Klaipėda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klaipėda
Klaipėda (něm.: Memel)
Staré Město Klaipėdy; řeka Danė
Staré Město Klaipėdy; řeka Danė
Klaipėda – znak
znak
Klaipėda – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Litva Litva
kraj (sritis): Klaipėdský (Klaipėdos)
městský okres: Klaipėda
Klaipėda na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 98 km²
počet obyvatel: 161 300 (2011)
hustota zalidnění: 1 876 obyv. / km²
etnické složení: 63 % Litevců, 28,2 % Rusů, 4,8 % Poláků, 0,5 % Bělorusů, 3,5 % ostatní (2003)
správa
starosta: Vytautas Grubliauskas
oficiální web: http://www.klaipeda.lt
Možná hledáte: Kłajpedu, ves v Polsku, v Podleském vojvodství, okres Suwałki.

Klaipėda (litevsky; česky někdy uváděno jako Klajpeda; německy Memel nebo Memelburg; polsky: Kłajpeda) je jediný litevský námořní přístav v Baltském moři a nejstarší město na území dnešní Litvy, dnes třetí největší město. Má 161 300 obyvatel (2011). Dnes jako důležitý trajektový přístav spojuje Litvu se Švédskem, Dánskem a Německem. Nachází se u ústí řeky Danė do Kurského zálivu a jeho vyústění do Baltského moře. Kurský záliv tehdy Němci považovali za ústí řeky Němen (litevsky „Nemunas“, v němčině „Memel“ – odtud německý název města).

Město je důležitým administrativním, politickým a kulturním centrem. Je centrem Klaipėdského kraje v jehož rámci tvoří městský okres, jenž je obklopen Klaipėdským okresem. (Správním centrem Klaipėdského okresu jsou Gargždai, nikoliv Klaipėda). Ve městě jsou ředitelství Národního parku Kurské kosy (lit. Kuršių nerijos nacionalinis parkas) a Přímořského regionálního parku (lit. Pajūrio regioninis parkas), 17 pošt (PSČ Ústřední pošty je LT-91001). Vzdálenost od hlavního města Litvy Vilniusu je 311 km na severozápad. Městem protéká řeka Danė a říčka Smeltalė.

Město se rozkládá na ploše 98 km², (je velmi protáhlé směrem severojižním: severní část na břehu Baltského moře, jižní část na břehu Kurského zálivu), z toho 38 % je zastavěná plocha, 14,08 % vodní plochy. V Klaipėdě jsou vlakové a autobusové nádraží, 2 přívozy, trajekt, 26 hotelů, 4 katolické kostely, 2 evangelické, 2 pravoslavné kostely, synagoga, 10 muzeí, 4 divadla, 15 sportovních středisek. Klaipėdu charakterizují malebné rysy architektury podobné těm v Německu, Anglii a Dánsku.[zdroj?] Populární litevská letoviska se nacházejí poblíž Klaipėdy v Nerinze a Palanze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Klaipėdy.
Muzeum ve sklepení Klaipėdského hradu
Centrum Klaipėdy

Klaipėdu osídlily ve 12. století baltské kmeny. Klaipėdský hrad a vzápětí také město bylo založeno v polovině 13. století Livonským řádem, kteří přišli do Pobaltí zabrat nová území a obrátit baltské kmeny na křesťanskou víru, pod názvem Castrum Memel (německy Memelburg nebo Mimmelburg). Ve smlouvě ze dne 29. července 1252 mezi Livonským řádem a kuronským biskupem Heinrichem stojí, že "tam, kde se stýkají Memel a Danė", postaví hrad a město, do kterého měla být přenesena biskupova rezidence. Zděný hrad na začátku roku 1253 postavil "kmotr města" vicemagistr Livonského řádu Eberhardt von Seyn. V roce 1254 obdržela Klaipėda městská práva. Činností německých rytířů byla celá oblast záhy konvertována ke křesťanství. Jméno Klaipėda (v její latinizované podobě Caloypede) bylo poprvé zmíněno v dopise litevského velkoknížete Vytauta v roce 1413. Melnskou mírovou dohodou z roku 1422 byla utvrzena hranice mezi Pruskou provincií a Litvou. Memel byl začleněn do Pruska a hranice zůstala nezměněna až do roku 1919.

