Michail Fjodorovič
Michail I. Fjodorovič Romanov rusky: Михаи́л Фёдорович Рома́нов (22. července 1596 – 23. července 1645) byl první ruský car z dynastie Romanovců (vládl od 24. března 1613). Zvolen carem byl Zemským soborem 7. února 1613, čímž se uzavřela kapitola ruských dějin zvaná Čas smutku. Syn bojara Fjodora Nikitiče Romanova (později moskevského patriarchy Filareta) a šlechtičny Xenie Ivanovny Romanovové (rozené Šestové) byl prasynovcem posledního ruského cara z moskevské větve dynastie Rurikovců, Fjodora I. (matka Fjodora I., Anastasija Romanovna, byla sestrou Michailova děda, Nikity Romanoviče Zacharjina); na tomto příbuzenství založili Romanovci své nároky na trůn.
Život [editovat]
Za vlády Borise Godunova byli Romanovci v nemilosti. Roku 1600 započalo pátrání na základě udání šlechtice Berteněva, který sloužil jako pokladník Alexandra Romanova — strýce budoucího cara. Berteněv obvinil Romanovce z toho, že v pokladnici přechovávají čarodějné byliny a že chtějí «překazit» (pomocí kouzel) carskou moc. V deníku tehdejšího polského velvyslance se dočteme, že dne 26. října 1600 oddíl carských střelců podnikl ozbrojený útok na romanovský palác. Bratři Romanovovi byli zatčeni, synové Nikity Romanoviče, Fjodor, Alexandr, Michail, Ivan a Vasilij, byli ostříháni na mnišský způsob a roku 1601 posláni na Sibiř, kde většina z nich zemřela.[1] V roce 1605 Lžidimitrij I., jenž se snažil dokázat sounáležitost s dynastií Romanovců, nařídil aby byli přivedeni zpět živí členové rodiny. Takto se vrátili Fjodor Nikitič (jako mnich Filaret) s manželkou Xenií Ivanovnou (jako mniška Marta) a dětmi, a Ivan Nikitič. Marta Ivanovna se synem Michailem se usadili nejprve na kostromské votčině Romanovců, v obci Domnino a poté se ukrývali před pronásledováním polsko-litevských ozbrojených oddílů v klásteře svatého Ipatie poblíž Kostromy.
21. února 1613 byl šestnáctiletý Michail Fjodorovič zvolen Zemským soborem za cara a tím se stal zakladatelem rodu carské dynastie Romanovců. Dne 11. července 1613 byl korunován carem v Uspěnském chrámu moskevského kremlu.
Z důvodu nízkého věku nového cara (1613—1619) de facto vládla jeho matka Marfa a její příbuzní z bojarského rodu Saltykovců, a v letech 1619 až 1633 — z polského zajetí navrátivší se otec — patriacha Filaret, nositel titulu «Veliký Gosudar». Roku 1625 Michail Fjodorovič přijal titul «Samovládce celé Rusi». Za paralelního panování obou carů státní úředníci psali o Vládci Caru a Nejsvětějším Patriarchovi moskevském a celé Rusi.
