Lublaň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lublaň
Ljubljana
Ljubljana z gradu proti Viču.jpg
Lublaň – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 282 až 298 (hrad 340) m n. m.
občina: Městská občina Lublaň
Město: Ljubljana
Lublaň
Red pog.png
Lublaň
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 275 km²
počet obyvatel: 281 000 (2012)
správa
starosta: Zoran Janković
oficiální web: http://www.ljubljana.si
telefonní předvolba: +386 1
označení vozidel: LJ

Lublaň (slovinsky Ljubljana zvuk [lʲubˈlʲana] IPA, italsky Lubiana, německy Laibach, latinsky Aemona, slovensky Ľubľana) je hlavní a největší město Slovinska. Zaujímá plochu 275 km² a žije zde přibližně 281 000 obyvatel (2012).[1]

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k malému počtu obyvatel Lublaň spíše než dojmem hlavního města působí jako provinční město. Hlavním bulvárem je Slovinská ulice (Slovenska cesta). Městu dominuje hrad (Ljubljanski grad). Z jeho věží je výhled přes celé město až k Julským Alpám. Uprostřed města na břehu Lublanice je hlavní Prešerenovo náměstí (Prešernov trg) se sochou básníka Franceho Prešerena a jeho múzou Urškou a s barokním kostelem, který je symbolem města, stejně jako Trojmostí (Tromostovje), které bylo upraveno světoznámým architektem Jože Plečnikem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Panoráma města s hradem

Tato oblast byla osídlena už v době Římanů, kteří zde zřídili tábor nazvaný Emona a který v roce 34 př.n.l. dostal městská práva. Roku 1144 dostala německý název Laibach a od 13. století byla pod vládou habsburské říše jako hlavní město Kraňska až do roku 1918 (sídlil zde Kraňský zemský sněm), s výjimkou let 1809-1813, kdy byla sídelním městem Francouzi zřízených Ilyrských provincií. Při vzniku království SHS byla kulturní metropolí Slovinců, od roku 1929 pak hlavním městem Drávské bánoviny. Za II. světové války ji obsadili Italové (12. dubna 1941[2] ), kteří uplatňovali tvrdou antislovinskou politiku, i přesto ale město napadaly různé protifašistické oddíly. Roku 1955 mu pak byl udělen titul Město Hrdina Josipem Titem, který zde v roce 1980 také zemřel. Metropolí Slovinska se Lublaň stala oficiálně roku 1963, nezávislé Slovinsko zde bylo vyhlášeno v červnu roku 1991.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Přes výskyt velkých budov, zvláště v okrajových částech města, se zachovalo historické centrum Lublaně, kde se mísí baroko s art nouveau. Město je silně ovlivněno rakouskou architekturou ve stylu Štýrského Hradce a Solnohradu.

Po zemětřesení v roce 1511 bylo město přestavěno v barokním slohu. Při dalším zemětřesení v roce 1895, které město částečně poničilo, byla Lublaň přestavěna znovu ve stylu art nouveau. Městská architektura je tedy směsí různých stylů. Rozsáhlé oblasti postavené po II. světové válce byly navrženy známým slovinským architektem Jožem Plečnikem,který působil i v Praze.

Dominantu města tvoří Lublaňský hrad, který se tyčí na kopci nad řekou Lublanicí. Byl postaven ve 12. století, byl sídlem markrabat, později vévodů korutanských. Vedle Lublaňského hradu mezi další významná architektonická díla patří: Prešerenovo náměstí, Katedrála sv. Mikuláše, Svatopetrský kostel, františkánský kostel Zvěstování Panny Marie, Klášter Rakung, Trojmostí a Dračí most.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Lublaň vytváří přibližně 25% slovinského HDP. V roce 2007 byla míra nezaměstnanosti ve městě 6,5% (o rok dříve 7,7%). Pro srovnání míra nezaměstnanosti v celé zemi byla ve stejném období 8,7%.

Práce v průmyslu zůstává nejběžnějším zaměstnáním, zvláště ve farmaceutickém, petrochemickém a potravinářském. Mezi další sektory patří: bankovnictví, finance, doprava, stavby, služby a turismus. Veřejný sektor poskytuje práci ve školství, kultuře, zdravotnictví a místní správě.

Lublaňská burza v roce 2008 koupena Vídeňskou burzou, obchodují se na ni akcie největších slovinských firem. V Lublani operuje více než 15 000 společností.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Lublaň je centrem slovinské silniční sítě. Dostanete se z ní do všech částí země. Do června 2008 fungoval mýtný systém, který byl nahrazen dálničními známkami. Město v centrálním Slovinsku je s jihozápadem (italská města Terst a Benátky) spojeno dálnicí A1 (E70), se severozápadem (rakouská města Villach a Solnohrad) dálnicí A2 (E61) se severovýchodem (rakouská města Štýrský Hradec a Vídeň) dálnicí A1 (E57), s východem (chorvatský Záhřeb) dálnicí A2 (E70).

Městskou autobusovou dopravu zajišťuje městem vlastněná Ljubljanski potniški promet (Lublaňská přeprava pasažérů). Lublaňským autobusům se říká trole (od slova trolejbus), protože město v letech 1951 - 1971 mělo vlastní trolejbusové linky. Poměrně populárním dopravním prostředkem je také kolo.

Do Lublaně jezdí 3 mezinárodní vlakové spoje (Mnichov-Lublaň-Záhřeb, Vídeň-Lublaň a Benátky-Lublaň-Budapešť), přičemž z České republiky se lze do Lublaně pohodlně dostat jak přes Vídeňskou trasu tak přes Solnohrad.

Lublaňské letiště se nachází 26 km severně od města a je možné odtud letět do mnoha destinací, jako např.: Amsterodam, Londýn Paříž, Praha nebo Vídeň.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Pohled z Lublaňského hradu směrem ke čtvrti Vič

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Population by age groups and sex, municipalities, Slovenia [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia, [cit. 2012-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd : Veljko Vlahović, 1986. S. 33. (srbochorvatština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]