Minsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Менск, Мінск
Minsk
Менск, Мінск – znak
znak
Менск, Мінск – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 280,4 m n. m.
Stát: Bělorusko Bělorusko
Hlavní město: Minsk
administrativní dělení: 9 rajónů
Менск, Мінск na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 307,895411 km²
počet obyvatel: 1 836 808 (2009)
hustota zalidnění: 7 030 obyv. / km²
etnické složení: Bělorusové (79,3 %) Rusové (15,7 %) Ukrajinci (2,4 %), Poláci (1.1 %), Židé (0.6 %)(1999)
náboženské složení: Pravoslaví, katolictví
správa
starosta: Nikolaj Laduťko
oficiální web: http://www.minsk.gov.by
telefonní předvolba: +375 17
PSČ: 220001-22141
Chrám Panny Marie

Minsk (bělorusky: původně: Менск (do roku 1939); oficiálně: Мінск; ukrajinsky: Мінськ; rusky: Минск; polsky: Mińsk (Litewski)) je hlavní a největší město Běloruska. V Minsku žije na ploše 307,9 km2 1 800 000 lidí (2007). Město se administrativně dělí na 9 obvodů (rajónů). Hustota zalidnění činí asi 7 030 obyvatel na 1 km2. Město je hlavním hospodářským i kuturním centrem Běloruska a sídelním městem Společenství nezávislých států.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Vítězné náměstí, centrum Minsku

Minsk leží v mírně zvlněné a lesnaté krajině ve střední části Běloruska; průměrná nadmořská výška je 280 m, průměrné roční srážky 646 mm. Minsk je křižovatkou hlavních dopravních tepen východní Evropy.

V rámci územního dělení Běloruska má zvláštní status a je centrem Minské oblasti (Мiнская вобласць) a Minského rajonu (Менскі раён). Minsk leží na řekách Svislač a Njamiha (Няміга) na 53° 54' 8" s. š. a 27° 33' 41" v. d.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Minsku je z roku 1067. V roce 1326 se Minsk stal součástí Velkovévodství litevského a roku 1499 získal městská práva. Od roku 1569 byl hlavním městem Minského vojvodství v Polsko-Litevské unii (Rzeczpospolita Obojga Narodów). Na začátku 18. století jej zničili Švédové. Jako důsledek tzv. druhého dělení Polska byl roku 1793 anektován Ruskem.

Sovětská éra[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce, během níž jej okupovali tři roky Němci, byl sice Minsk přestavěn, ne však ale rekonstruován, jako jiná města. Ruiny staletých starých domů ustoupily stalinistické architektuře – objevily se tak velké bulváry a velkolepé budovy. Díky rozvoji průmyslu město zaznamenalo velký růst. Již v roce 1972 překročilo 1 milion obyvatel, o dalších čtrnáct let později to bylo 1,5 milionu. Noví obyvatelé Minsku byli většinou venkované z celého Běloruska, kteří se sem nastěhovali za prací. Pro ně tak vznikla velká panelová sídliště; město několikrát muselo posouvat své hranice.

V dubnu a květnu roku 1991 zde probíhaly masové demonstrace na podporu politických a ekonomických požadavků při přestavbě skomírajícího Sovětského svazu. Od prosince téhož roku zde sídlí koordinační orgány SNS.

Nová doba[editovat | editovat zdroj]

Během 90. let a po pádu SSSR se Minsk začal měnit. Stal se hlavním městem země, vznikla nové velvyslanectví, z budov bývalých úřadů SSR se staly úřady vládní. V 90. letech také došlo v zemi k ekonomické krizi, která město poznamenala. Muselo být zastaveno mnoho velkých projektů, objevila se nezaměstnanost. Od začátku 21. století však investic opět přibývá; staví se nové obytné domy, silnice i metro. Většinu těchto aktivit vykonává vláda, jelikož soukromý sektor není vzhledem k politické situaci dostatečně rozvinut a je omezován.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Obchodní dům Belarus

