Niels Dánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Niels Dánský
král Dánska
Coin of danish king niels 1104 1134.jpg
Mince Nielse Dánského
Doba vlády 11041134
Narození asi 1065
Úmrtí 25. červen 1134
Předchůdce Erik I. Dánský
Nástupce Erik II. Dánský
Manželky Markéta Fredkulla
Ulvhild Håkansdotter
Potomci Magnus Nilsson
Otec Sven II. Dánský
Matka neznámá

Niels Dánský (asi 106525. června 1134) byl králem Dánska v letech 11041134. Zřejmě byl nejmladším synem Svena II. Aktivně podporoval kanonizaci Knuta IV. a jeho vládu podporovalo duchovenstvo.

Život[editovat | editovat zdroj]

Niels se narodil okolo roku 1065,[1] jako syn krále Svena II. Estridsona a jeho konkubíny. Čtyři z jeho bratrů před ním seděli na dánském trůně. Poprvé je zmiňován v roce 1086, kdy byl poslán jako rukojmí do Flander výměnou za svého bratra Olafa.[2] Když v červenci 1103 zemřel jeho bratr Erik I., Niels byl posladním z bratrů, který byl naživu, a byl následujícího roku zvolen králem.[3] V roce 1105 se oženil s Markétou, dcerou švédského krále Inge I., který zřejmě měla na jeho vládu značný vliv.[2]

Niels po většinu doby nemusel řešit vnitřní problémy země. Soudobý Chronicon Roskildense ho popisuje jako mírného a vstřícného, ale nekompetentního vladaře.[1] Členy rodiny jmenoval jarly, včetně svých synovců Erika a Knuta.[1] Podporoval proces kanonizace svého bratra Knuta IV. - věnoval dary duchovenstvu v Odense. Chtěl zvětšit moc monarchie díky pomoci církve.

V roce 1125 se Nielsův syn Magnus Nilsson stal švédským králem.[4] Jeho manželka Markéta zemřela v roce 1128 nebo 1129,[1] o rok později Magnus přišel o svůj vliv ve Švédsku.[4]

Po 26-ti letech vnitřního míru vznikl spor mezi Magnusem a jeho bratrancem Knutem Lavardem. Knut byl šlesvickým vévodu a bylo s ním počítáno jako s potencionálním Nielsovým nástupcem.[2] 7. ledna 1131 byl Knut zabit, pravděpodobně Magnusem. Niels ho sice odsoudil, ale nakonec mu projevil podporu. Rozpoutala se občanská válka mezi Nielsem a podporovateli budoucího Erika II. Niels měl podporu církve[3] a zajistil si podporu římské říše, když souhlasil s podřízením arcidiecéze v Lundu hambursko-brémské arcidiecézi. Arcibiskup Asser z Lundu se tak přidal na stranu Erika.

Niels a Magnus se vylodili u Foteviku v červnu 1134, 4. června se strhla bitva, kterou nakonec s pomocí německých žoldáků vyhrál Erik.[5] Niels unikl, ale Magnus byl zabit.[2] Niels se vydal k císaři Lotharovi III., ale nedostal se přes město Schleswig ve Šlesvicku. 25. června 1134 i přes varování vstoupil do tohoto města[2], byl pozdraven duchovenstvem, ale měšťané se obrátili proti němu. Niels i jeho předvoj byli zabiti, než mohli dojet do královského paláce.[2] S Nielsem skončila šedesátiletá vláda synů Svena II.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Nielsovou první ženou byla švédská princezna Markéta Fredkulla. PO její smrti v roce 1128 nebo 1129,[1] se oženil s Ulvhild Håkansdotter, dřívější manželkou švédského krále Inge II. a potřetí provdanou za dalšího švédského krále, Sverkera I. S Markétou měl dvě děti:

  1. Inge Nielsen, zemřel v dětství;[2]
  2. Magnus Nilsson.

Měl také nemanželskou dceru Ingerd.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Stefan Pajung, Niels 1065-1134, Aarhus University, January 22, 2010
  2. a b c d e f g h Bricka, Carl Frederik, Dansk Biografisk Lexikon, vol. XII [Münch - Peirup], 1898, pp. 199-201. Available online
  3. a b Kongerækken at The Danish Monarchy
  4. a b Kings and Queens of Sweden — A thousand year succession at Monarchy of Sweden
  5. Krig og krigsteknologi i middelalderen at "Museer i København - og omegn"

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niels, King of Denmark na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Erik I. Dánský
Znak z doby nástupu Dánský král
11041134
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Erik II. Dánský