Obléhání Brna (1645)

Obléhání Brna
Konflikt: třicetiletá válka
Plán Brna v době obléhání, rytina z Theatrum Europaeum
Trvání: 3. května – 23. srpna 1645 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Brno a okolí Casus belli: Výsledek: Švédové neuspěli; Lennart Torstenson byl odvolán do Švédska za jiným úkolem Změny území:
Strany
Svatá říše římská Koruna česká	Švédsko
Velitelé
Louis Raduit de Souches	Lennart Torstenson
Síla
1526	28 000 vojáků
Ztráty
250	cca. 8000
{{{poznámky}}}

Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojákům generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce).

Politické souvislosti

Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně.

Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada cooperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost. Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna. Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů. Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem.

Bitva

Obrázek z obléhání na brněnském domě.

4. května 1645 se Torstenson s jednou částí svého vojska utábořil na Starém Brně, druhá se rozložila v oblasti mezi Brnem a Královým Polem. Torstenson měl zjištěno, že posádka je malá, s minimem zásob a střeliva. Po zjištění, že vyjednávání je marné, rozkázal obsadit nejen Staré Brno, ale i kláštery, kostely a budovy kolem Brna - tím tedy zahájil boj o Brno. Švédové začali kopat hluboké zákopy, jimiž by se mohli dostat k hradbám, které chtěli podkopat a vyhodit do vzduchu. Pak zahájili dělovou palbu na Špilberk, vše bez úspěchu. Švédové tedy dále kopali zákopy a pokračovali ve střelbě, nyní dokonce i zápalnými střelami – de Souches však nechal těsně před obléháním strhnout všechny šindelové střechy a na půdy domů připravit soudky s vodou. Obě strany se předváděly ve válečnickém umění. Na jedné straně Švédové - mohutná dělostřelecké palba a budování podkopů, aby mohli vyhodit do vzduchu hradby, na druhé straně Brňané - odráželi švédské útoky, budovali protipodkopy a vystavěli novou terasu, která měla být další ochranou hradeb. Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo. Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy. Další pokus Torstensona o vyjednávání je opět neúspěšný. Brňané nechtěli nic slyšet o tom, že by se měli vzdát, naopak na výsměch Švédům na hradbách vyhrávala hudba, vlály prapory. Nato brněnští podnikli opět výpad do nepřátelského tábora a Švédy pěkně překvapili. Obráncům města vydatně pomáhala také studentská setnina pod velením měšťana Jana Staffa. Studenti ač různých národností, při pomoci obraně Brna byli jednotní.

Torstenson, jenž začínal ztrácet rozvahu, se opět pokusil o vyjednávání – věděl, že s de Souchesem vyjednávat nemůže, proto to zkusil s velitelem Špilberka Jiřím Ogilvy. Tento pokus o vyjednávání ale de Souches překazil.

Obě strany byly již dlouhými boji vyčerpané, ale nevzdávaly se. Obě také dostaly zprávy o blížící se pomoci – de Souchesovi potvrdili, že se pomoc opravdu blíží, Švédům mělo přijít na pomoc sedmihradské vojsko od Hodonína. Kdo se dočká pomoci dříve? Útoky z obou stran pokračovaly, obě strany budovaly podkopy, Brněnští navíc stavěli a opravovali hradby. Obráncům města se stále více dařilo zasazovat nepříteli kruté rány, mnoho Švédů bylo pobito a zajato. Brněnští ničili švédské útočné stavby, zákopy i podkopy. Tyto úspěchy vedly u obránců ke zvýšení bojechtivosti. Velitel de Souches povolil dokonce výpad členů domobraneckých oddílů do švédského ležení, kdy byla Švédům zapálena dřevěná pažení v zákopech i další vojenské stavby, které pak Švédové opravovali téměř 4 týdny, ale ty již nebyly tak kvalitní. Přesto se Švédové nevzdávali, pokračovali dále v dobývacích akcích, v prudké střelbě i v budování zemních prací, které směřovaly k narušení městských hradeb.

Koncem června se konečně obránci dočkali již dávno slibovaných posil. Císařští vojáci pod velením hraběte z Vrbna překvapili Švédy v místech dnešního starobrněnského pivovaru. Švédové se domnívali, že byli napadeni celou císařskou armádou, což způsobilo v jejich řadách zmatek, a tak se dali na útěk. Císařští se tak bez ztráty jediného muže dostali na Špilberk. Posila, která do Brna přišla, byla co do počtu malá, ale přesto se po jejím příchodu zlepšila bojeschopnost brněnských - každý z jezdců totiž přinesl vak střelného prachu. Současně se ale zvětšily problémy se zásobováním. Bylo nutno dodržovat přísnou disciplinu.