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Minsk je hlavním průmyslovým centrem Běloruska. Ve městě se nachází přes 250 továren a elektráren. Jeho průmyslový vývoj, který začal v 60. letech 19. století, byl následně podpořen výstavbou železnice, která proběhla v letech 70. Většina průmyslového vybavení města byla ale zničena během první. a zejména druhé světové války. Po válce byl rozvoj města spojen s rozvojem průmyslu, zejména odvětví spojených s vědou a výzkumem. Minsk se stal hlavním centrem strojírenství (zejména výroby dopravních prostředků), chemického průmyslu (gumárenství) a elektrotechniky (výroba televizí, rozhlasových přijímačů). Kromě těchto klíčových oborů zde došlo také k rozvoji zpracovatelského, potravinářského a textilního průmyslu. K nejznámějším podnikům patří MAZ (Minský automobilový závod), MTZ (Minský traktorový závod) nebo BELAZ (Běloruský automobilový závod). Tyto závody jsou věhlasné výrobou osobních i nákladních automobilů, autobusů, ale i tramvají, trolejbusů, zemědělské techniky atd. Jejich filiálky jsou po celé zemi. Během sovětských dob byl rozvoj průmyslu úzce svázán s dodavateli a odběrateli z SSSR, což vedlo po rozpadu svazu v roce 1991 k vážným ekonomickým problémům. Po přijetí neokeynesiánských opatření Alexandra Lukašenka v roce 1995 byla ale většina průmyslové produkce obnovena. Díky tomu neprošel Minsk v 90. letech 20. století masivní vlnou deindustrializace jako ostatní města SNS a východní Evropy. Kolem 40% procent ekonomicky aktivních je stále zaměstnáno ve strojírenském průmyslu. Přes 70% produkce je exportováno, především do Ruska a ostatních členských států SNS. Oživení průmyslové výroby nevedlo ale k obnově vybavení (mj. v důsledku odrazování zahraničních investorů), proto není průmysl příliš konkurenceschopný na mezinárodním trhu.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánským. Nejnižší naměřená teplota byla -39,1 °C a naopak nejvyšší 35 °C.

Minsk – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Rok
Nejvyšší teplota [°C] 3 3 13 21 25 27 29 27 22 15 8 5 29
Průměrné maximum [°C] -4 -3 4 14 19 22 25 22 17 8 4 -2 10,5
Průměrná teplota [°C] -6,5 -6,5 0,5 9 14 17 19 17 12 10 2 -4 7
Průměrné minimum [°C] -9 -10 -3 2 8 12 13 12 7 2 0 -6 2,3
Nejnižší teplota [°C] -19 -20 -10 -3 1 7 10 6 1 -4 -7 -13 -20
Srážky [mm] 46 30 39 34 50 64 61 70 62 59 53 50 618
Zdroj: [1] {{{accessdate}}}
  1. Srážky, Průměrné maximum, průměrné minimum, nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.

Vysoké školství[editovat | editovat zdroj]

V dnešním Bělorusku mají asi 32 univerzit, z toho 12 se nachází právě v Minsku. Mezi nejznámější patří Běloruská státní technická univerzita nebo Běloruská státní univerzita.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Minsk je jedním z hlavních dopravních uzlů východní Evropy. Železniční tratě odtud vycházejí sice jen do 4 směrů, jde však o hlavní evropské magistrály ve směru jihozápad - severovýchod (Berlín - Varšava - Brest - Minsk - Orša - Smolensk - Moskva) a severozápad - jihovýchod (Riga - Vilnius - Maladzečna - Minsk - Homel - Kyjev). Ve stejných směrech vedou i hlavní silniční tahy, přičemž další významné silnice vedou na Sluck a Polock, resp. Vitebsk. Silnice a dálnice ve městě jsou v dobrém stavu. V Minsku se nachází mezinárodní letiště Minsk-1, zhruba 40 km od centra města pak leží vnitrostátní letiště Minsk-2, otevřené roku 1992. Hlavním osobním nádražím je Minsk Passažyrskij.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Metro v Minsku, Tramvajová doprava v Minsku, Trolejbusová doprava v Minsku a Městská autobusová doprava v Minsku.

Městskou hromadnou dopravu v Minsku tvoří metro, autobusy, trolejbusy a tramvaje. Minské metro má v současné době 20 stanic; do roku 2015 by jich mělo být již 25, konečný počet by pak měl činit 48 stanic. Městská hromadná doprava disponuje 8 tramvajovými linkami s 50 zastávkami a 70 trolejbusovými linkami s 330 zastávkami.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Minsk navázal přátelské vztahy s mnoha partnerskými městy v různých zemích:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu