Litevské velkoknížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velkoknížectví litevské ve 13. - 15. století

Velkoknížectví litevské (bělorusky Вялікае Княства Літоўскае / Vialikaje Kniastva Litoŭskaje, latinsky Magnus Ducatus Lituaniae, litevsky Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė) byl od 13. století do roku 1795 stát zahrnující země dnešní Litvy, Běloruska, severovýchodního Polska, větší části Ukrajiny a západních okrajů Ruska. Po většinu své historie bylo součástí unie s Polskem, nejprve dynastické po Krewské unii a posléze, po Lublinské unii, vytvořilo s Polskem v roce 1569 federaci - Republiku obou národů.

Velký znak Litevského velkoknížectví

Prvním hlavním městem velkoknížectví bylo Kernavė (do roku 1230), později Trakai a za vlády Gedimina se jím stal Vilnius. Král Mindaugas ale sídlil v městě Navahrudak.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Duchy of Lithuania ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wielkie Księstwo Litewskie na polské Wikipedii.