11. července dostal Torstenson konečně zprávu o odeslání slibované pomoci z Uher. Vybrané jednotky pod velením Zikmunda Rákoczyho byly vyzbrojeny velkými děly a vybaveny dostatkem střelného prachu. Tato zpráva podnítila obléhatele k další bojové činnosti a tak se konečně 14. července dočkali alespoň částečného úspěchu – obsadili část rozstřílené a pobořené bašty na Špilberku, ale dále se již přes Brněnské nedostali.

Torstenson onemocněl a tak se jeho zástupce, generál Mortaigne, snažil s obléhanými opět vyjednávat - marně. Do Torstensonova tábora přitáhl mladý Rákoczy s 3 000 muži německé pěchoty, 3 000 uherskými hajduky a 4 000 sedmihradskými jezdci. Naštěstí celé toto vojsko u Brna nezůstalo, část se vrátila do tábora u Lednice. Zbylé části vojska pak velel Gábor Bákoš.

Ve městě nyní začalo být ale opravdu zle. Začali se porážet koně, ubývalo střelného prachu, začalo se používat kamení, sudlic, sekyr apod. a granáty pouze ve vážném nebezpečí. Nálada ve městě byla velmi skleslá. Torstenson se však obával císařského vojska, které táhlo Brnu na pomoc. Švédům se podařilo zcela zničit dřevěnou baštu na Špilberku. 30. července zorganizoval de Souches výpad – zapálili Švédům řadu střílen, poničili zákopy, zapálili jejich dřevěná bednění. Způsobili mnoho škod s malými vlastními ztrátami. 8. srpna do příkopu mezi Petrovem a Židovskou branou pronikl zástup pěšáků, císařské posily. Konečně přišla alespoň malá část slíbené pomoci. Torstenson se dověděl, že kníže sedmihradský Rákoczy se spojil s vojskem svého syna, a že se připravuje na jednání s císařem o smíru. Začal tedy rychle připravovat hlavní útok na Brno.

Rozhodující střetnutí

Veduta z obléhání Brna Švédy v roce 1645

Švédové začali s přípravami 13. srpna 1645. Přivezli děla, hmoždíře, stavěli baterie – vše zaměřili směrem k Petrovu. Plukovník de Souches podnikl potřebná opatření. Postavil další sruby a palisády. Švédové vyvedli v noci pěchotu ze zákopů a podkopů. Bylo zřejmé, že se připravují k rozhodujícímu úderu. Kolem páté hodiny ráno zazněly první výstřely ze švédských baterií. Střelba trvala až do čtyř hodin odpoledne. Město utrpělo řadu škod, přesto se nevzdalo. V pět hodin podnikli Švédové hlavní útok na šesti místech. Švédská pěchota se sunula k průlomu. Obránci města nechali Švédy vstoupit až do městského příkopu a potom je smetli střelbou z mušket, granáty a kamením. Útok se opakoval třikrát, vždy neúspěšně celé dvě hodiny. Nejkrutější boj však zuřil u sv. Tomáše. Na obou stranách bojovaly ty nejlepší pluky. Švédy se zde nepodařilo zcela zastavit, proto se dostali až do příkopů, kde postavili žebříky, vylezli na hradby a rozrazili obránce, kteří začali couvat. V tu chvíli přišli na pomoc dragouni, a tak se podařilo donutit Švédy k ústupu. Současně probíhal boj o Špilberk, kde statečně bojoval se svými muži podplukovník Ogilvy. Po marném úsilí i zde Švédové boj zastavili. Strašná bitva skončila. Generál Torstenson k večeru žádal o příměří, aby Švédové mohli alespoň odnést mrtvé a raněné, ale de Souches odmítl, protože se blížila noc. Ráno opět Švédové žádali o příměří, ale dostali pouze dvě hodiny na odnesení mrtvých a raněných. Přesto ale nebyl konec. Odpoledne Švédové vyhodili podkop pod vnitřním srubem na hradě a podnikli útok na srub, ale opět byli odraženi. Pak již nastal klid. Torstenson se navíc ještě dověděl, že Rákoczy již podepsal mírovou smlouvu s císařem. V dalších dnech pak již obránci pozorovali, jak Švédové postupně odvážejí děla, vyklízejí tábor a chystají se k odchodu. Těsně před úplným odchodem proběhla ještě výměna zajatců. Švédská armáda definitivně opustila Brno 23. srpna 1645. Při odchodu ještě švédští vojáci zapálili mlýn na soutoku Svitavy a Svratky v Komárově, nemocnici sv. Štěpána a vypálili všechny okolní osady. Zanechali tak za sebou dokonalý obraz zkázy.

