Jože Plečnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jože Plečnik v roce 1943

Jože Plečnik, v Česku známý spíše jako Josip Plečnik, (23. ledna 1872 v Lublani7. ledna 1957 tamtéž) byl slovinský architekt a urbanista, který svou prací ve 20. a 30. letech 20. století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Schodiště do Španělského sálu Pražského hradu

Narodil se jako třetí ze čtyř dětí v rodině Andreje a Heleny Plečnikových. Podle přání otce měl převzít rodinou truhlářskou dílnu. Ve škole příliš neprospíval, jeho slabinou byly zejména exaktní předměty. Už od dětství velice rád kreslil. Tuto zálibu musel ovšem často skrývat před otcem, který se obával, aby se z jeho syna nestal bohém.

Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci, kde studoval truhlářství a příbuzné obory. Zde se dostal do kontaktu se studenty stavitelství. Naučil se od nich tolik, že ho profesor Leopold Theyer přijal jako kresliče do svého ateliéru. Studoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Otto Wagnera. [1]

Nečekaná smrt jeho otce (mezi roky 1889–1892) zapříčinila to, že se z něj nestal truhlář, ale světoznámý architekt. Matka se starším bratrem se shodli na tom, že na převzetí otcovy dílny je ještě příliš mladý.

V roce 1892 odjel do Vídně, kde dva roky pracoval v továrně na nábytek k.k. Hof-Bau-Kunsttischlerei J. W. Müller. Byla to pro něj dobrá, i když velmi tvrdá škola a sám na toto období svého života vzpomínal jen velice nerad.[2]

Koncem roku 1920 byl jmenován profesorem architektury na nově založené universitě v Lublani. Oproti pražské zde panovaly zcela odlišné poměry. Škola nedisponovala velkými financemi, chyběly prostory, odborná literatura. Vyprojektoval tedy skromnou jednopodlažní budovu v Aškenazově ulici a na podzim následujícího roku v ní přivítal první studenty.

Ve dvacátých letech dvacátého století byl z popudu prezidenta mladé republikyT.G. Masaryka pozván do Prahy, aby pracoval na obnově Pražského hradu a později i úpravách lánského zámku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

K nejvýznamnějším dílům tohoto otce moderny, náležejícího ke generaci Jana Kotěry, Josefa Hoffmanna a Adolfa Loose patří:

Bez zajímavosti nezůstává ani prezentace Plečnikova vlastního domu v Trnovu (19241925) nebo projekt kostela sv. Antonína v Bělehradě (1929–32).

Další stavby:

  • ve Vídni: Guttenbergův pomník (1898, sochař O. Schimkowitz), vily na předměstí (od 1901), Zachlerův palác (1903-05), kostel sv. Ducha (1910-12),
  • pomník továrníka J. Edlera von Schroll v Broumově u Náchoda (1901, sochař O. Schimkowitz),
  • hrobka E. Kratochvíla na lesním hřbitově na Křivoklátě (1912)
  • nárožní dům v Žatecké ul. na Starém Městě v Praze (1913-14, s L. Skřivánkem)
  • úpravy Pražského hradu: úprava I. nádvoří vč. praporových stožárů před Matyášovou branou (1922-23), úprava bytu prezidenta (1921-24), úpravy zahrad Rajské, Na valech a Na baště (1921-31) vč. vyhlídkového altánu, vyhlídkových teras a zimní zahrady u jižních zahrad, severní průčelí Španělského sálu (1923-25), sloupová síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen (1924-25), vstupní sloupová síň ke Španělskému sálu u Matyášovy brány (1927-29), monolit z mrákotínské žuly 18 m vysoký a dlažba III. nádvoří vč. přístřešku nad vykopávkou baziliky sv. Víta a kaple sv. Mořice (1928-32)
  • úprava interiérů a parku prezidentova zámku v Lánech (1922- 23, 1929)
  • koncept pro úpravu obory Hvězda, realizoval P. Janák v 50. letech
  • restaurování kostelů ve Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku: v Bogojině, Trsatu, Prekmurju, Beogradu a posléze v Zagrebu (1947)
  • v Lublani: univerzitní knihovna, stadion, rekonstrukce Křižovnického nám., obytné budovy, hřbitov, pomníky, kašny, mříže, osvětlovací tělesa, interiéry aj.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Pražský hrad[editovat | editovat zdroj]

Slovinsko[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUKEŠ, Zdeněk. Jožep Plečnik - průvodce po stavbách v České republice. Praha : Foibos books, 2012. ISBN 978-80-87073-41-4. S. 6.  
  2. PRELOVŠEK, Damjan. Josip Plečnik. Šlapanice : ERA, 2002. ISBN 80-86517-07-1. S. 4.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Margolius, Ivan. (1995) „Jože Plečnik: Church of the Sacred Heart.“ Architecture in Detail series. London. Phaidon Press.
  • Kolektiv autorů: Josip Plečnik – architekt pražského hradu, Správa Pražského hradu (1996), ISBN 80-902051-3-5
  • LUKEŠ, Zdeněk. Pardubická architektura Plečnikova žáka [online]. Lidové noviny, 2004-01-27, [cit. 2009-05-10]. Dostupné online. (česky) 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Plečnikův žák Karel Řepa [online]. E-architekt, 2004-01-28, [cit. 2009-05-10]. Dostupné online. (česky) 
  • Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze 12., na Královských Vinohradech : Dle projektu prof. arch. Jos. Plečnika. Praha : [s.n.], 1932. 30 pohlednic dokumentuje postup stavby kostela Nejsvětějšího srdce páně a jeho vysvěcení dne 8. května 1932 a doplňuje je stručný úvod jednatele spolku pro zbudování kostela Alexandra Titla. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]