Hedvika z Anjou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hedvika z Anjou
Polská královna
Matejko Jadwiga.jpg
Portrét J. Matejky
Doba vlády 1384–1399
Korunovace 16. října 1384
Místo narození Budín, Uhersko
Úmrtí 17. července 1399 (25 let)
Krakov, Polsko
Pochována Wawel
Předchůdce Ludvík I. Veliký
Následník Vladislav II. Jagello
Manžel(é) Vladislav II. Jagello
Dynastie Anjouovci
Otec Ludvík I. Veliký
Matka Alžběta Bosenská

Svatá Hedvika (polsky Św. Jadwiga Andegaweńska, německy Hedwig, litevsky Jadvyga, maďarsky Hedvig, latinsky Hedvigis) (18. února 1374, Budín, Maďarsko17. července 1399, Krakov, Polsko) byla polská královna, která vládla v letech 13841399.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Hedvika byla nejmladší dcerou uherského a polského krále Ludvíka I. Velikého z Anjou a Alžběty/Elišky Bosenské. Byla následnicí nejstarší vládnoucí dynastie polských králů Piastovců, a to jak po otcovské, tak i po mateřské linii. Její babička z otcovy strany Alžběta Polská byla dcerou krále Vladislava I. Lokýtka, který v roce 1320 znovu sjednotil Polsko.

Hedvika byla vychována na královském dvoře v Budě a Visegrádu v Uhersku. V roce 1378 byla zaslíbena potomku habsburského rodu Vilémovi Rakouskému a strávila rok na císařském dvoře ve Vídni. V roce 1364 u příležitosti slavnostních Dnů Krakova se Hedviččin otec Ludvík I. Veliký dohodl se svým dřívějším tchánem římským císařem a českým králem Karlem IV., že se Karlův syn a budoucí císař Zikmund Lucemburský zasnoubí s Ludvíkovou nejstarší dcerou Marií. Původní Ludvíkův plán spočíval v tom, že království polské přenechá Marii, neboť i Zikmund měl dědičná práva k Polsku, zatímco Hedvičin rakouský manžel Vilém bude vhodnější pro Uhry s ohledem na geografickou blízkost.

Hedvika byla velmi vzdělaná. Hovořila latinsky, bosensky, chorvatsky, maďarsky, polsky a německy, zajímala se o umění, hudbu i vědu. Proslulá byla i její zbožnost a úcta k Panně Marii a samozřejmě k Hedvičině patronce svaté Hedvice Slezské.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Socha v kostele sv. Josefa v Muszynie

Až do roku 1370 vládla v Polsku dynastie Piastovců. Jejich poslední král Kazimír III. (syn Vladislava I. Lokýtka) nezanechal legitimního syna. Měl sice vnuka, ale toho pro jeho mládí nepovažoval za schopného vlády. Prohlásil tedy za následníky svou sestru Alžbětou Polskou (1305 - 1380) a jejího syna Ludvíka I. Uherského. Ludvík byl sice korunován, ale faktickou moc si podržela Alžběta až do své smrti v roce 1380.

Ludvík zemřel krátce po ní v roce 1382 a uherský trůn zdědila nejstarší dcera Marie, i když regentkou se stala její matka Eliška Bosenská. Malopolská šlechta, která byla faktickým vládcem Polska, nechtěla pokračovat v personální unii s Uherskem a nechtěla ani akceptovat Mariina snoubence Zikmunda jako regenta. Vybrala si proto jako novou polskou královnu Mariinu mladší sestru Hedviku. Po dvou letech sporů s regentkou Eliškou a po občanské válce ve Velkopolsku (1383) byla konečně Hedvika ve věku deseti let v Krakově korunována jako Hedwig Rex Poloniae (polský král) a nikoliv Regina Poloniae (královna), aby se zdůraznilo, že je vládcem ze svého vlastního práva a nikoliv jen jako něčí snoubenka.

Krátce po Hedvičině korunovaci se vynořili další uchazeči o sňatek a do Krakova přijel Hedvičin snoubenec Vilém Rakouský s požadavkem naplnění předchozích dohod. To se mu však nepodařilo. Z Krakova byl vypuzen a Hedvika sama zasnoubení zrušila. Vilém si později vzal Hedvičinu sestřenici Janu II. Neapolskou.

V roce 1385 došlo ke sjednocení Polska a Litvy. Litva byla v té době poslední pohanskou zemí v Evropě. Litevský velkokníže Jogaila přijal křesťanství a při křtu obdržel jméno Vladislav. V březnu 1385 se rovněž konala svatba 36letého Jogaila s 12letou Hedvikou a krátce po ní byl Jogailo korunován na polského krále jako Vladislav II. Jagello.

O rok později byla patrně na Zikmundův rozkaz unesena Hedvičina matka Eliška a sestra Marie Uherská. Eliška byla zavražděna, ale Marie byla posléze propuštěna. Zemřela v roce 1395 ve vysokém stupni těhotenství a za velmi podezřelých okolností.

Jako královna měla Hedvika patrně velmi málo skutečné moci. Byla však velmi aktivní v politickém, diplomatickém a kulturním životě. Zasloužila se o překlady četných latinských knih do polštiny. Mnoho ze svého bohatství věnovala na dobročinné účely, zakládala nemocnice a kláštery. Zasloužila se o založení biskupství ve Vilniusu a věnovala značné finanční prostředky na znovuvybudování krakovské univerzity, která na počest její a jejího manžela nese jméno Jagellonská univerzita. Roku 1397 královna Hedvika založila Litevskou kolej a zvláštní odloučený internát pro Rusíny, resp. pro Ukrajince a Bělorusy při Pražské universitě.

22. května 1399 Hedvika porodila dceru Elišku. Matka i dcera však do měsíce zemřely na poporodní komplikace. Obě byly pohřbeny ve Wawelské katedrále v Krakově.

Legendy a svatořečení[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek sv. Hedviky v katedrále Wawel

Od okamžiku smrti byla Hedviga považována za svatou a vyprávějí se četné legendy o zázracích, které mají tuto svatost potvrdit. Jednou z nejznámějších je např. legenda o Hedviččině kříži. Hedvika se často modlila před velkým černým křížem, který dodnes visí v severní lodi katedrály Wawel. Traduje se, že Kristus visící na tomto kříži k ní často promlouval. [1]

Jinou legendou je legenda o Hedviččině stopě. Hedvika údajně navštívila kameníka, který ji prosil o pomoc a věnovala mu drahokam ze svého střevíce. Když odešla zpozoroval překvapený kameník hluboký otisk její boty na sádrové podlaze, ačkoli šlo o sádru již dávno zatvrdlou. I tento otisk je v Krakově dodnes uchováván.

Hrob svaté Hedviky byl několikrát otevřen. V roce 1887 podle v hrobě nalezené kostry vytvořil Jan Matejko portrét královny uvedený v záhlaví tohoto článku. Naposledy byl otevřen v roce 1949, aby mohly být ostatky královny přeneseny do nového sarkofágu, který z bílého mramoru vytvořil polský sochař a řezbář Antoni Madeyski.

Přes všeobecnou úctu, které se královně Hedvice dostávalo a přesto, že papež Jan Pavel II. se modlil u jejího hrobu již v roce 1979, byla blahoslavena teprve 8. srpna 1986. Svatořečena byla papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Krakově 8. června 1997.

Je patronkou všech královen a sjednocené Evropy. Bývá zobrazována jako světlovlasá, vysoká kráska s modrýma očima.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://sodalicja.org/ikonografia/s_03.jpg

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ludvík I.
Znak z doby nástupu Polský král
13841399
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vladislav II.


Alex K Kingdom of Poland3.svg Dynastie vládnoucí v Polsku Alex K Kingdom of Poland3.svg

Anjouovci | Jagellonci | Piastovci | Přemyslovci | Romanovci | Valois-Angoulême | Vasové | Wettinové

Anjouovská dynastie (1370-1399)

Ludvík I. | Hedvika