Kristýna I. Švédská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kristýna I. Švédská
královna švédská
Alžběta I.
Královna Kristýna na portrétu Václava Hollara.
Doba vlády 16321654
Korunovace 20. říjen 1650
Narození 18. prosinec 1626[1]
Stockholm, Švédsko
Úmrtí 19. duben 1689 (62 let)
Řím, Itálie
Pochována Bazilika svatého Petra
Předchůdce Gustav II. Adolf
Následník Karel X. Gustav
Rod Vasovci
Otec Gustav II. Adolf
Matka Marie Eleonora Braniborská

Kristýna I. Švédská (18. prosinec 1626[1] Stockholm19. duben 1689 Řím), druhá dcera švédského krále Gustava II. Adolfa (1594–1632) a jeho manželky Marie Eleonory Braniborské (1599–1655). Byla švédskou královnou v letech 16321654. Po své abdikaci odešla ze Švédska a konvertovala ke katolicismu.

Královna Kristýna byla jistě výstřední panovnicí i ženou. Je popisována jako nežensky vyhlížející, štíhlé postavy a malého vzrůstu, dorostla výšky pouhých 150 cm a svůj malý vzrůst ještě zvýrazňovala nošením bot s nízkou podrážkou. Následkem úrazu v dětství u ní došlo k deformaci trupu a vychýlení ramene. Mluvila hlubokým hlasem, potrpěla si na drsné žerty a její oblíbenou zábavou byly lov a také vojenské strategie, stejně jako umění a kultura.

Snažila se o rozvoj Švédského království, měla mnoho plánů, které však nikdy nedovedla ke zdárnému konci. Např. mluvila o založení univerzity po vzoru francouzské univerzity kardinála Richelieu, proto zvala do Švédska umělce i vzdělance, jako byl René Descartes. Byla také zodpovědná za uloupení a odvezení cenných částí uměleckých sbírek císaře Rudolfa II. z Pražského hradu po krátkém obsazení Prahy švédskými vojsky v roce 1648.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Když královna Marie Eleonora čekala koncem roku 1626 svého čtvrtého potomka, doufala celá země stejně jako král Gustav II. Adolf, že se narodí syn (z předchozích tří dětí se dvě, děvče a chlapec narodily mrtvé a jedno děvče zemřelo v necelém roce věku). Protože se tak nestalo, nechal si král roku 1627 potvrdit, že v případě jeho smrti a absence mužského potomka se jeho dědičkou stane Kristýna. Od roku 1604 mohli ve Švédsku dědit trůn také potomci ženského pohlaví; toto usnesení za své vlády Kristýna opět zrušila.

Protože se matka Kristýny zřekla, vyrůstala u své tety Kateřiny Švédské a jejího manžela Kazimíra Falcko-Zweibruckenského na hradě Stegeborgu, jižně od Stockholmu. Její otec se zatím pro ni snažil dohodnout sňatek s jejím bratrancem Fridrichem Vilémem Braniborským, aby tak podpořil svou vizi – Corpus Evangelicorum – vznik německo-švédského protestantského bloku proti katolickým Habsburkům.[2]

Nejistá budoucnost švédské princezny[editovat | editovat zdroj]

Když roku 1632 král Gustav II. Adolf padl v bitvě u Lützenu, přesídlila šestiletá Kristýna ke své matce Marii Eleonoře do Nyköpingu a později do hradu Tre Kronor ve Stockholmu, kde královna truchlila pro svého manžela. Nad postelí měla ve zlaté truhličce zavěšené královo srdce, pod kterým musela Kristýna s matkou spát, a celý hrad byl potažen černým suknem.

Ještě téhož roku přijala královna matka poselstvo dánského krále Kristiána IV. s žádostí o ruku princezny pro králova dvacetiletého syna Oldřicha. Dánský princ nebyl ale vhodný ženich, protože Švédové trpěli dlouhá léta pod dánskou nadvládou ("stockholmská krvavá lázeň").

V březnu 1633 se sešel "riksdag" (švédský parlament, skládající se ze čtyř stavů = církve, šlechty, měšťanů a sedláků), aby se zabýval otázkou následnictví. Švédský trůn si nárokovala polská větev dynastie Vasa, ti však nebyli žádoucí, protože polští králové byli katolíci a Švédové luteráni. Kromě Kristýny měl na trůn nárok ještě její bratranec, plánovaný manžel a později skutečný švédský král Karel X. Gustav, neboť jak Kristýna, tak i Karel X. Gustav byli potomky švédského krále Karla IX. V parlamentu se proti přijetí Kristýny za švédskou královnu ozval zástupce sedláků, ale když byla sotva šestiletá plavá holčička předvedena před parlament, její podoba s královským otcem byla natolik zřejmá, že byla jednomyslně prohlášena dědičnou švédskou princeznou a zvolenou královnou.[2]

Dědičná princezna[editovat | editovat zdroj]

jezdecký portrét královny Kristýny od Sebastiena Bourdona z roku 1653

Kristýna se tak stala v šesti letech věku královnou Švédů, Gótů a Vandalů, velkoprinceznou Finska, velkovévodkyní Estonska a Karélie a paní Ingrie (poslední titul na základě míru s carským Ruskem ve Stolbově roku 1617).[2]

Po dobu princezniny nezletilosti byla určena regentská rada a dva opatrovníci (oba zemřeli roku 1638 a nebyli nahrazeni), kteří byli přáteli zemřelého krále:

  • Axel Banér – voják
  • Gustav Horn – dvořan a diplomat

Členové regentské rady:

  1. Axel Oxenstierna – kancléř
  2. Gabriel Bengtsson Oxenstierna – správce pokladu
  3. Gabriel Gustavsson Oxenstierna – nejvyšší stevard
  4. Jacob de la Gardie – velkomaršál
  5. Karel Karlsson Gyllenhjeln – velkoadmirál a nevlastní bratr krále Gustava Adolfa

Zesnulý král si přál, aby se na výchově jeho dcery nepodílela její matka Marie Eleonora. Princezna měla být vychována jako „korunní princ“. Učila se jízdě na koni, lovu i šermu v oborách Djurgardenu, které se rozkládaly za jezerem u jejího domu. Z ženských dovedností se měla naučit pouze skromnosti a cudnosti.

Roku 1636 na popud kancléře přesídlila zpět ke své tetě Kateřině, kde vyrůstala spolu se svým bratrancem Karlem Gustavem (16221660) a sestřenicemi, starší Marii Eufrozýnou (16251687) a mladší Eleonorou Kateřinou (16261692). Bylo také dohodnuto, že se budoucí panovnice musí naučit základním dovednostem („dobře hovořit o svých poddaných, o stavu země a regentství“, naučit se jak cizím, tak domácím mravům a zvykům a správnému stolování).[2]

Za jejího učitele byl vybrán mladý luteránský kněz Jan Matthiae, který s princeznou setrval až do jejího šestnáctého roku života. Matthiae se narodil v dobré rodině, studoval na univerzitách v Německu, Anglii, Francii, Nizozemí a také doma na univerzitě v Uppsale. Stal se teologem (liberálním), učitelem a také kaplanem krále. Jeho úkolem bylo princeznu zasvětit do historie, literatury, jazyků a filozofie. Knihovník Jan Freinsheim učil princeznu římské historii a řečtině. Kristýna obdivovala starověké hrdiny Alexandra Velikého, měla v pokoji tapiserie s výjevy z jeho života a ze života Caesara či perského krále Kýra. Později o nich i sama psala. Kristýna ovládala oba jazyky rodičů – švédštinu a němčinu. Naučila se také francouzsky, což byl její oblíbený jazyk. Od svých 11 let se s Matthiaem učila také latinsky, pro zdokonalení tohoto jazyka Matthiae požadoval, aby s ním princezna mluvila pouze latinsky. Úkolem hlavního regenta Axela Oxenstierny bylo zasvětit princeznu do praktické politiky, kterou Kristýna přirovnávala ke hře v šachy, a vedení státu. Oxenstierna byl vynikajícím znalcem síly a slabosti každého státu Evropy.[2]

Královna potřebuje krále[editovat | editovat zdroj]

Roku 1641 se ze studií vrátil Kristýnin bratranec Karel Gustav a stal se pro patnáctiletou dívku první láskou. Mladík byl velmi pohledný a smýšlel liberálně, rodina by takový sňatek uvítala. Jediným, kdo tomu mohl stát v cestě, byl kancléř Axel Oxenstierna, který měl jako předseda regentské rady právo sňatek zakázat.

Slibného mladého muže navíc navrhli senátoři za nástupce po Gabrielu Oxenstiernovi na uvolněné místo správce pokladu. Kristýna se však postavila proti této nominaci s odůvodněním, že by Karel Gustav byl regenty považován za špeha. Ve skutečnosti se pouze snažila zalíbit kancléři, kterého si i přes pozdější rozpory po celý život vážila. Rozčarovaný Karel Gustav se přidal k vojsku v Evropě a jeho přítelem se stal alkohol.[2]

Království však potřebovalo následníka, a tak bylo nutné královnu přesvědčit, aby se vdala. Kristýna označila Karla Gustava za svého vyvoleného, neměla ale v úmyslu se za něj opravdu vdát. Jejím cílem bylo prosadit, aby senátoři uznali jejího bratrance za následníka švédského trůnu i bez sňatku, a to se jí nakonec podařilo.

V souvislosti se svým plánovaným sňatkem vyjádřila Kristýna nesouhlas s vyjádřením církevního reformátora Martina Luthera o postavení žen, když prohlásila:[2]

Nedokázala bych snést, že mě muž využívá jako rolník, který obdělává svoje pole.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Kristýniným prvním zásahem do politiky bylo uzavření míru s Dánským královstvím roku 1645. Válka o obchod v Baltském moři byla rozpoutána na popud kancléře Oxenstierny a jako záminka posloužil útěk královny matky Marie Eleonory z Gripsholmu za pomoci dánského krále. Kristýna přijala francouzského vyslance kardinála Mazzarina a nechala se přesvědčit, aby s Dánskem uzavřela příměří, bez porady s kancléřem Oxenstiernou.[2]

Roku 1648 zasedali vyjednavači ve vestfálském městě Münsteru, aby dojednali mír a ukončení třicetileté války. Tehdy se Švédové pustili do poslední epizody této pro značnou část Evropy katastrofální války, která začala v důsledku defenestrace královských místodržitelů v Praze, následného povstání proti násilné rekatolizaci zemí Českého království a proti snahám dosadit na český královský trůn opět katolíka z rodu Habsburků a nakonec také bitvy na Bílé hoře v roce 1620. Velký švédský vojenský kontingent vedený generálem Konigmarchem prošel nezastaven až do nitra Čech a obsadil Prahu. Po jednodenním ostřelování Prahy přišla tajná zpráva od královny Kristýny, aby vojsko obsadilo Pražský hrad a zaměřilo se na uloupení tehdy proslulé umělecké sbírky císaře Rudolfa II. jako válečné kořisti. Před Švédy již odvezl Maxmilián I. Bavorský do Mnichova 1500 vozů s předměty z Rudolfovy sbírky a protestantští Sasové 50 vozů. Švédské vojsko získalo rabováním pro Kristýnu 500 obrazů, 70 bronzových soch, 370 vědeckých přístrojů, 400 indických kuriozit, stovky korálů, slonoviny, drahých kamenů, jantaru apod. To však královně Kristýně nestačilo, napsala si ještě o Rudolfovu knihovnu. 24 hodin poté byl podepsán vestfálský mír o ukončení třicetileté války.

Zejména v období své vlády, ale i později v Římě, se Kristýna obklopovala prospěchářskými muži, jimž poskytovala výhody, finance i úřady. Rozprodávala či rozdávala půdu a tituly, což mělo za následek mnoho nepříjemností se švédskou šlechtou a zadlužování země.

Její korunovace na královnu se konala 20. října 1650 ve Stockholmu, což neodpovídalo tradici, protože králové byli vždy předtím korunováni ve městě Uppsala. Po zajištění nástupnictví pro svého bratrance Karla X. Gustava se Kristýna v roce 1654 vzdala švédského trůnu a vydala se na cestu do Říma. V prosinci 1654 konvertovala v Innsbrucku s velkou slávou ke katolicismu a přijala jméno Marie Alexandra.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b V době královny Kristýny se ve Švédsku používal juliánský kalendář, na rozdíl od gregoriánského kalendáře, používaného v té době v katolických zemích a postupně i v celé Evropě. Datum se tak ve Švédsku opožďovalo o 10 dní. Proto se např. Kristýna narodila 8. prosince 1626 podle juliánského kalendáře, podle gregoriánského kalendáře to bylo 18. prosince 1626. Data zde užitá odpovídají gregoriánskému kalendáři, který později přijaly i protestantské státy.
  2. a b c d e f g h i BUCKLEY, Veronica. Královna Kristýna. Pohnuté osudy švédské panovnice. Praha : Ikar, 2006. 383 s. ISBN 80-249-0731-3.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Decio Azzolino – kardinál, který zastupoval Kristýnu v katolické církvi a s nímž ji pojil úzký vztah

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Gustav II. Adolf
Znak z doby nástupu Švédská královna
Kristýna I.
16321654
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel X. Gustav
Předchůdce:
Gustav II. Adolf
Znak z doby nástupu Finská velkovévodkyně
Kristiina
16321654
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel X. Gustav