Po boji

Ohromné švédské vojsko obléhalo město Brno téměř čtyři měsíce. Po tuto dobu museli obránci města čelit nejrůznějším problémům a útrapám. Brno se stalo jediným městem, které odolalo náporu švédských vojsk a Brňané tak zachránili Vídeň, na kterou již Torstensonova zcela vyčerpaná armáda nemohla zaútočit. Pohled na město byl však skličující, mnoho obydlí bylo zničeno, opevnění bylo poškozeno, okolí města se proměnilo ve spáleniště, zásoby byly téměř vyčerpány. Při obraně města padlo 250 obránců a 150 jich bylo zraněno. Naproti tomu ale zahynulo 8000 Švédů.

Ihned 24. srpna 1645 vyslal de Souches posly k arcivévodovi Leopoldovi Vilémovi s podrobnou zprávou o celém obléhání Brna a se žádostí o přímluvu a doporučení císařské milosti při náhradě vzniklých škod. Císař Ferdinand III. vydal 22. září v Linci resoluci, která obsahovala řadu bodů, v nichž byly ohodnoceny zásluhy brněnských měšťanů. Šlo hlavně o pomoc materiálovou, dále bylo Brno a všichni jeho měšťané na šest let osvobozeni od všech daní a přirážek. Obci byla také poskytnuta finanční výpomoc ve výši třicet zlatých formou ročního odpočtu tří tisíc zlatých z daní. Městu Brnu byl také později vylepšen městský znak. Koncem roku 1647 osvobodil císař měšťany od placení cla, mýta a jakýkoliv poplatků ze zboží. Brnu bylo také uděleno právo konat koňské a dobytčí trhy. Kromě těchto obecných odměn byli osobně vyznamenáni a odměněni jednotliví brněnští měšťané, vojáci a studenti. Četní tovaryši, měšťanští pomocníci a obyvatelé brněnských předměstí, kteří se při obléhání vyznamenali, dostali v Brně měšťanská práva a byli osvobozeni od povinných poplatků. Z vojáků byli samozřejmě nejlépe oceněni vojenský velitel města de Souches a velitel posádky na Špilberku Ogilvy. Raduit de Souches byl povýšen na hraběte, dostal darem od města Schwanzův palác na Dolním trhu a čekala ho další skvělá vojenská kariéra.

Pověst: poledne v 11.00

S obléháním Brna je spjata nejznámější brněnská pověst, která vysvětluje tradici, proč se zvoní na Petrově poledne o hodinu dřív. Švédové podle ní obléhali město již více než čtyři měsíce a jejich útoky ani snaha město vyhladovět nevedly k cíli. 15. srpna podnikl velitel švédského vojska Torstenson generální útok s tím, že pokud město nepadne do poledne toho dne, obléhání skončí a odtáhne pryč. Jeho výrok se měl donést Brňanům a když byli útočníky zle tísněni a poledne ještě daleko, napadlo kohosi začít zvonit poledne o hodinu dříve; generál Torstenson pak měl dostát svému rozhodnutí a obléhání ukončit. Brno bylo zachráněno a na připomínku této události zvoní každý den zvony katedrály sv. Petra a Pavla poledne už v jedenáct hodin.

Pověst ovšem není pravdivá a skutečnost je pro Brňany ještě příznivější: poslední generální šturm 15. srpna trval až do večera a byl spolehlivě a kompletně odražen, načež Torstenson pro vyčerpání svých vojsk a nedostatek času obléhání vzdal. Posledních osm dní obležení se už švédské jednotky stahovaly a odvážely děla, 23. srpna už k žádnému útoku nedošlo a území města opustili poslední švédští vojáci.

Literatura

• Němčík, B.: Švédové před Brnem. Bpress, Brno 1995
• Matějek, František: Švédové na Moravě za třicetileté války 1. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales, 73, 1988, s. 127-161.
• Matějek, František: Švédové na Moravě za třicetileté války 2. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales, 75, 1990, s. 141-172.
• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.  

Externí odkazy

• Dva muži v bitvě o jedno město
• Švédové na Kraví hoře
• Švédové před Brnem