Vladislav IV. Vasa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladislav IV. Vasa (Polsko)
Vladislav II. Vasa (Litva)
Král polský, velkokníže litevský a moskevský
titulární ruský car
Portrét
Vladislav IV. Vasa na malbě Peter Paul Rubense 16. stol.
Doba vlády16321648
Korunovace6. února 1633 v Krakově
Úplné jménoVladislaus Quartus Dei gratia rex Poloniae, magnus dux Lithuaniae, Russiae, Prussiae, Masoviae, Samogitiae, Livoniaeque, Smolenscie, Severiae, Czernichoviaeque necnon Suecorum, Gothorum Vandalorumque haereditarius rex, electus magnus dux Moschoviae.
Narození9. červen 1595
Łobzów (Krakov)
Úmrtí22. května 1648 (~53 let)
Merkinė (Litva)
PohřbenKatedrála na Wawelu
PředchůdceZikmund III. Vasa
NástupceJan Kazimír II. Vasa
ManželkyI. Jadwiga Łuszkowska † 1648
II. Cecílie Renata Habsburská
III. Ludwika Maria Gonzaga
PotomciWładysław Konstanty Vasa * 1635, † 1698; Zygmunt Kazimierz Vasa; Maria Anna Izabela Vasa
RodVasovci
Dynastie
Vasovci
OtecZikmund III. Vasa * 1566, † 1632
MatkaAnna Habsburská * 1573, † 1598
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vasovci
Vasovci

Vladislav IV. Vasa (9. června 1595, Krakov, Polsko20. května 1648, Merkinė, Litva), byl od roku 1632 polský král a velkokníže litevský. V letech 16101613 byl zvoleným ruským carem, do roku 1634 titulárním carem Ruska.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jakob Troschel: Princ Vladislav IV.Zikmund jako desetiletý

Vladislav se narodil jako prvorozený syn krále Zikmunda Vasy a královny Anny Habsburské. Když roku 1610 polská armáda dobyla Moskvu, byl patnáctiletý Vasa sedmi bojary zvolen ruským carem, ale kvůli postavení svého otce a lidovému povstání se trůnu neujal. Přesto až do roku 1634 užíval titul ruského cara a velkoknížete moskevského. V roce 1632 byl zvolen polským králem. Velkou měrou byl úspěšný v obraně polsko-litevského státu před cizí invazí, zejména ve válce ve Smolensku v letech 1632–34, jíž se osobně zúčastnil.

Podporoval náboženskou toleranci a prováděl vojenské reformy, jako bylo založení spojených sil námořnictva. Selhal však při znovuzískání švédského trůnu. Proslavil se porážkou Osmanské říše, posílením královské moci a reformou politického systému. Navzdory neúspěchům jeho osobní charisma a popularita v celé společnosti přispěly k relativnímu vnitřnímu klidu říše.

Přestože byl třikrát ženat, zemřel bez legitimního syna. Jeho smrt znamenala konec relativní stability Polsko-litevského státu. Vnitřní konflikty a napětí, které narůstaly po několik desetiletí, pak vyvrcholily s ničivými následky. Povstání Chmelnického na východě (1648) a následná švédská invaze („Potopa“, 1655–60) oslabily zemi a oslabily postavení Polska jako regionální mocnosti. Proto byla Vladislavova vláda v následujících desetiletích vnímána jako zlatá éra stability a prosperity.

Vladislav zemřel na Litvě, ale byl pohřben v krakovské katedrále na Wawelu. Jeho pozlacený sarkofág s reliéfními scénami z jeho života se dochoval. Jeho nástupcem se stal jeho nevlastní bratr, bývalý kardinál Jan II. Kazimír Vasa, který byl zároveň posledním příslušníkem dynastie Vasa na polském trůnu.

Sběratel umění[editovat | editovat zdroj]

Umělecká sbírka Vladislava IV. Vasy na obraze Étienna de la Hire

Vladislav IV. byl známým mecenášem výtvarného umění a hudby. Sběratelství výtvarného umění se začal věnovat již jako princ během své kavalírské cesty po Evropě v roce 1626. Větší část svých sbírek uchovával v královském zámku v Krakově. Rád se dával portrétovat, dochovalo se osm velkoformátových podobizen od významných evropských malířů. Jeho sbírky jsou v současnosti rozptýleny po celém světě.

Zajímavý osud měl jeho dětský portrét od Jakoba Trouschela. Vladislavova sestra Anna Kateřina Konstance jej roku 1642 odvezla do Neuburgu na Dunaji, odkud byl počátkem roku 1945 uloupen nacisty a převezen do Mnichova. Tam jej Státní umělecké sbírky vystavovaly až do roku 1973. Tehdy Spolková republika Německo uznala jeho vlastnictví za válečnou loupež a vrátila jej Polsku. [1]

Zlatý ruský koflík s víčkem, zdobený niellem, drahokamy a perlami, tzv. bratinu, daroval Vladislavovi ruský car Michail I. Fjodorovič roku 1637. Prostřednictvím Habsburků se dostal do Uměleckohistorického muzea ve Vídni, kde je dosud vystaven.[2]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Erik Johansson Vasa
 
 
Gustav I. Vasa
 
 
 
 
 
 
Cecilia Månsdotter Eka
 
 
Jan III. Švédský
 
 
 
 
 
 
Erik Abrahamsson Leijonhufvud
 
 
Markéta Eriksdotter Leijonhufvud
 
 
 
 
 
 
Ebba Eriksdotter Vasa
 
 
Zikmund III. Vasa
 
 
 
 
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
Zikmund I. Starý
 
 
 
 
 
 
Alžběta Habsburská
 
 
Kateřina Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Gian Galeazzo Sforza
 
 
Bona Sforza
 
 
 
 
 
 
Isabela Aragonská
 
Vladislav IV. Vasa
 
 
 
 
 
Filip I. Sličný
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
 
 
 
 
Vladislav Jagellonský
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Anna z Foix
 
 
Anna Habsburská
 
 
 
 
 
 
Vilém IV. Bavorský
 
 
Albrecht V. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Jakobea z Badenu
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
Anna Habsburská
 
 
 
 
 
 
Anna Jagellonská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dorota Juszczak, Hanna Małachowicz: Zamek Królewski w Warszawie: malarstwo do 1900: katalog zbiorów. Zamek Królewski w Warszawie 2007, kat. č. 337. ISBN  83-70221-68-8
  2. Rudolf Distelberger, Kunsthistorisches Museum. Kunsthistorisches Museum Vienna: guide to the collections. Verlag Christian Brandstätter Vienna 1989, s. 224

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŘEZNÍK, Miloš. Mezinárodní postavení polsko-litevského státu za Vladislava IV. (1632–1648). Historický obzor, 1995, 6 (3/4), s. 51–55.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]