Od roku 1474 bylo v Memelu zavedeno kulmské právo, tak jako v jiných pruských městech. Roku 1525 sekularizoval velmistr Řádu německých rytířů Albrecht Braniborsko-Ansbašský monastický pruský stát na dědičné vévodství. Tím začalo dlouhé období prosperity města i přístavu,[zdroj?] neboť pruský vévoda byl polským leníkem Polsko-litevské unie. Toto hraniční město sloužilo jako přístav sousední Litvě těžíc ze svého umístění blízko ústí řeky Němen. Období prosperity bylo ukončeno v letech 1629 a 1635, kdy Memel poničili a obsadili Švédové. Byl pak ještě několikrát obnovován a o 75 let později velká část obyvatel zahynula při morové epidemii.

Po sjednocení Německa v roce 1871 se Memel stal nejseverovýchodněji položeným[1] městem nově vzniklého státu, což je upomínáno již v první sloce tehdejší německé hymny. V roce 1919 se Klaipėda ocitla pod správou států Dohody. Po Versailleské smlouvě bylo území kolem Memelu odděleno od Německa a stalo se autonomním územím obsazeným francouzskými vojsky. Nicméně roku 1923 zaútočily litevské síly pod vedením plukovníka Budryse, francouzské jednotky se stáhly a město připadlo Litvě. Dne 22. března 1939 byl Memel obsazen Německou říší, která v té době již obsadila Rakousko a Československo.

Během druhé světové války od konce roku 1944 do roku 1945 většina obyvatel prchla před postupující frontou. V lednu 1945 bylo město dobyto Rudou armádou a vráceno zpět Litvě. Mnoho zbývajících obyvatel bylo posláno na Sibiř a zbytek vypovězen do Německa. V 50. letech navštívil Klaipėdu britský spisovatel James Herriot a ve svých knihách popsal poměrně podrobně situací v ní. V roce 1991 zde byla založena univerzitaKlaipėdos universitetas.

Městské čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Klaipėdské městské orgány potvrdily toto schéma rozvržení 60 čtvrtí města:[2]

Staré město[editovat | editovat zdroj]

Městský znak na fasádě domu Tiltų 1; symbol Klaipėdy (a též deníku "Klaipėda")
Městské divadlo se sochou Ännchen von Tharau na památníku Simona Dacha
Náměstí „Teatro“ (Městského divadla) s hrázděným domem

Staré město (lit. Senamiestis) je na levém břehu (u jejího ústí) řeky Danė. Nejdůležitější ulice jsou „Tiltų“ (nověji pod názvem „Tilto“ - Mostní, je to tepna městské dopravy; jde od mostu „Biržos“ ke starému trhu), „Turgaus“ a dopravní tepna „Pilies“ (Hradu) gatvė. Ve Starém městě je několik hrázděných domů. Je zde Městské divadlo, dvě lékárny: (Juodojo erelio, „Černého orla“ založena roku 1683 a Žalioji vaistinė „Zelená lékárna“ založena roku 1677, obě podle privilegia braniborského markraběte Fridricha Viléma, obě v ulici Tilto), několik muzeí (jedno z nich je v podzemí Klaipėdského hradu, ze kterého se víc nedochovalo) a galerií, dům v ulici Tilto - naproti Zelené lékárně, na jehož fasádě je krásný reliéf městského znaku.

Fridrichova čtvrť[editovat | editovat zdroj]

Byla k městu připojena roku 1722. Nyní je součástí Starého města. Tato část byla v době připojení na levém břehu řeky Danė, zatímco původní Staré město na pravé straně jejího tehdejšího řečiště (na jehož místě je nyní ulice Didžioji vandens). Zajímavosti: Barottiho galerie, kovářské museum apod.

Čtvrť "Vitės"[editovat | editovat zdroj]

Byla k městu připojena roku 1856.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Galerie, výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazová galerie Prana Domšaitise ([6])
  • Palác výstavy umění ([7])
  • Galerie fotografie
  • Galerie Klaipėdy
  • Barottiho galerie ([8])
  • Galerie Parku
  • Salon umění "Paletė"

Park soch[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Park soch je městský park, rozkládající se na jih od železničního nádraží Klaipėda. Také bývá nazýván Parkem Martyna Mažvyda.

Minulost parku[editovat | editovat zdroj]

Park soch byl zřízen v letech 1970 - 1977. Aby mohli postavit část parku, Sověti zlikvidovali do té doby zde používaný hřbitov (větší částí židovský), proto je jižní část parku postavena na hrobech. Mnozí lidé, jejichž příbuzní jsou pochováni na tomto bývalém hřbitově obnovili památníčky a náhrobky na hrobech v době po obnovení nezávislosti Litvy. Západní část parku vznikla obnovením parku, který tam donedávna byl. V této části jsou tenisové kurty a basketbalové hřiště, do požáru zde působil Klub šachistů. V parku jsou dva důležité memoriály: v severní části Památník padlým ve válce proti fašistickému Německu a Památník padlým v Klaipėdském povstání 15. ledna 1923. Většina soch byla instalována mezi lety 1979 - 1989.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historie města Klaipėdy.

Historicky se složení obyvatelstva velmi měnilo. Na současné složení obyvatelstva měl rozhodující vliv zlom v lednu roku 1945, kdy vojáci Rudé armády, když obsadili 28. ledna Klaipėdu (v 8 hod. ráno, při -30 °C), ve městě našli jen 6 lidí: dvě 80 - 90 leté stařenky lietuvininky, dva válečné zajatce bělorusy (mladí) a dvě polské architektky, přivezené sem na práci. V první následující registraci občanů města zanedlouho poté bylo zaregistrováno jen 28 občanů města. (Kolem 40 000 klaipėdčanů se přestěhovalo do Německa ještě koncem roku 1944 a několik desítek civilistů ustoupilo spolu s německou armádou přes Kurskou kosu). Další, nesrovnatelně mírnější zlom nastal v desetiletí po vyhlášení obnovení nezávislosti Litevské Republiky. Tehdy po změně politického klimatu z vlastního rozhodnutí z Klaipėdy reemigrovalo množství většinou pracovníků administrativy nebo jiných specialistů, kteří dříve byli do Klaipėdy nalákáni náborem - většinou rusky mluvících - a jejich rodin.

Po válce do roku 1953 bylo město znovu od základu zabydlováno. Většina dosídlenců byli rusky mluvící obyvatelé původem z Ruska a dalších republik tehdejšího SSSR, kteří byli náborem vysláni pracovat v podnicích obnovovaného i nově tvořeného průmyslu. Do konce sedmdesátých let dvacátého století většinu obyvatelstva Klaipėdy tvořili rusky mluvící, od začátku osmdesátých let začali postupně převažovat litevci, kteří se hojněji začali do Klaipėdy stěhovat.

Počet obyvatel od roku 1945 do roku 2007
28. leden 1945 1945 1950 1959 1970 1979 1989 1992 1999 2001 2007
6 3 600 48 500 89 500 140 342 176 648 202 929 207 100 203 300 192 954 185 936

Podle údajů z roku 2007 měla Klaipėda 185 936 obyvatel, z nich ve věku:

  • 0-14 let 14,0 %
  • 15-59 let 67,1 %,
  • 60 a více let 18,9 %.

Podle pohlaví to byli 85 493 muži a 100 443 ženy.

Podle národnosti (údaje z roku 2003):

Lidé narození v Klaipėdě[editovat | editovat zdroj]

Další významné osobnosti, spjaté s Klaipėdou[editovat | editovat zdroj]

Starostové[editovat | editovat zdroj]

Češi spjatí s Klaipėdou[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "...Von der Maas bis an die Memel,..."
  2. http://www.klaipeda.lt/stotisFiles/uploadedAttachments/Gyvenamuju%20raj200652745646.%20schema.JPG schéma rozvržení 60 čtvrtí města Klaipėdy
  3. Životopis Vytauta Grubliauska

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Svátky, expozice, události[editovat | editovat zdroj]