do Turecka a setkali se s Araby.

Sverkerovci, Erikovci a Folkungovci[editovat | editovat zdroj]

V 11. století se na Švédském trůně střídají zástupci dvou domů a to rod Sverkerovců a rod Erikův, které byli v 12. století vystřídáni dynastií Folkungů. Folkungové jsou známí svými vzájemnými často krvavými půtkami. V době krále Magnuse II. žila asi neslavnější švédská světice svatá Birgitta. jarl Birger, Torgils Knutsson, jako regent krále nezletiletého Birgera Magnussona a další se pak zasloužili o připojení Finska ke Švédsku.

Kalmarská unie[editovat | editovat zdroj]

Švédsko mezi lety 1560 a 1815

V roce 1397 vznikla v Kalmaru Kalmarská unie. Nejvíc se o ní svými státnickými schopnostmi zasloužila Markéta I. Dánská. Unie sjednotila Švédsko, Norsko a Dánsko pod jednoho panovníka. Švédům se ale často nezamlouvaly Dánské války s německými městy, kam směřovala většina švédského obchodu, což v 15. století vedlo k častým rozporům. Roku 1434 povstal majitel dolů Engelbrekt a od té doby nebyl král unie často na území Švédska ani vpuštěn.

Roku 1477 byla založena nejstarší Univerzita v Uppsale.

Švédská samostatnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1523 se králem stal Gustav I. Vasa a vytvořil samostatný švédský stát. Dynastie Vásovců, pak vládla do roku 1659 a zahrnuje velmocenské postavení Švédska, zejména za krále Gustava Adolfa, který dovedl Švédy k značným úspěchům v třicetileté válce, ale nakonec padl v bitvě u Lützenu roku 1632.

Švédsko získalo značná území, např. pobaltské státy, Pomořansko a další. Po riskantním přechodu zamrzlého Malého i Velkého Beltu vojsky krále Karla X., přiřkl Mír z Roskilde z roku 1658 Švédsku jižní provincie Skåne, Blekinge a Halland.

Konec mocenského postavení Švédska[editovat | editovat zdroj]

Vývoj Švédska 1560-1660

Nástupu mladého panovníka Karla XII. chtělo využít tehdy rozmáhající se Rusko k upevnění svých pozic. Car Petr I. Veliký začal obléhat švédský přístav Narva, ale švédský král mu přichystal zdrcující porážku (Bitva u Narvy). Tak začíná Velká severní válka, která končí Nystadským mírem z roku 1721 a Švédsko ztrácí pobaltská území i své velmocenské postavení na úkor Ruska.

V době panování následnice po Karlu XII. Ulrika Eleanora a zejména pak jejího manžela, švédského krále Fridricha I. byla královská moc značně zredukována ve prospěch parlamentu Riksdagu, kde se střetávaly zejména frakce čepců a klobouků. Až puč Gustava III. a jeho absolutistická vláda vrátila moc pevně do rukou krále.

Ztráta Finska a nástup rodu Bernadotte[editovat | editovat zdroj]

Napoleonské války a zejména boje s Ruskem vedly až k ztrátě Finska roku 1809. Švédové, kteří sesadili krále Gustava IV. Adolfa, hledali silného panovníka, který by se zároveň notně podřídil Rigsdagu. Takového se podařilo najít ve francouzském maršálu Jeanu-Baptiste Bernadottovi pozdějším králi Karlu XIV. Janovi. Tomu se podařilo získat Norsko na úkor Dánska smlouvou z Kielu.

Od Napoleonských válek se Švédsko neúčastnilo žádného konfliktu. Rod Bernadotte vládne ve Švédsku dosud.

Modernizace Švédska[editovat | editovat zdroj]

Švédsko se od té doby začalo měnit z převážně zemědělské společnosti v silnou industriální zemi, což se sebou ovšem přineslo i odchod desítek tisíců lidí do USA. Rozvíjí se politická scéna.

Rozchod unie s Norskem[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv mělo Norsko v unii značnou autonomii, sílily v Norsku tendence k osamostatnění. Roku 1884 vzniká první Norská vláda. Hlavním bodem rozporu se stala snaha Norů mít vlastní konzuly v zahraničí, kterýžto návrh král Oskar II. třikrát vetoval. Pomalu se schylovalo k válce a obě země provedly několik vojenských cvičení. Norsko se chtělo odtrhnout, což král podmiňoval mimo jiné referendem. To se v Norsku uskutečnilo s jednoznačným výsledkem pro rozdělení unie. Po schůzkách v Karlstadu pak došlo k mírovému rozdělení obou zemí. Norskou korunu nabídnutou rodu Bernadotte král Oskar II. odmítl.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Švédsko zůstalo neutrální v obou válkách a využilo svého nerostného bohatství k posílení průmyslu a stalo se jednou z nejbohatších zemí. Roku 1995 vstoupilo do EU.

V současnosti ve Švédsku vládne král Karel XVI. Gustav, následnicí trůnu je princezna Victoria Švédská

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu