Litevské velkoknížectví

Velkoknížectví litevské ve 13. - 15. století

Velkoknížectví litevské (litevsky Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė, bělorusky Вялікае Княства Літоўскае / Vialikaje Kniastva Litoŭskaje, latinsky Magnus Ducatus Lituaniae) byl od 13. století do roku 1795 stát zahrnující země dnešní Litvy, Běloruska, severovýchodního Polska, větší části Ukrajiny a západních okrajů Ruska.

Velký znak Litevského velkoknížectví

Prvním hlavním městem velkoknížectví bylo Kernavė (do roku 1230), později Trakai a za vlády Gedimina se jím stal Vilnius. Král Mindaugas ale sídlil v městě Navahrudak.

Související články

• Seznam litevských velkoknížat
• Dějiny Litvy
• Dějiny Polska
• Dějiny Běloruska

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wielkie Księstwo Litewskie na polské Wikipedii.